Beze strachu

Panika ve vzduchu, vyděšené výrazy a pak se kovový stroj doslova zaboří do kukuřičného pole. Umírá mnoho lidí, včetně dětí. Uvnitř letadla je jeden muž, který svým přístupem uklidňuje ostatní, aby vzápětí nejednomu přeživšímu pomohl ven z hořícího pekla. Drama o tom, kterak zkušenost z blízkosti smrti ovlivní několik životů. Architekt Max přežil pád letadla, jeho rodina k němu marně hledá cestu, on svůj čas věnuje jiné oběti havárie – mladé ženě, která přišla o dvouletého syna. A svůj osud začne vnímat tak trochu jinak – třeba si občas zatancuje na okraji střechy. Výsledek má zajímavý myšlenkový potenciál, výtečné herce a na režisérské sesli australský klenot Petera Weira, který měl nicméně dohlédnout na dynamičtější pojetí a kratší stopáž. Závěr patří hudbě, kameře a Jeffu Bridgesovi. Weir už měl jistější momenty, na čtyři hvězdy se ale nakonec se svým týmem vysápal. (01.02.2015)

Posttraumatický stresový syndrom a boj s ním. To je oč tu běží. Jeff Bridges přežije pád letadla a pak se ničeho nebojí. Nikdo si s ním neví rady. Tak se v tom tak plácá a potkává se s ostatními oběťmi, které přežili katastrofu. Silné momenty střídají slabší, místy schematické, místy naivní, ale často lidské. Bridges dobrý. Tahle se to tehdy točilo. V zásadě slušný film, 70% (13.03.2016)

Max Klein přežije pád letadla a to bez viditelných zranění, ovšem sandál mu to rozhodí velmi slušně. Jeho chování se stává pro všechny blízké nepochopitelné až děsivé, adrenalinové hrátky jsou totiž na denním pořádku, že i cvokař z něj má zamotanou kedlubnu. Každopádně se jedná o zajímavý kousek s výborným Jeffem Bridgesem a za ten jahodový nášup přihazuji čtvrtou hvězdu. (03.06.2017)

O tom, jak probíhá znovuzrození - čím musíte projít, než se srovnáte s tím, co vás potkalo ... i sami se sebou. Příběh na vás nespěchá, atmosféru buduje zvolna a nenápadně. Problém je v tom, že když vás dostane, klidně si přijde závěrečná "jahodová" scénka a celé pracně vystavěné koncepci tak trochu podtrhne nohy ... alespoň u mě to tak z nějakého neznámého důvodu fungovalo. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Tím nechci zpochybňovat náhlou a bouřlivou alergickou reakci, neboť projevy alergií jsou nevyzpytatelné a závisejí na mnoha faktorech - myslím, že na prvních místech jsou množství a koncentrace alergenu, taky četnost jeho setkání s alergikem ... a věřím, že i stav mysli. Objektivně vzato bylo finále zvládnuté velice dobře - a jeho pointa byla docela originální, ale čistě subjektivně mi prostě "nesedlo" ... 3,5* (11.11.2011)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)