Šógun

Trosicku nadnesene pathviezdie. Vynikajuci historicky dobrodruzak z Japonska nadherne vykreslujuci nielen dobu, ale i pomery, kulturu a jej stret s vtedajsim prichodom krestanstva. Charizmaticky Sanada, jemna Anna Sawai a i "barbar" Cosmo Jarvis spolu so zvysnym hereckym obsadenim podali ozaj skvele vykony. Divacky zazitok ako ma byt. Odporucam. 85% (23.04.2024)

Shōgun od počátku zaujal skvělým vizuálem, tématem střetu kultur, výborně představeným a propracovaným světem a příslibem něčeho mohutného, co ale nakonec vůbec nepřišlo.  Seriál v prvních 4 epizodách nádherně představil svět a načrtl několik možných směrů, kterými se mohl vydat a všechny vypadali hrozně lákavě, aby pak nakonec zůstal přešlapovat na místě a nevydal se vlastně nikam.  Po 4. epizodě se ze seriálu absolutně vytratilo veškeré tempo, děj, zajímavost. Pořád se jen mluvilo a mluvilo a nic se nedělo, a když už tak akorát nějaká maličkost v jedné scéně. Až to dopadlo tak, že se ze seriálu, na který jsem se týden co týden velice těšil, stal seriál, na který jsem si pomalu ani nevzpomněl. Dějově se cosi začalo dít až v předposledním díle, aby to nakonec celé skončilo tak nějak nijak.  Nemůžu říct, že by se mi ukončení seriálu úplně nelíbilo. Byl to konec jako z nějaké tragické poezie a svým způsobem to k tomu i sedělo. Na druhou stranu to zajímavé z něj bylo velmi nevěrohodné, plné nesmyslů a pomyslných berliček. Celkově bych řekl, že seriál nejlépe vystihuje název jedné ze Shakespearových her: "Mnoho povyku pro nic." 2* 50% (23.04.2024)

Pomalý, hĺbavý a nekompromisný výlet do minulosti. Prekrásna ukážka stretu Európskeho myslenia s Japonskou kultúrou, nádherne natočená, plná vizuálne bohatých scenérií aj intímnych posedeniach pri saké. Trochu sa aj čudujem všeobecne kladným recenziám (úprimne sa im ale teším) keďže tu nemôžeme hovoriť o štandarde historických filmov/seriálov kde minimálne počet stretov armád a celkovo súbojových scén býva výrazne viac. Miesto toho sledujeme príbeh postavený na dialógoch a dlhých záberoch bez strihu. Prvé označenie čo mi napadlo po dopozeraní bolo že Šogun je kruté, drsné ale podmanivé spojenie poézie a filmového média. Niektoré scény boli nepríjemné jak sviňa, iné melancholicky kľudné. Niečo čo vám musí sadnúť od začiatku, treba si zvyknúť na tempo a ajkeď sa to hovorí pri množstve seriálov, tu to platí dvojnásobne. Aj mne to občas vadilo. 10 dielov postavených len na intrigách, prípravách na vojnu, vysvetľovaní pozadia konfliktu a kultúrnych zvykov ako takých by sa dalo kľudne osekať aj na 6 časti. Najväčší osobný problém som mal ale s postavou Johna Blackthorna ajkeď asi budem v menšine. Herecky mi Cosmo Jarvis nesadol vôbec a niektoré jeho pasáže ma až iritovali. Celý seriál v mojich očiach ťahali hlavne postavy Mariko a Toranagu. Vedel by som písať ešte o mnoho konkrétnych momentoch čo si budem dlho pamätať ale už teraz je komentár dosť dlhý. Keď sa hneď pred vzhliadnutím pripravíte že vás čaká netradičné spracovanie bez hollywoodskej romantizácie, som si istý že budete spokojný. 8/10 (19.05.2024)

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. (15.05.2024)

Jako důstojná a slavné románové předloze celkem věrná adaptace o střetu dvou odlišných kultur to funguje výborně, i přes některé menší odchylky v ději. Ambice tvůrců byly ale zjevně mnohem vyšší. Snaží se totiž udělat ze seriálu výstavní skříň japonských dějin a tradiční kultury, a k tomu (asi) i uspokojit chutě mainstreamového publika, rozmazleného Hrou o trůny a podobnými krvavě intrikánskými opusy. A i když se jim většinu času daří tyto dva přístupy dobře vybalancovat, v samém závěru se tak trochu střetnou - a pochopitelně to není historická přesnost a logické jednání postav, kdo vyhraje. Což je velká škoda, protože jinak se jedná skoro ve všech ohledech o vysoce nadstandardní počin. (25.04.2024)