Poklad Inků

Jak už je dlouho co tohle to proboha nikde nedávali? 5, 10, 15 let? A já se ptám proč? Proč po všech těch nekonečných stále reprísujících Pokladech, Vinnetouech, Žutech, Firehandech atd. Nesáhnete i po tomto filmu. Copak je tak špatný..? Určitě by si taktéž zasloužil znovu zařazení na naše obrazovky. Nejedná se totiž vůbec o špatný film, a myslím si že leckteré jiné zfilmované Mayovky, jak se říká lehce strčí do kapsy. Byl to vlastně když nepočítám první čtyři filmy do roku 1959, první film po třinácti předešlých ve kterém nehráli oba hlavní představitelé tedy Lex Barker a Pierre Brice. Režisér George Marischka, tentokrát vsadil na méně známé herce krom tedy Rika Battaglii v roli toreadora Antonia Perilla, pro kterého to byla už v pořadí šestá Mayovka. Myslím si ale že i tak vznikla jedna ze základních a nejúspěšnějších ale také jedna z nejvtipnějších (což až tak nebylo zvykem) Mayovek která se mi natrvalo vryla do paměti. V hlavní roli se nám představil Guy Madison jako Carl Hansen alias "Jaguár", byla to kladná role na rozdíl od falešného a krajně nesympatického kapitána Bradleye z filmu Old Shatterhand. Dále tam byl velice důstojný a dobromyslný princ Inků Haukapora. Poslední hlavní herec Fracesco "Paco" Rabal si vystřihl tu nezáviděnou roli padoucha Gambinusa. Nikdy nezapomenu na ten jeho jízlivý smích nesoucí se horami legendárního Machu Picchu. Víc už si ale bohužel s tohoto filmu nevybavuji, nějaký ucelený děj o tom nemůže být v tuto chvíli naprosto žádná řeč. No každopádně je to škoda, ale dojem to na mě tenkrát jako na kluka zanechalo opravdu velmi silný, a s malými pauzami přetrvávající takříkajíc až dodnes. Aby příběh byl alespoň trochu pravdivý a nezaostával za svojí románovou předlohou, tak se natáčení skutečně konalo v originálních až v posvátných místech a to v Peru na horách Machu Picchu, kde tuším proběhla i korunovace prince Haukapora. A dále také ještě v Bulharsku a ve Španělsku. Prosím opakovat !!! (22.12.2006)

Poklad Inků nenašel v mém nitru takovou velikou odezvu jako Poklad na Stříbrném jezeře. Nyní něco málo o zfilmovaných knihách Karla Maye. Domnívám se, že jeho natočená díla přesto, že se zapsala do srdcí několika generací, tváří tvář v porovnání s dnešním filmem to budou mít čím dál tím těžší zejména u dětského diváka. Představovat Karla Maye není myslím moc třeba. Možná by bylo načase, kdyby se znovu ujal jeho románových předloh nějaký renomovaný či schopný režisér a natočil filmy v modernějším pojetí a dovedně v nich uplatnil to krásné vyznění jeho knih a velkolepých příběhů. Tím by je více přiblížil dnešnímu divákovi. Myšlenky střetnutí dobra a zla, pravdy a lži, odvahy a statečnosti, kterým jeho romány jen hýřily. Ale zpět k filmu Poklad Inků. Občas se mi pojí s leckterým filmem vzpomínka, která zůstane napořád a zde to byl určitě zábavný humor s Donem Parmesanem, když na všechno odpovídal sí, sí… A podobně jak už to tak v mayovkách bývá, dalo by se říci, že i krásná orchestrální hudba příjemně podbarvuje naivně miloučký dobrodružný zážitek. Při hodnocení filmu nelze opominout ani Rafa Baldassare (Geronimo) v menší roli, kterou zaujme. Navíc krásné záběry Machu Picchu, kam se jen tak hned každý nedostane, jsou podmanivě působivé. Oceňuji snahu režiséra Georg Marischky, že měl vůbec odvahu Poklad Inků natočit s méně známými herci a tak konkurovat již proslulejšímu režiséru Harald Reinl. (26.04.2011)

Je zvláštní jak nostalgicky lpím na starších filmech i když ty současné jsou po všech stránkách mnohem dokonalejší. Tato Mayovka mě vrací někam do mládí, kdy jsem v našem malém letním kině v klášterní zahradě pod kaštany na obrovském plátně, kde jsem musela otáčet hlavou, aby mi nic neuniklo, se zatajeným dechem sledovala dobrodružné indiánky. Tato by svou kvalitou mohla těm čtyřem základním Haralda Reinla s Vinnetouem směle konkurovat, ať už exotickým prostředím peruánských And a legendárního Machu Picchu, fešnou postavou posledního Inky Haukarapory, hrdinským Pánem jaguárů, vtipnou trojicí popletů v čele s profesorem Morgensternem a donem Parmesanem, či skupinou padouchů pod vedením lotra Gambusina. Přidáme-li ke krásným přírodním lokacím, výbornou výpravu, početný kompars a skvělý hudební doprovod, tak se můžeme s potěšením spolu s hrdiny směle vydat do divočiny vyrovnávat staré účty. (06.02.2012)

Vidět po dlouhých letech tento film, to je jak znovu nalézt dobrodružnou knihu, kterou jsme v mládí stále dokola četli a posléze ztratili. S nadšením hltáme ten druhdy tak známý a nyní pozapomenutý dobrodružný děj a pranic nám nevadí, že zápletky jsou tak trochu za vlasy přitažené, hlavní figury jsou charakterově ploché a černobílé a literární styl je prajednoduchý. Děj je však barvitý, naplněný akcí a graduje. Tento film tedy žádný filmový zázrak není, ale vyrovná se zcela vinnetouovské serii, ba možná ji i někdy převyšuje. Přinejmenším tak nádherného banditu jakým je arcilotr Gambusino najdeme jen v Sedmi statečných. Karel May by byl jistě spokojen. Je jasné, že jednu hvězdičku má na svědomí nostalgie. (15.08.2010)

K tvorbe karola Septembra  .. Decembra .. pardon, Karla Maya mam terat  rozporuplny vztah. Dnes ako starnem tak je to uz podpriemerna literatura - ked sa na to pozera tak 40 rocny, 50 rocny clovek. Ovsem, ako literatura pre deti, dobrodruzna literatura to stale moze byt, a ma to hodne do seba.  Tuto knihu som nikdy necital, a film som videl az 2021. Plochy dej, jednoduche jedbnorozmerne postavy a trochu akcie - to je tak vsetko, nic vynimocne  : 50 % (11.05.2021)