Dogville

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

9 / 10 Dogville je veľmi ťažké opisovať - je tak nabitý nápadmi a myšlienkami, úvahami, postojmi a názormi, že nepripravený divák sa môže do tejto spleti číro-čírej geniality ľahko zamotať a beznádejne sa pripraviť o to krásne, sladko-kyslé a oslobodzujúce poznanie, ktoré na neho čaká na konci filmu. Kým sa ale človek dostane až tam, čaká ho strastiplná cesta naprieč ľudskou psychikou, ktorá je rovnako odpudzujúca a skazená, ako krásna a krehká. Nemá zmysel tu vymenúvať všetky klady tohto nekompromisne radikálneho snímku - o Dogville sa nedá písať, musí sa o ňom rozprávať, musí byť príčinou hádok a sporov, vášnivých debát a nekonečných diskusií. Najlepšie pri poháriku sherry s ľadom a s pohľadom upretým na krvavočervený západ slnka. (28.12.2005)

Z počátku docela pomalá záležitost, ke konci "hustý nářez", ze kterého mne do teď mrazí. Perfektní psychologie postav a jejich proměny v čase, z milých lidiček se staly pěkné svině. Inu Dogville - Psí Ves. Formální vychytávka navíc - drama v podstatě v divadelních kulisách, domy bez zdí a dveří, jen namalované na čáry na zemi. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9390-dogville/videa/ (29.07.2010)

Tři hodiny nudy proto, abychom se dozvěděli, že lidi jsou svině? To už snad každý ví a jestli tohle mělo být to slavné poselství... Čekala jsem od tohohle filmu, že bude trochu nudný, bohužel byl nudný nesnesitelně a ty dvě hvězdičky dávám jednak za výborné herecké výkony (samozřejmě v čele s Nicole Kidman) a jednak za originalitu formy, jinak pardon, ale tohle fakt ne. (06.02.2009)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)