Piknik na Hanging Rock

Dychtivost a Vyprahlost. Ve skalách. Ve Snu. V Životě. Ve smrti i mimo její dosah. Podivuhodné. (29.11.2012)

Úžasný film, v němž je atmosféře podmíněno téměř vše. (10.08.2008)

Prostě ne. Necítil jsem z toho onen potřebný jakože umělecký náboj, jenž by u filmů s podobnou ambicí vyznění kompenzoval svou diváckou nestravitelnost. Lacině vábné záhady, notabene záměrně nezodpovězené, nejen pro mystično samé, ale hlavně proto, že adekvátně přijatelná odpověď prostě neexistuje, mě nechávají ledově chladným. Navíc označit toto za horor je asi stejný omyl, jako nazvat Polanského Pianistu muzikálem. Pozér Radyo nezklamal, jako obvykle. 40% (30.06.2017)

Kdo by odolal té záplavě mládí, nejčistší britské angličtině Mrs. Appleyard a Beethovenovi? (07.01.2011)

Až u tohoto Weirova filmu mi došlo, jak jsou jeho témata založena na mimorealistickém vidění ( a není to jen typickou poezií romantismu...). Jenže by bylo směšné a kýčovité nechat poeticky promlouvat životem ubité lidi. Proto nechává všechna zásadní slova vyslovit "děti", "dospívající" - až se mi protiví je nazývat dětmi či dospívajícími, protože právě oni v jeho filmech vidí a cítí mnohem víc než kdokoli jiný... Jejich vidění stojí za neobvyklou atmosférou toho filmu; jejich neodvislost od vnucovaného směřování životem dává filmu zvláštní náboj a možnost pochopení... Oni ne-dospělí se tak Weirovi stávají možností vidět a cítit ze světa víc, než jsme obvykle naučeni... (a mimochodem, nemáte po tomhle filmu pocit, že už víte, z čeho také čerpala Sofia Coppola na Virgin Suicides?) (06.02.2008)

První známější australský film a navíc od Weira, od kterého mám pár věcí moc rád. Australské filmy mají navíc svojskou atmosféru, stačí se podívat na Mad Maxe, Krokodýla Dundeeho či i některé pozdější filmy od Weira. Tenhle ale ne, navzdory hodnocení tady to byla příšerně nudná, úmorná slátanina. Většinu filmu to vypadá spíše jako britské kostýmní drama od Austenové - dívčí škola pro lepší vrsty, holčičí štěbetání. Pak se tři holky ztratí někde na skalách a chvíli to začne být i zajímavé - teorie co se mohlo stát, posedlý mladík který je chce najít. Co se stalo se ovšem nedovíme, film ve finále namísto osudu zmizelých řeší jednu chudou studentku. Krásné hudba a občas moc hezké záběry přírody to nezachrání, když chybí pořádný příběh a konec, takže 2*. PS: Dočetl jsem se jak to mělo skončit podle vystřiženého konce v knize, škoda že to Weir nenatočil, mohlo z toho být solidní sci-fi/horor. (19.05.2023)

"A surprising number of human beings are without purpose, though it is probable that they are performing some function unknown to themselves." (24.02.2020)

"Waiting a million years, just for us..." Rok 1900. Neodvratně se blížící konec viktoriánské éry, tak jako doby koloniální Austrálie. A tehdy se rozehrává prazvláštní příběh několika dívek ze soukromé dívčí internátní školy, pilíře viktoriánského školství. Prostředí, jež představuje velmi zajímavé společenství plné tajemství. Weir, který pro mne tímto snímkem představuje přechod od ozploitation k "vážné" australské kinematografii, zde dokázal pomocí krásných, téměř impresionistických obrazů dívek v bělostných šatech a krásné přírody, spolu s přispěním působivé hudby, vybudovat velmi silnou atmosféru mysteriózna, záhadna – někdy pohlcující (v přibližně první polovině filmu) a někdy i trošku uspávající (místy k závěru). Nechybí ale ani několik momentů děsu, skutečného "hororu slunečného dne", kdy se prohřátá a navenek přívětivá krajina buše zcela promění. ║ SPOILERY: Ačkoliv jsem se zpočátku naivně domníval, že se dočkám nějakého vysvětlení a jen pomalu mi, čím blíže jsem byl konci, začalo docházet, že se bez něj budu muset obejít, tak mi jeho absence zas tak moc nevadí. Jsem trochu zklamán, ale přece jen mám alespoň prostor pro teorie. O tom, zda za tím stojí mimozemšťané nebo Marty McFly a Dr. Emmett Brown. Nebo něco jiného, něco mnohem starší a tajemnější? Nevím. Asi to ani nechci úplně vědět. Stačí mi ten zážitek, který mi tento film dal, aniž bych ho úplně (nebo alespoň z větší části) pochopil. Ovšem naprosto chápu proč jej mnozí hodnotí nízko – pro ty, kteří chtějí odpovědi, více odsýpající děj a nezajímají se o danou dobu, to skutečně může být dost nudné. ║ Slabší čtyři hvězdy. ►1100. hodnocení, 100. komentář◄ (23.08.2020)

