Psychologické drama muže, který ztratil nejen strach ze smrti, ale také záchrannou brzdu pudu sebezáchovy.
Architekt Max přežil leteckou havárii, a dokonce pomohl zachránit několik dalších cestujících včetně jednoho miminka. Ačkoli je ostatními považován za hrdinu, pro jeho osobní život má událost katastrofální důsledky. Jako by ztratil nejen strach ze smrti, ale i pud sebezáchovy, začíná pokoušet osud riskantními kousky, přestává si rozumět s přáteli i rodinou, jeho manželství se ocitá v krizi. Psycholog najatý leteckou společností ho seznámí s Carlou, která sice nehodu přežila, ale přišla přitom o dvouletého syna, a jemu se nedaří dostat ji z dlouhodobého šoku. Může lidem, které vážně psychicky poznamenala tragédie, nějak pomoci setkání?(oficiální text distributora)
Od chvíle, kdy pohlédl smrti do tváře, zjišťuje architekt Max, že se změnil a vůbec se nebojí. Zatímco se plně věnuje jiné ženě, která přišla tři tragické havárii o syna, jeho vlastní žena k němu marně hledá cestu.(Siriuss)
Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje.(23.6.2004)
Vynikající "studijní" záležitost pro psychology a zároveň pro filmové fajnšmekry. Peter Weir podal naprosto skvělou výpověď o vyrovnání se se zahlcující události, kterou byla účast při letecké katastrofě - tedy posttraumatickým šokem. Popisuje příběhy dvou hrdinů, každý se s touto události "pere" po svém, jejich cesty se spojí a vzájemně si pak pomáhají. Ve filmu můžeme krásně vidět jednotlivé fáze, kterými si člověk prochází - fáze konstrikce, desociace, zamrznutí až po "vybíjení", kterému může předcházet fáze znovupřehrávání, a znovuvyjednávání :) Ne nebojte se.. tohle jsou psychologické pojmy, ovšem ve filmu perfektně použity a odehrány. Jeff Bridges je opravdu naprosto vynikající - jedna z jeho nejlepších rolí. Závěr filmu je doslova bechderoucí!(17.4.2013)
Od premiéry v našich kinách som túžil tento Weirov film vidieť. Nemal som naňho šťastie, ale po rokoch sa na mňa usmialo. Film splnil moje očakávania a musím vyjadriť spokojnosť. Jeff Bridges hraje výborne a v malých úlohách sa mihne viac známych tvárí, ale mňa absolútne dostal Benicio Del Toro ešte vo svojich úplných hereckých začiatkoch. Nečakal som ho tu a keď sa objavil, tak ma to dosť prekvapilo. Film má výbornú atmosféru, ale najmä dobre napísané a prekreslené postavy. Po havárii lietadla, ktorú Bridges prežil, je úplne iný. Nepozná strach, cíti sa slobodný, ale manželka pre neho nemá pochopenie. Ich rozpadávajúci sa vzťah a Bridgesove podivné úlety sú najlepšími momentami filmu. Zbavený strachu si trúfne na hocičo, ale jahody sú nad jeho sily. 80%.(1.12.2011)
Max jako jeden z mála přežil leteckou havárii, a ještě při tom stihl zachránit několik dalších lidí. Oproti všeobecnému očekávání odmítá jakoukoliv psychologickou pomoc, i pomoc právníka v žalobě proti letecké společnosti. Sám je totiž přesvědčen, že po této události se stal nesmrtelným, a už se mu nemůže nic stát. Jeho rodinný život se ocitá v troskách. Psycholog jej seznámí s další přeživší, mladou Carlou, která při nehodě ztratila malého syna - doufaje, že se společně z psychických problémů dostanou lépe... Peter Weir si rozhodně vzal zajímavý námět, ale chvilkama mi přišlo, jestli mu to trochu nepřerostlo přes hlavu - a chvilkama zas ne. Velkým plusem celého filmu (kromě námětu, při kterém mi, jakožto člověku bojícímu se létání, běhal mráz po zádech) je určitě herecký výkon Jeffa Bridgese, který v pohodě celý film strhl sám na sebe (a ustál). Ale ani on nezabránil tomu, že jsem se v určitých okamžicích kapku nudil (když zrovna nepadalo letadlo :) )...(4.1.2014)
Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 %(12.3.2015)
honajz
Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje.(23.6.2004)
RomanHyde
Vynikající "studijní" záležitost pro psychology a zároveň pro filmové fajnšmekry. Peter Weir podal naprosto skvělou výpověď o vyrovnání se se zahlcující události, kterou byla účast při letecké katastrofě - tedy posttraumatickým šokem. Popisuje příběhy dvou hrdinů, každý se s touto události "pere" po svém, jejich cesty se spojí a vzájemně si pak pomáhají. Ve filmu můžeme krásně vidět jednotlivé fáze, kterými si člověk prochází - fáze konstrikce, desociace, zamrznutí až po "vybíjení", kterému může předcházet fáze znovupřehrávání, a znovuvyjednávání :) Ne nebojte se.. tohle jsou psychologické pojmy, ovšem ve filmu perfektně použity a odehrány. Jeff Bridges je opravdu naprosto vynikající - jedna z jeho nejlepších rolí. Závěr filmu je doslova bechderoucí!(17.4.2013)
gogo76
Od premiéry v našich kinách som túžil tento Weirov film vidieť. Nemal som naňho šťastie, ale po rokoch sa na mňa usmialo. Film splnil moje očakávania a musím vyjadriť spokojnosť. Jeff Bridges hraje výborne a v malých úlohách sa mihne viac známych tvárí, ale mňa absolútne dostal Benicio Del Toro ešte vo svojich úplných hereckých začiatkoch. Nečakal som ho tu a keď sa objavil, tak ma to dosť prekvapilo. Film má výbornú atmosféru, ale najmä dobre napísané a prekreslené postavy. Po havárii lietadla, ktorú Bridges prežil, je úplne iný. Nepozná strach, cíti sa slobodný, ale manželka pre neho nemá pochopenie. Ich rozpadávajúci sa vzťah a Bridgesove podivné úlety sú najlepšími momentami filmu. Zbavený strachu si trúfne na hocičo, ale jahody sú nad jeho sily. 80%.(1.12.2011)
lennyd
Max jako jeden z mála přežil leteckou havárii, a ještě při tom stihl zachránit několik dalších lidí. Oproti všeobecnému očekávání odmítá jakoukoliv psychologickou pomoc, i pomoc právníka v žalobě proti letecké společnosti. Sám je totiž přesvědčen, že po této události se stal nesmrtelným, a už se mu nemůže nic stát. Jeho rodinný život se ocitá v troskách. Psycholog jej seznámí s další přeživší, mladou Carlou, která při nehodě ztratila malého syna - doufaje, že se společně z psychických problémů dostanou lépe... Peter Weir si rozhodně vzal zajímavý námět, ale chvilkama mi přišlo, jestli mu to trochu nepřerostlo přes hlavu - a chvilkama zas ne. Velkým plusem celého filmu (kromě námětu, při kterém mi, jakožto člověku bojícímu se létání, běhal mráz po zádech) je určitě herecký výkon Jeffa Bridgese, který v pohodě celý film strhl sám na sebe (a ustál). Ale ani on nezabránil tomu, že jsem se v určitých okamžicích kapku nudil (když zrovna nepadalo letadlo :) )...(4.1.2014)
Narya89
Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 %(12.3.2015)