Mušoku tensei: Isekai ittara honki dasu

Shlédnuta 1 EP: Ano... Je to další isekai. 40-letý týpek skončí v autonehodě. Probudí se jako reinkarnace. A umí magii. A je nejmocnější na světě. A kolem sebe bude mít harém a všichni ho budou obdivovat... Ale připadá mi, že je to přitom... Jak to popsat? Jiné. Šťavňatější, zábavnější, skvěle animované, s hloubkou magického systému s úžasnými rodiči našeho protagonisty. A bohužel mě tam proteď nejvíce irituje občasné ecchi. Dle mého to jen kazí. Dám tomu možnost. Uvidím, jak moc se za další 4 episody budu plést. (11.01.2021)

Jsem v anime věčný nováček a isekai jsem neviděl ještě žádný. Tak mi to ze začátku přišlo trochu jako voyeurský dráždidlo pro geeky, něco ve smyslu mít všechny kódy ve hře, nebo být neviditelný a moci špehovat lidi. A tenhle motiv tam občas proklouzne na povrch, ale ne tak často, aby otrávil běžného diváka a postupem času i ustupuje do pozadí. Pár dílů jsem si taky musel zvykat na styl vyprávění a dialogů, to je ale pouze můj problém nezkušeného diváka. V druhé půlce jsem se přistihl, že už se na jednotlivé díly těším a i když jsou díly, které jsou dějově slabší, jako celek to nakonec funguje velice dobře. Když jsem se totiž na konci série loučil s postavami, bylo by skoro smutno a přistihl jsem se, že jsem si na ně opravdu zvykl. Jsem nenáročný a tak mi svět přišel rozmanitý a zábavný, nijak moc jsem nerozebíral jeho funkčnost a pořád byl něčím nový. Příběh využije perfektní berličky, aby rozházel figurky na šachovnici a vytvořil tak epiku, využije ji ale dobře a nenápadně a tak si připraví materiál na kopec dílů a sérií dopředu. Bez zkušeností a možnosti srovnání dávám čtyři krajkové kalhotky a druhou sérii si rád pustím. (26.04.2022)

Vlhký posmrtný sen humusáckého sociofoba o tom, že se narodil jako geniální dítě v magickém světě. A je to fakt super - nad dospělými má navrch, v magii neuvěřitelně prospívá a dokonce má, představte si to, známosti s dívkami: nejdřív s dívkou s fialovými vlasy, pak s dívkou se zelenými vlasy a nakonec s dívkou s červenými vlasy. (Jejda, tady asi mělo být varování před SPOILERY, právě jsem totiž vykecala celý obsah seriálu. Tak sorry.) To ostatní, tedy postavy a svět, je v lepším případě nezajímavé, v horším případě podivně úchylné. Plíživou nudu zahánějí jen občasné prasečinky, protože se ale z větší části týkají osmi až desetiletých dětí, ocení je asi především zasloužilí pedofilové. No a to je všechno. Tedy, vlastně ne, v poslední čtvrtině si tvůrci najednou uvědomí, že by to mělo mít i nějaký děj, takže narychlo spíchnou magický přesun na jiný kontinent, s nadějí možného návratu domů v další sérii, ale ten pocit nudou prozívané a stokrát provařené zápletky tím spíš jen posílí. (27.03.2021)

1. řada: Nebýt těch občasných úchylek starého já hlavního hrdiny a pár zbytečných návratů do minulého života, tak vrazím plný počet. Oceňuji, že se jede v ostrém tempu a za první řadu zvládneme projít několik let aniž by to vypadalo uspěchaně. Skvěle to prodává emoce a vztahy mezi postavami, nebojí se to občas potemnět a má to skvěle napsaný svět, který je plný spousty neznámých. Ze začátku se to tváří tak, že si myslíte že víte kam to bude směřovat, ale opak je pravdou, zvraty jsou nenadálé a nečekané a od Turning Point 1 je to neskutečná jízda, která poleví až ve slabším posledním díle. Už se těším až ve druhé řadě uvidím název epizody Turnng point 3 :D 85% (20.04.2023)

Na rovinu se přiznávám, že nemám rád isekai. Důvod je nasnadě. Ačkoli motiv cesty hrdiny z našeho světa do světa fantaskního by teoreticky měl pracovat s širokou paletou zajímavých nápadů a každý takový příběh by měl nabízet neotřelý zážitek, skutečnost bývá bohužel často opačného rázu a celá řada isekaiů v posledních dvou dekádách je dělána na jedno brdo. To, čím se od sebe odlišují, bývá zpravidla jen podoba, ve které se hrdina probudí či znovuzrodí (jednou je to ženská, podruhé nekromant, potřetí dokonce slimák či alespoň krotitel slimáků). Dalším společným jmenovatelem nezřídka bývá to, že s lidskou minulostí hlavního hrdiny tvůrci pracují jen v prvním díle, načež nastupuje bezcílné fantasy bloudění, v němž nejednou přebírává hlavní roli harém, lechtivé scénky, dětinská komedie a herní principy. Ani jedno z výše uvedeného mě nebaví. Tím, že fantasy prvky bývají hojně čerpány ze západní mytologie a literatury (radši už nepočítat, v kolika isekai se vyskytli elfové, goblini a sukuby), mě to láká si spíš pustit nějakou plnokrevnou fantasy z Evropy či Ameriky, na dráždění smyslů tu mám jiné zdroje a než se dívat na nějakou hru, tak si raději rovnou nějakou zamačkám (dodnes se neúspěšně snažím pochopit lidi, které dokáže bavit sledování několikahodinových letsplayů). +++++ Neznamená to však, že v tomto žánru nemám žádné favority. Mám, ale jsou to díla, které poněkud vybočují z tradičního vymezení isekai. Jednak je to výborný Grimgar, který v podstatě udělal dekonstrukci tohoto žánru, a pak Log Horizon, kde je aspekt přenosu hrdiny zcela zbytečný a klidně by to mohla být regulérní fantasy už od počátku. Protože se ale čas od času snažím dát šanci i žánrům, kterým se jinak vyhýbám, dal jsem tentokrát šanci Mušoku tensei coby zástupci isekai. A s potěšením můžu říct, že jde konečně o první poctivý a kvalitní isekai, na který jsem narazil. +++++ Důvod je prostý: má dobře napsané postavy, barvitý a důkladně propracovaný svět, a především pak skutečně pracuje s motivem isekai od začátku do konce. Dílčích témat, které si v něm může divák najít, je celá řada: ať už jde o motiv využití druhé šance na prožití naplněného života, vliv traumat z období dětství na dospělost, motiv jakého „hrdinství proti vlastní vůli“ nebo zpracování vztahu uvědomělého dítěte k adoptivním rodičům. Stejně tak lze na něj ale i jednoduše nahlížet jako na poctivou dobrodružnou fantasy s výborně zpracovanými souboji – je jen na každém, co všechno si v něm najde. Když k výsledku připočtu i pohlednou kresbu, kvalitní animaci a zdařilou hudbu, dostávám se na jasných 5* a vřelé doporučení (nejen) těm, kteří mají k isekai dílům podobně rezervovaný vztah jako já. Druhou řadu očekávám s vřelou náručí! (08.02.2022)