Případy, že lidé byli uneseni elfy, jsou dobře známé z anglických legend. Nevěděl jsem, že se to děje i v Austrálii. Průběh únosu byl vcelku klasický. Elfové uspali pedagogický dozor, několik děvčat od skupiny oddělili, uvedli je do stavu změněného vědomí a přetransportovali je do své říše. Tři z nich si tam nechali, ale tu čtvrtou holku hned vrátili, protože byla tlustá, takže kritéria pro pobyt v elfí říši nesplňovala. Ta si z celé události ovšem nic nepamatuje. Vše je natočené naprosto realisticky, takže divák žádné elfy nevidí. Jak by také mohl, když jsou neviditelní, resp. ukazují se lidem jenom tehdy, když sami chtějí. Tenhle film není žádné fantasy, kde se to nadpřirozenými bytostmi, lépe či hůře vyvedenými, jen hemží. Policie nic nevypátrá, protože na takové případy je krátká, ale jeden mládenec, který děvčata cestou zahlédnul, se je vydá hledat atd. Tento dějově velmi dobře vyvážený příběh je možné vnímat buď jako sociálně-psychologické drama ukazující, že ani v roce 1900 nebyly poměry právě ideální, nebo jako mysteriózní vyprávění o tom, že když lidem hrábnou do života entity, jež nejsou součástí konsensuální reality, tak to nemusí být taková selanka, jak si představují sluníčkářští esoterikové. (19.04.2022)

What we see and what we seem are but a dream – a dream within a dream. K repríze Pikniku jsme se dostal přes reprízu Smrti panen - kdysi mi úzká spřízněnost těch filmů nepřišla na mysl, nyní ano. (11.6. 2022 - oba filmy shodně nesmyslné hodnocení 75%.) Stejně jako v adaptaci novely Jeffrey Eugenidese vstupujeme do společnosti skupiny zdánlivě šťastných dívek v puritánském, sešněrovaném prostředí, v této verzi situace odlehlým internátem. Dívky se oddávají snění, poezii, studiu a piknikům. Existenci dívek zpovzdálí sledují chlapci, pro něž se dívky i jejich zmizení stává bolestivě prožívanou enigmou. Jednou z cest práce s Piknikem je pokus poctivě dešifrovat tajemství, který pochopitelně směřuje jen zpět k interpretujícímu. Proces mizení je ve Weirově skvělém filmu iniciován tajemným geomorfologickým útvarem jménem Hanging Rock, jejíž úpatí bůhví proč slouží ke konání slavností pod širým nebem. Lze vůbec doufat, že bychom něco z lidské mysli se vymykajícím důvodům skály, která tu čekala miliony let jen na nás, mohli pochopit? Nelze a Weir trousí stopy, které nikam nevedou, včetně stop, které odkazují na jiné stopy, které nikam nevedou - jedna z dívek si po návratu ze skály čte knihu s titulem 'Rosebud'. Příběhem o skále, která pohlcuje dívky, navazuje divákovu pozornost na volný konec diluviálních zkušeností, které jsme doufali již nenalézt. Kde Coppola nahlíží příběh očima uhranutých teenagerů, kteří se ve stavu hormonálního vytržení ocitají hranici tajemství blíže než vykastrovaní dospělí, pracuje Weir s čistou kosmickou hrůzou, uhlazenou vynikajícím filmovým řemeslem. Skvělá pomůcka nejen pro ty, které už pohled na 'obyčejné' skály neděsí. (11.06.2022)

Zpočátku mě to příliš nechytlo, ale od chvíle, kdy se dívky ztratily jsem byla naprosto pohlcená. Tajemno a společenská kritika. Krása a nádhera. (04.05.2018)

