Jezerní královna

Jezerní královna si podle mě zasloužila lepší zpracování. Obzvláště když za kamerou stál náš přední pohádkový režisér Václav Vorlíček. Ale bohužel vrcholná Vorlíčkova éra byla sedmdesátá léta a ne polovina let devadesátých. Sice se hodně snažil. Do pohádky obsadil v hlavní roli Ivanu Chýlkovou, do vedlejších rolí Jana Hrušínského, pohádkami prověřenou Jiřinu Bohdalovou a v menších rolích Rudolfa Hrušínského a či Miroslava Táborského. Ovšem i takoví slavní herci pohádku neutáhnou, když je natočena totálně špatně. Tou první chybou, že mimo Chýlkovou a Hrušínského dostávají přednost němečtí herci před českými a ti jsou doslova mizerní. Dabing do češtiny to umocnil na totální ubohost. Druhou a podle mě tou největší chybou je obrazová stránka filmu. Pohádka má být barevná. Každý snímek bychom si měli pověsit jako obraz v pokoji. Jenže tohle je něco tmavomodrého pod vodou a když se občas děj odehrává na souši, tak je to cosi hnědooranžové. Děj je také nějak postavený na hlavu. Jezerní královna chce prince Viktora a když se princ Viktor prohodí se svým zbrojnošem, tak to ani královna nepozná. Jestli se tu dá něco kladně hodnotit, tak jen výkon Ivany Chýlkové. Ta se mi v roli zlé královny líbila ještě více než její předchůdci Roden s Bočanovou v Ptáku Ohnivákovi, respektive v Kouzelném měšci. Filmové triky byly také ubohé. Voda přes obraz chvíli byla, chvíli nebyla a tak co se týče trikové stránky mě jen na chvíli zaujala ta obrovská zamřížovaná ryba, která mi připomínala Krakena. [10893. hodnocení, 151. komentář, 53%] (04.01.2020)

Dobře si pamatuji, že tuto pohádku jsem viděl poprvé, když nás na ni vzali na základní škole do kina. Nepamatuji si přesně, ve kterém ročníku to bylo, ale vím, že nadšený jsem nebyl. Obzvlášť ta pasáž s týranými dětmi přebírajícími perly a obří piraňou se mi vůbec nelíbila a nedivil bych se, kdyby (tehdejší) prvňáčky vyděsila. Tuhle pohádku jsem viděl párkrát i později a nevím proč, ale cítil jsem z ní tu německou spolupráci. Ale abych jen nehanil, Chýlkové s Táborským se dobře daří být zlými :) (20 %) (05.03.2013)

Režisér Vorlíček se po někdejším avizovaném hledání nových, atraktivnějších a dynamičtějších pohádkových forem nenápadně vrací k osvědčenému laskavému koktejlu trochy lásky, špetky životní filozofie a ždibce akčního jiskření. Zkrátka příjemná oáza, do níž se můžete s dětmi vydat bez obav. 80 % (Jaroslav Sedláček, Ci 03/1998, str. 84) (27.06.2021)

Pohadku jsem videl az 12 let po jejim vzniku. Moc nechapu jeji spatne hodnoceni. Pohadka ma hlavu a patu, slusny pribeh a zajimave postavy. Pochmurna atmosfera Jezerniho kralovstvi neni vubec naskodu, ba naopak. Cely prubeh dokresluje hezka hudba. Na Jitku Schneiderovou je radost pohledet. Jedna z nejlepsich porevolucnich pohadek. (28.09.2010)

V dobách totalitného režimu bol Václav Vorlíček výnimočný režisér, ktorého diela boli plné fantázie, humoru a dobrodružstva. Stačí spomenúť snímky ako napríklad "Dívka na koštěti", "Jak utopit Dr.Mráčka", "Tri oriešky pre Popolušku" alebo úžasne televízne seriály "Arabela", "Létajíci Čestmír" a "Křeček v noční košili". To sú výborné filmové diela, ktoré si vždy rád pripomeniem. Avšak po roku 1989 začala Vorlíčkova tvorba viditeľne upadať. No do úplnej krízy sa dostal až v novom miléniu. V roku 1998 ešte zvládol natočiť ambicióznu, avšak nie už celkom podarenú, rozprávku "Jazerná kráľovná". Je to taký rozporuplný koprodukčný projekt, v ktorom si hlavnú zápornú úlohu strihla Ivana úChylková a klaďasa stvárnil beztvárny Nemec Max Urlacher. ** (25.02.2024)