Sacco a Vanzetti

Vždycky když někoho slyším, čtu nebo vidím dštít (zdůrazňuji, že s největší pravděpodobností oprávněně) síru na to, jak byli/jsou ti marx-leninští bolševici a "komunisté" obecně špatní a zlí, protože "nám" zabili Miladu Horákovou, okamžitě mi na mysl vyskočí případ Sacca a Vanzettiho, případ, který mi (stejně jako mnohým lidem případ MIlady Horákové) vlévá slzy do očí. protože pokud je komunismus špatný, protože zabil Miladu Horákovou, je demokratický kapitalismus špatný, protože zabil Sacca a Vanzettiho. Z naprosto stejných pohnutek. Mezi těmito dvěma případy nevidím žádného rozdílu. Ale nechme té "politiky". Asi je jasné, že filmu nemám co vytknout. Co mu taky vytýkat? Výborné herecké výkony mnoha herců? Skvělý střih? Umně napsaný scénář? Silný příběh? grandiózní hudbu v čele s geniálním songem zpívaným Joan Baezovou? Nedostatek většího odstupu, jak tady někde čtu? Proč? Mají snad odstup filmy odhalující pravou tvář nacistického nebo bolševického režimu? Jen proto, že nějaký film trochu více poukazuje na hnutí pracujících má hned malý odstup? Je to skvělý film, není tak skvělý, jako kniha Boston Uptona Sinclaira venující se stejnému tématu, ale je parádní. (25.12.2012)

Tento film o známém soudním případu bohužel neshledávám příliš zajímavě zpracovaným. Snaží se být dokumentaristicky objektivní a akurátní, avšak výsledkem je dojem ilustrace učebnice dějepisu, v níž nefigurují lidé z masa a krve, ale neživotné historické figury a suchá fakta. I režie je "neutrální", a snad se ani nesnaží uplatit výraznější nápady (nicméně střih je poměrně svižný, převládají krátké záběry ruční kamery s důrazem na detaily, využívá se hojně nájezdů kamery). Nevím, za co R. Cucciolla, který hraje jednoho z hrdinů, obdržel cenu za herecký výkon v Cannes, protože se nijak výrazně neprojevuje (což ovšem v zásadě není jeho vina, má tak napsanou postavu). Významné téma justiční vraždy na politickou objednávku lze vidět v nesčetných jiných filmech lépe zpracované (třeba "Ve jménu otce", "Muž pro každé počasí", "Stezky slávy"...). (31.03.2008)

Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. (22.02.2014)

Snímek, který vám sebere i poslední zbytky iluzí o nestrannosti a funkčnosti jakéhokoliv justičního systému, zvláště toho v „zemi svobody a demokracie“. Výrazně dokumentárně stylizované drama používá chladný a věcný přístup k událostem okolo vykonstruovaného soudního procesu s italskými imigranty Niccolou Saccem a Bartolomeo Vanzettim. Chvílemi mi to přišlo možná až moc chladné, což byla ale vzhledem k těžké látce a nekompromisnímu vývoji událostí okolo obou hlavních hrdinů možná nejvhodnější volba. Překvapil zejména Gian Maria Volonté (známý zejména rolemi špinavců ze spaghetti westernů) svým důstojně odevzdaným výkonem v roli politického radikála, s jehož názory nemusíte vůbec souhlasit, přesto vás jeho bezelstná odevzdanost vyšší věci naprosto dojme. (15.03.2020)

Slušně napsaný, natočený a zahraný snímek, kterému nicméně chybí větší odstup od tématu. Je až příliš znát, že tvůrci sympatizují s politickým přesvědčením svých hrdinů a film je spíš holdem dělnickému hnutí oné éry než uměleckou výpovědí o jednom soudním dramatu a jedné rozporuplné době. Proti jednotlivým složkám filmu se nedá příliš mnoho namítnout, ale zároveň Sacco a Vanzetti jako celek diváka do extáze určitě nepřivede. Z tohohle námětu se dalo vyždímat nepoměrně víc. Celkový dojem: 60 %. (25.05.2008)