Picnic at Hanging Rock
Picnic at Hanging Rock
Picnic at Hanging Rock
Picnic at Hanging Rock
Picnic at Hanging Rock
Režie:
Peter WeirScénář:
Cliff GreenKamera:
Russell BoydHudba:
Bruce SmeatonHrají:
John Jarratt, Rachel Roberts, Anne-Louise Lambert, Jacki Weaver, Margaret Nelson, Dominic Guard, Garry McDonald, Olga Dickie, Helen Morse, Karen Robson (více)Obsahy(1)
Několik vysokoškolaček se vydá na den svatého Valentýna roku 1900 k Hanging Rock. Sopeční skalní masiv je svým neodolatelným kouzlem magicky přitahuje. Tři dívky s učitelkou vylezou na skály a nikdy už se nevrátí. Jedna z pohřešovaných se po čase vrátí, ale je pomatená a své zážitky nedokáže vysvětlit. Weir nechává diváka v nejistotě, co se ve skále stalo; klade důraz na tajuplnou atmosféru znepokojivé tísně plné erotického náboje.
Od začátku 70. let vnáší australský film po desetiletích hollywoodského vlivu do filmové tvorby opět své vlastní rysy. Tento film si získal mezinárodní publicitu. (Quentin T.)
(více)Recenze (153)
What we see and what we seem are but a dream... a dream within a dream. ()
Oceňuji pěkné mladé dívky a krásnou australskou přírodu. Jinak není moc o čem mluvit. Nesmyslné básnické blábolení většiny zúčastněných, které nedává žádný smysl a hledání nehledání ztracených dívek, které mají na starosti dva stydliví gayové. Celou dobu se ve filmu neděje prakticky nic a je dobrý akorát tak na usnutí. Snaha byla, nicméně realizace notně zaostává za nápadem. ()
všechno v tomhle filmu je tam, kde má být. celý nás nechá v nejistotě. tu cítím i po mnoha měsících. pro mě jeden z nejlepších filmů. ()
Australská kinematografie je pro nás stále neprozkoumanou periferií asi stejně jako byla právě australská krajina plná divoké původní mytologie neprozkoumanou periferií pro viktoriánský manýrismus na konci 19. století. V obou případech většinou náhodný (tedy pro českého diváka) kontakt-konflikt stojí za to. Atmosféra je naprosto výtečná. Nelítostná příroda tu dokáže vést pěkně bouřlivé dialogy s nečekanými návštěvníky - samosebou jsou velice tiché, skryté, latentní a filmem jen tak akorát naznačené (zejména díky fantastické (doslova) kameře a povedené hudbě) - jinak by přeci nebylo co obdivovat. A tady zatraceně je. ()
Mysteriozní příběh natočený podle skutečné události. Co se tehdy stalo u těch tajemných skal? A kam zmizely dvě studenty a jedna učitelka? Doporučuji se pozorně dívat. Některé ty skály v Austrálii pravdu vypadají jako obličeje nějakých tajemných bytostí. Pro mě je tento film jedinečný. Stále se k němu rád vracím. 100% ()
Nie všetky filmy musia mať rovnakú štruktúru. A tento ju naozaj nemá. Pekné lyické cvičenie, príbeh o tom, ako školu a ľudí okolo ovplyvnilo zmiznutie dievčat. Nálepka "horor" asi nie, ale atmosféra je hutná. Fajn film. ()
I po bezmála čtyřiceti letech je fascinující, jakou jemnokresbou postav, atmosféry začátku 20. století a australské přírody dokázal Peter Weir ve svém druhém celovečeráku ozvláštnit příběh dívek z internátu, které se vydají na piknik bez návratu a beze stop. Příběh, ve kterém je mnoho nedořečeného pod tíhou společenských zvyklostí i toho, co symbolizovaly. Tomuhle přístupu se Weir naštěstí nezpronevěřil ani v pozdějších hollywoodských filmech. ()
Do čeho jsem to zas šláp? Aha? Umění! Tedy můj naprosto diletantský úhel pohledu – herecké osazenstvo na mě působilo dojmem sjetého davu. Neumím si totiž jinak vysvětlit neustálé přiblblé úsměvy, naprosto bezdůvodné a neosobní. Hudba od první chvíle nepříjemná a rušivá. Pohrávání se světlem, ach jo, to byl eklhaft, bílé rozostřené záběry oken mě budou strašit ještě hodně dlouho, a to nejen při představě ranního vstávání do rachoty se zbytkáčem v krvi. Inu, pro příště si art pečlivěji rozmyslím. ()
Výjimečný zážitek.... Atmosféra, mysteriózní napětí, dusno sálající ze záběrů přírody, nádherný soundtrack lahodící uchu i duši (a zároveň mrazivý). Něžní, krásní, bílí "andělé". Tajemno, mystično vyzařující doslova z každého jejich pohybu a slova. Dokonalý mix něčeho nepopsatelného, záhadného, mající neuchopitelnou čtvrtou, pátou dimenzi.... Kdo tohle všechno není schopen vnímat, pochopit - zaslouží pouhou soustrast a politování. Jeden z nejlepších filmů, které byly v historii kinematografie natočeny. ()
Eterická nádhera s tajemstvím, krásná věc. ()
Příběh moc nedržel. Herecké výkony nepřesvědčivé. Některé záběry jakoby byly sebrané zpod střihačského stolu po Roegově Walkabout. Hudba často zbytečně tlačí na pilu. Některé rozehrané motivy zůstaly zcela nevyužity (sourozenecký vztah Sary a Alberta). Bohužel, co začátek slíbil, konec nesplnil. Přes všechny výše uvedené výtky to však pořád je film, který stojí za to vidět, ale ty lepší kousky má Peter Weir ještě před sebou. ()
A zase jeden z těch filmů, kde se oko může uplesat, zatímco hlad po poutavém, neřku-li vypointovaném příběhu zůstává neukojen. Je až zarážející, jak se tento smyšlený (a ne že ne) "příběh" obešel bez jakéhokoli náznaku děje a vystačil si s pomalými záběry sněhobílých děvčátek na neuvěřitelných 115 minut. Na mě to po první hodině přestalo působit: 60%. ()
Krásny sen sa s pomalou a desive neodvratnou istotou láme na drobné kúsky a mení v nočnú moru. Nádherný, uhrančivý a fascinujúci film ()
Související novinky
Komu letos poputují čestné Oscary?
Americká Akademie filmového umění a věd (AMPAS) každoročně kromě známého a mediálně ostře sledovaného předávání Oscarů na přelomu zimy a jara organizuje o pár měsíců dřív i menší ceremoniál předávání… (více)