Dogville

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)

Jelikož první film Larse von Triera, který jsem viděla, byl Antikrist, tak asi chápete, s jakými obavami přistupuji k jeho filmům. Dogville je však zcela něco jiného. Přiznávám, že prvních pár minut jsem s danou formou měla trochu problém, byl to spíše takový nezvyk. Tohle ale vážně trvalo jen pár minut, pak mě film dokonale vtáhl a vše mi přišlo už naprosto normální a celé to jakoby divadelní provedení se mi nesmírně líbilo. To, co film v sobě ukrývá je neuvěřitelné a hlavně krutě pravdivé. Dokonalý obraz každého člověka, to, jak se svět staví k náznaku slabosti, Trier tady vytáhl to nejčernější z lidského nitra (a každý z nás to tam má) na povrch a to naprosto úžasným způsobem. Tento film není pro každého, hlavně ta forma nemusí být všem příjemná a někteří si řeknou, že je celý ten příběh přehnaný, ale toto můžou říct jen ti, kteří nepochopí to, co se skrývá pod povrchem. Film má tři hodiny, takže bylo tady pár momentů, kdy jsem se trochu začínala nudit a v půlce filmu by mě ani nenapadlo, že filmu dám plné hodnocení. Jenže po dvou hodinách od skončení filmu ho nemůžu dostat z hlavy, celé to teprve zpracovávám a zjistila jsem, že ten film je vlastně geniální a myslím, že mě čeká bezesná noc, protože tohle z vás jen tak nevyprchá. Tohle není klasických 5*, které dávám některým filmům, je to jiných 5* jinému a zcela vybočujícímu filmu. Vím, že se v nejbližší době na film znovu nepodívám, ale pamatovat si ho budu navždy. (29.06.2011)

Lars von Trier rád překvapuje svými inovativními filmařskými postupy a překvapil i tentokrát. Spíše ale v záporném slova smyslu. To, co vás asi ihned praští do očí, je volba prostředí, do něhož je celý děj koncipován. Jeden malý prostor, do kterého jsou stylizovány postavy městečka Dogville, sice zaujme originalitou, kolísající děj ovšem díky uzavřenosti prostředí dostane ještě jasnější kontury. Toto divadelní aranžmá Trier prostě nedokázal ukočírovat, což mu asi nejvíce uškodilo. Samotný příběh se opět pokouší o navození destrukčně emocionální nálady, výsledek ale zůstal tak na půl cesty. Pocit vykonstruovanosti tu budí velmi silný dojem, který se zviditelní hlavně v přehnaném „očisťujícím“ závěru. Pravdou zůstává, že film je nabyt spoustou zajímavých úvah, myšlenek o lidskosti, lidech, vztazích..., na Triera je to ale nestoudně málo. (03.01.2004)

Zcela jiný a přesto tolik stejný Trier. Lars von Trier tentokrát zcela opustil formu odpovídající manifestu Dogma. (Celý manifest stejně myslel spíš jako vtip, máme-li věřit jeho vlatním slovům v dokumentu "Vrtěti Dogmatem" ) Opět však stačí Trierovi velmi málo prostředků, aby vás vtáhl do děje a posléze zmáčknul jako citrón. Ikdyž tenhle film nespadá do trilogie filmů o "Zlatém srdci", jeho hrdinka má k Bess a Selmě velmi blízko (alespon zpočátku). - Příběh, který začal jako nějaký scénář pro Franka Capru o hodných lidech malého města, se uprostřed zvrhl v příběh o nekonečném utrpení hlavní hrdinky a nakonec skončil jako krvává nepovedená gangsterka. Ukazuje nám, že chudoba a dobrota nechodí vždy ruku v ruce. - Tenhle film mi na dva dny dokonale zkazil náladu a hned tak na něj nezapomenu. To však platí prakticky o každém Trierově filmu. Rozhodně stojí za to, abyste ho viděli. (26.01.2004)

Z počátku docela pomalá záležitost, ke konci "hustý nářez", ze kterého mne do teď mrazí. Perfektní psychologie postav a jejich proměny v čase, z milých lidiček se staly pěkné svině. Inu Dogville - Psí Ves. Formální vychytávka navíc - drama v podstatě v divadelních kulisách, domy bez zdí a dveří, jen namalované na čáry na zemi. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9390-dogville/videa/ (29.07.2010)