Režie:
Otakar VávraScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Božidara Turzonovová, Jiří Bartoška, Consuela Morávková, Jiří Pleskot, Jana Smrčková, Jiří Adamíra, Jana Dolanská, Světlana Nálepková, Ilona Vaňková (více)Obsahy(1)
Příběh lásky a cti se odehrává v období kolem poloviny devatenáctého století v době mnoha revolucí, ekonomické, politické, společenské... Zachycuje pokrytecké ovzduší oněch časů, zvláště takzvanou "lepší společnost", ovšem od společenského akcentu se více přesouvá k soukromým trablům dvou mimořádných, osaměle se však cítících umělců - Jana Nerudy a Karoliny Světlé. Jejich milostné vzplanutí dokládají zachované dopisy, které si vyměňovali. Na jejich základě scenárista Jiří Šotola domyslel plně uvěřitelný příběh, jemuž však režisér Otakar Vávra vtiskl staromilský výraz, marně nadlehčovaný nostalgicky zamženou kamerou Miroslava Ondříčka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
"Přestaňte už s tou láskou. Láska je sobecká, žárlivá. Chce toho druhého je pro sebe. Přátelství je mnohem ušlechtilejší. Láska být často i povinností ale přátelství to je volnost…" Vávrův film o platonickém vztahu Jana Nerudy a Karoliny Světlé, má určitě čím zaujmout. Hlavně jde o oba hlavní představitelé (Božidaru Turzonovovou a Jiřího Bartošku), kteří ty dvě "podobizny z čítanky" ztvárnily naprosto věrohodně. Ale zajímavý je třeba i vzhled do tehdejší šosácké společnosti plné klevet a pomluv. A výborná je jako vždy i hudba mistra Lišky. ()
Dokonalé ztvárnění, výborní herci i samotný fakt, že Otakar Vávra je filmový dějepisec české historie, zaslouží respekt v podobě 4 hvězdiček. Těžký a komplikovaný vztah Karolíny Světlé a Jana Nerudy, v kontrastu se 100% povrchní, pokryteckou, pomlouvačnou, závistivou a nepřející měšťáckou společností. Různé pohledy na pojem vlastenectví a formu literatury. Způsob života, který lpí pouze na veřejné pověsti, a naopak rozhodný a nic nepředstírající Jan Neruda. Snímek, který zřejmě není na časté sledování, každopádně uznání je potřeba. ()
Zakázaná láska v 19. století! Samo téma ve mně probouzí téměř nekritické zaujetí filmem. Zde bylo umocněno ještě volbou představitelky hlavní role. Jako Karolina mi vysloveně sedla. (Úsměv vyvolávající scéna ve filmu byla, když Neruda lákal Světlou na útěk do Vídně a ona na to reagovala: A já bych ti musela vařit? Prát a uklízet?:-) Jediné, co mi kazilo dojem z filmu, byly "výkladové vsuvky". Na začátku je sice řečeno, že tento příběh není z učebnice literatury, ale právě díky (podle mě) zbytečným vstupům vědoucího vypravěče z 20. století, získává film takový nepříjemný, dodatečně vzdělávací ráz. ()
Veleširoké sukně, drdoly, služky, uhlazené chování a pod tou slupkou normální lidé s normálními city. Z historického hlediska možná zajímavé, z obyčejného diváckého nudné nadbíhání Jiřího Bartošky alias Jana Nerudy. Dobové reálie jsou Vávrovsky propracované, ale filmu chybí něco, co by poutalo větší pozornost. ()
Vávra se pustil do tématu, na kterém by si řada tvůrců vylámala zuby. Milostné vzplanutí celebrit literárního světa 19.století na pozadí Národního obrození a pletichaření tehdejší české politické reprezentace. Neruda a Světlá, Cit a Rozum, Láska a Čest. Svoboda a tradice. Divoký nástup moderní doby v kontrastu se starým nazíráním věcí, měšťácká společnost se svou "samočistící" schopností zlikvidovat všechno "zlo" v okolí. Za banálním příběhem se v tomto případě skrývá mnohé, jen to chtít vidět...80% ()
Galerie (3)
Související novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (více)
Reklama