Mysteriózna dráma s poetickou, zasnenou náladou, ktorá môže pôsobiť (dejovo, obsahovo) vyprázdnene, ale plne to vynahrádza parádne hustou atmosférou. V tejto atmosfére hrajú významnú úlohu krásna, snová kamera s pôsobivými zábermi austrálskej prírody a rovnako krásna hudba, ktorá miestami pôsobí až nadpozemsky (mystická Zamfirova panova flauta, doplnená hudbou slávnych klasikov). Film má značne rozvláčne tempo, ktoré nemusí každému sedieť, ale jeho mysteriózne stvárnenie je výborné (mystérium ostáva mystériom). (26.02.2022)

Mary Douglas nás naučila, že nejhrůznější věci nejsou nelidské, ale pololidské. Věci na půli cesty. Mezi člověkem a zvířetem, mezi rozumem a šílenstvím. A nejstrašidelnější není mlčení, ale nedořečenost. Otázka bez odpovědi. Myslím si, že na tomhle principu fungujou všechny dobré horory, ale jsem moc měkkej na to, abych to testoval. (26.05.2011)

Naprosto bez děje nebo smyslu, zfilmovaný fiktivní příběh, jehož děj zabere 20 minut filmu, k tomu kritika poměrů na internátu zabírající 20 minut a co zbude? Vata nabalená na vedlejší linky čí pouze pohledy na krajinu. Dost mě to zklamalo. (25.10.2011)

Úchvatné zjevení na světové filmové scéně a mé první setkání s australskou kinematografii. Přiznávám, že na začátku jsem se dívala pouze kvůli Weirovi, protože jeho filmy mám hodně ráda. Postupem času, mě však film víc a víc vtahoval do sebe. Líbila se mi ta mysteriózní atmosféra a že jí Peter Weir držel až do konce filmu... (11.04.2012)

Ta atmosféra je, obzvlášť ze začátku na tom pikniku, tak uhrančivá, že je mi trochu líto, že jsem do toho nebyl úplně stoprocentně ponořen celou dobu. Že se nic nevysvětlí mi nijak zvlášť nevadilo, ale v druhé polovině prostě to hypnotické tajemno trochu opadá. Stejně ale velice chutný, fenomenálně ohudebněný kousek, připomínající mi ze všeho nejvíc asi Valerii a týden divů. 8/10 (28.04.2022)

Trošku ma síce ubíjala tá dobovosť situovaná do viktoriánskej éry (a všetky tie veci okolo toho), keďže táto noblesnosť mi nie je príliš po chuti, miestami (napriek nie až tak dlhej stopáži) mi niektoré pasáže prišli zdĺhavé, kedy už na mňa prichádzali ozaj krízové momenty (hlavne v druhej polovici), no celkovo ma - skrz onú mystickosť a tajomno - táto snímka vlastne i ustavične priťahovala, a bol som značne zvedavý, kam to vlastne bude smerovať/ako sa to vyvŕbi. Je vidno, že Peter Weir už v začiatkoch vedel zručne pracovať s atmosférou, vizuálnou stránkou a teda film je svojim spracovaním na vysoko profesionálnej úrovni, ale ako vravím, obsahovalo to zopár elementov, s ktorými som vcelku dosť (a stále) "bojoval". Je to však svojim spôsobom nesporne krásny film, s priam podmanivou hudbou. 65% (17.09.2017)

Sonáta iba o jednej časti - adagio. Allegro sa stratilo, o scherze ani nehovoriac. Gheorghe Zamfir je najsvetlejšou stránkou filmu. (11.12.2023)

Uhrančivé! (09.10.2007)

Tak díkes za typ!V úvodu sem se lekl jestli sem náhodou zase nenaletěl zdejším honičům a po půl hodině už mi bylo jasné,že jo.V ůvodu sem si přečetl,že se pár holek ztratilo na nějaké skále během školního pikniku a surprise-surprise to se potom stalo.Á to bylo všechno.První polovina je tak nudná,že směle konkuruje programu na ČT24 (plus ta otřesná píšt'ala která mě bude strašit ze snů) a v druhé všichni moc hezky čumí doblba.Sem tam záběr na šutr a sem tam někdo zahysterčí.Abych byl upřímný tak dopad téhle události na ostatní,bylo to jediné co za něco stálo.Hele nevím jak vy,ale mě to sedí na únosy mimozemšt'anů.Se děje furt.Většinou sice výhradně v Americe,ale kdo by chtěl furt pitvat ty vyžrané hovnožrouty.PS:rozhodně tu není vůbec nic hororového (ještě sem se díval v noci,blb!),jak tady někteří mimózně žvaní. (10.04.2011)