Reklama

Reklama

Tanec v temnotách

  • Dánsko Dancer in the Dark (více)
Trailer

Obsahy(1)

Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (399)

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...) () (méně) (více)

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Bez Björk za tři s Björk za pět. Neuvěřitelně citlivý a dojemný snímek, který nemůže nechat nikoho chladným. Pro mě, jako posluchače Björk, je hodnocení jednoduché, ale myslím si, že tady ani není potřeba znát její tvorbu, která se ve filmu tak jako tak objeví v podobě filmových songů. Její jemnost, slabost, ale zároveň i odhodlanost, je skvěle ztělesněna. Selmu až do konce držela při životě hudba, doslova až do konce, opravdu úžasné. Björk tato role velmi citově zasáhla, potom co jsem film viděl, se jí vůbec nedivím. Rozhodně smutný, možná trochu depresivní a nespravedlivý konec v tobě musí něco zanechat. ()

Tom Riddle 

všechny recenze uživatele

Björk fakt zbožňuju, a to jsem až do teď netušil, jak skvělá je to herečka. Při jejím sladkém "Dobrý večer, pane doktore." jsem se patřičně zatetelil blahem, že jsem Čech (mno řekněme že mám na mysli pocit, který zažívají někteří (mnozí) ostatní například při sportovních utkáních mezinárodního rázu, tedy při událostech, jejichž význam a podstata mi uniká, ale to sem nepatří). Tanec v temnotách mě vážně uchvátil. Říkejte si tomu třeba citové vydírání, ale na mě to zabralo. A to sakra moc (spotřeboval jsem celý balíček). ()

-bad-mad-wolf- 

všechny recenze uživatele

Pamatuju si, jak jsem chvíli před závěrem vyprskl smíchy (snad kvůli nějakému překlepu v titulcích), což byla v tom nervózním stresu hotová satisfakce - Tanec v temnotách je jinak totiž přesně ten film, z něhož má člověk většinu stopáže husí kůži až na prdeli. Vynikající herecké obsazení a příkladně účelná muzikálová forma. Vlastně je to vůbec jediný muzikál, u kterého jsem schopný přemýšlet o zařazení do nějaké osobní topky. "Železniční" skladba I've Seen It All je nadpozemská. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (29)

  • Premiere zvolil tento film do žebříčku "25 nejnebezpečnějších filmů". (D3VIL)
  • Jedna z písní soundtracku "My favourite things" zazní také v úplném začátku filmu Strach a hnus v Las Vegas - během 27 sekund, kdy píseň hraje, můžete vidět Vietnamce držícího znak s nápisem "Selma". (D3VIL)
  • V době vzniku filmu bylo mnoho napsáno o neshodách mezi scenáristou a režisérem Larsem von Trierem a představitelkou hlavní role, zpěvačkou Björk (Selma Ježková). Ta k tomu tehdy řekla: "Naše rozpory byly zveličeny. Marketingové oddělení distribuční společnosti propadlo panice, protože se ukázalo, že Tanec v temnotách bude nejdražší skandinávský film všech dob a já jsem se už dlouho zdráhala ho propagovat. Takže potřebovali něco, co by film dostalo na první stránky, a vymysleli si tuhle historku. Většina těch věcí je hodně přitažená za vlasy, ale je pochopitelné, že pokud se sejdou dvě do té míry silné osobnosti jako Lars a já, jednoduché to není. Tím se ale vyznačuje každá dobrá spolupráce. Není nic krásnějšího než sedět v místnosti plné géniů a cítit, že každý z nich má dost prostoru. Jen v takovém případě je to skutečně napínavé, protože když existují rozpory, je nutné hledat kompromis. Se mnou a Larsem to bylo přesně tak - stačí se podívat na film a je jasné, že všechny konflikty byly vyřešeny. Jinak by žádný film nevznikl." A z čeho že ony rozpory vyplývaly? "Měli jsme naprosto odlišné názory na to, kým Selma vlastně je. Já jsem z ní chtěla udělat velmi poetickou, lehkou postavu - právě takovou, jaká je naznačena v muzikálové formě ve snových sekvencích. Moje Selma by byla euforičtější a svobodnější. Ovšem Lars von Trier je fanatik bolesti. Chce vidět utrpení - především u ženských postav. Chtěl Selmu vytvořit jako jednoduchou, přihlouplou dívku s dětskou řečí, což byla představa, s níž jsem se nedokázala ztotožnit. Setkali jsme se někde uprostřed. Bojovala jsem o Selmin smysl pro krásu a jsem ráda, že jsem to svou paličatostí prosadila. Selmina fantazie je přece tak silná právě proto, že její život je velmi zlý. Zoufalství dává člověku silný emocionální impulz, unáší vás stále výš. U Larse to bylo ovšem nemožné. Film je kompromisem mezi oběma našimi pohledy na věc, směsí reality a fantazie." (NIRO)

Reklama

Reklama