Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Marie Vášová, Valentina Thielová, Miriam Hynková, Jiří Vala, Marie Tomášová, Václav Voska, Josef Bek, Jiřina Šejbalová, Rudolf Hrušínský, Světla Amortová (více)Obsahy(1)
Sociální drama Otakara Vávry, natočené podle románové předlohy Gézy Včeličky, vypráví příběh chudé rozpadající se rodiny matky Fišerové a jejích třech dětí. Je zasazený do 90. let 19. století – do doby, kdy nemajetné pracující vrstvy ještě neměly své volební hlasovací právo ani stálou osmihodinovou pracovní dobu. Po smrti věčně opilého a agresivního otce Fišera se rodinu snaží držet pohromadě rázovitá matka (M. Vášová), pracující v noční kavárně. Už ale nijak nezabrání zkratovitému jednání syna Františka (J. Vala), co se rozhodne náhle kvůli tvrdé práci odejít z pekárny a založí si vlastní rodinu se svou láskou – továrnicí Růženou (M. Tomášová). Lásku nalezne i dcera Julie (V. Thielová) u bohatého Karla Horáčka (R. Hrušínský), jehož matka vlastní nevěstinec. Žofie (M. Hynková) jako jediná z dětí zůstane s matkou doma a pracuje jako šička. Po nějaké době ale mezi nimi nastane roztržka, když se dcera přizná, že čeká nemanželské dítě. Do toho všeho se začínají ozývat dělníci a pracovníci, co se dožadují lepších pracovních podmínek a k nimž se přidá i Růžena s Frantou… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
No, kdyby z toho Vávra nemusel v roce přidání dalšího S do ČSR udělat socanskou agitku, mohl to být moc pěkný příběh. Takže ty tři hvězdy nepatří Vávrovi, ani soudruhům, ale první je za tu plejádu výborných herců, druhá za hudbu Jiřího Srnky a třetí za nádherné záběry ze staré Prahy a jejích ulic i uliček. ()
Národnímu umělci Otakaru Vávrovi se podařil vytvořit hodnověrnou a až dokonalou atmosféru počátků již legální existence českého demokratického socialismu, socialismu Marxova, Masarykova i Benešova. Je to současně i příběh československé formy italského neorealismu v době jeho plného rozpuku; připomínám např. STALO SE V TURÍNĚ (1963) režiséra Maria Monicelliho s Marcellem Mastroiannim v titulní úloze či třetirepublikovou SIRÉNU režiséra Karla Steklého. Perly často nacházíme tam, kde bychom je nejméně čekali. ()
Vávra rozhodně uměl točit dobré filmy (až na malé výjimky) a platí to i pro Policejní hodinu. Ke 40. výročí založení KSČ jsem čekal spíš nějakou ideologickou agitku, a místo toho jsem se dočkal slušně a věrohodně zpracovaného sociálního dramatu, kde jsou vykresleny na příkladu jedné rodiny různé vrstvy tehdejší městské společnosti. Doba taková byla a socialistické ideály se rodily z tehdejších rozporů a nerovného postavení nižších vrstev. Na tom není nic nepochopitelného a už vůbec ne k odsuzování dnešními měřítky, kdy se tzv. reálný socialismus již sám stačil zkompromitovat. Bez tehdejšího úsilí o sociálně spravedlivější společnost by ale ani dnešní společnost nebyla tam, kde je, i když dnes nás trápí zase trochu jiné problémy. Také mě překvapilo, že se tento film ani v minulém režimu příliš nehrál, což se dá přičítat možná právě tomu, že prvoplánová komunistická ideologie v něm prostě nezaznívá. ()
Natočeno na objednávku ke 40 výročí vzniku komunistické strany, ale je to pořád Vávra, takže máte jistotu, že dostanete kvalitní filmařinu. Tady se Otakar vyhrabal z některých svých přehmatů z padesátých let a natočil slušný dobový drama kde sice kdo chce může si najít i ty komunistický ideje, ale po pravdě čekal bych k takovýmu tématu, že to tam budou víc cpát a to se nestalo. Každopádně solidní záležitost jako vždy. Tentokrát mi k tý čtvrtý hvězdě něco chybělo. Možná, že je to tím, že film graduje hlavně v tý jak už bylo u Vávry zvykem kvalitně natočený davový scéně demonstrace a v druhé půlce už to nemá takový spád a konec je jakoby trochu useknutý, ale na lepší tři hvězdice to v pohodě dá.65% ()
Ale no fujtajbl... Socialistická agitka jak když vyšije, daleko silnější sociální pudy ve mě vyvolal o jednatřicet let starší Junghansův němý snímek Takový je život... Ten k tomu aspoň nepotřeboval patetické kecy, tupé pantáty a partizánské recitativy... Vávra točit uměl, ale bohužel si u inštancí až moc často takhle šplhal... No, ruce pryč, pokud zrovna mermomocí nechcete uctít památku památníku naší veliké komunistické strany... 20% ()
Reklama