Dogville

Bez ohledu na to, jde-li o vítězství obsahu nad formou, či formy nad obsahem, největší drama se odehraje ve vašich hlavách. Byť myšlenkově nesmírně bohatý a podnětný, je to film, jehož emoční vykastrovanost mi brání vnímat jej nad rámec pozoruhodného experimentu. Líbil se mi sarkasmu, s nimž Trier pracuje - sarkasmus, který je vtipný dokud se nezačne týkat vás samotných, ale zároveň jsem jej za to nenáviděl (jak příznačné pro film plný nenávisti). Nebo nás snad trpký smích nad něčím podobným nedegraduje na bezcitné bestie? Vadil mi ten negativismus, ten nekonečný cynismus a bezcitnost v přístupu k hrdinům. Protože, ač sám skeptik, v koutku duše stále naivně věřím v dobrého člověka, což je pojem jež na prknech Dogvillu nenachází své místo. Jestli jsou tohle prkna, která znamenají svět, odmítám je přijmout za své, potažmo zaměnit za prkna, na kterých sám hraji a která tak beznadějně (zatím) nevypadají. Dogville za pár let, z části zásluhou andělské tváře Nicole Kidman (i když jde o anděla pomsty), klidně akceptuji coby jednu z pozoruhodnějších položek v nějaké učebnici filmové historie, ale když uvidím jeho jméno, nevybaví se mi již žádná emoce. Velmi vlažné čtyři hvězdičky. 75% Zajímavé komentáře: Melies, Radko, murakamigirl, Turiec, Fr,Terminus, saladín. (09.06.2010)

Tak nějak ani pořádně nevím, co napsat. Přitom ale cítím nutkavou potřebu vyjádřit se k právě zhlédnutému filmu i nějak víc než jen hodnocením... Už jenom proto, že celé skoro 3 hodiny jsem se nenudil a s otevřenou pusou jen zíral a žasl, to se mi u podobně dlouhých projektů snad ještě nestalo. Těžko se to dá vyjádřit, ta perfektní a originální forma kulis je tu omýlaná ve většině komentářů a je naprostá pravda, že svůj účel plní víc než dokonale - divák má možnost, co možnost, dokonce povinnost sledovat příběh a postavy a není rozptylován žádnými formálními kudrlinkami. A koneckonců, jak znám Larse von Triera, bude v tom i nějaká ta symbolika. Třeba protiklad těm těžko proniknutelným a na první pohled neviditelným povahám jednotlivých postav či něco podobného. Ale ne, vůbec jsem tu o tom nechtěl psát a hle, půlka komentu zaplněna jenom tím. To hlavní jsou ale samotné charaktery a jejich chování v kontextu příběhu. Jak to na každého zapůsobí a co si z toho odnese, to je na každém osobně. Zde režisér nabízí hodně prostoru pro subjektivní interpretaci a nedivil bych se, kdybych se zeptal deseti různých lidí, kdo je podle nich největší svině, a dočkal se deseti různých odpovědí. Shrnuto a podtrženo, už se rozkecávám nějak moc a nikam to nevede, von Trier nám dal další morální facku se slovy "A poraď si s tim sám!". A já mu to žeru. 95%. (04.01.2008)

Len pár poznámok na okraj: podľa mňa film napĺňa obsah starého čínskeho príslovia: "Ak sa k tebe správa niekto dobre, správaj sa k nemu ešte lepšie. Ak sa niekto k tebe správa zle, správaj s k nemu ešte horšie." Citovo nevydierajúci Trier je pre mňa prijateľnejší. Taktiež tlmené kulisy a výber hereckých predstaviteľov potešili. Mnoho námetov k rozmýšľaniu v nenudiacom opuse, napr. prečo aj minoritná dedinka si potrebuje vytvárať minority, na ktorých môže odreagovať svoje frustrácie. Prečo často po predkoch preberáme len to agresívne? Ako spoločenstvo kryté hromadnou ideológiiou alebo náboženstvom prostredníctvom myšlienok v nich ukrytých aj tie najelementárnejšie krivdy vydáva za spravodlivé. Alebo aj iné: nie je demokracia len uplatnením príncipu priemernosti ako poistky voči inováciám, nestráca sa v jej hlasovacej mašinérii konkrétny človek, uväznený stále novými a novými pravidlami slúžiacimi "všetkým", ale neobšťastňujúcimi nikoho. A: sú radikálne riešenia prínosom ? (15.10.2004)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)

DivX/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 2/10 Efekty 4/10/// +Nicol Kidman a Paul Bettany, exteriéry a interiéry -zdlouhavé, bez hudby, bez napětí, a ještě jednou pro pořádek, 3 hodiny je moc!/// Film bych určitě odsoudil nebýt závěru. Ono koukat na tento zvlaštní, svým způsobem originální film je velice náročné a zdlouhavé. A strávit u něj s přestávkami celé odpoledne (od 13-20 hod) je kapánek na pováženou. Naštěstí s překvapivým závěrem příchází i relativní pocit nepromarněného času a především pocit naplnení, či snad uspokojení. Celou dobu jsem tak trošku nechápal klid hlavní hrdinky, a její ušlechtilé chování a vlastně i celou dobu jsem si přál takový konec filmu jaký nastal. Ale stejně je to sfiňárna/// Celkem 52%/// (02.11.2006)