Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Drama muže, který propadl jediné vášni. Americký film oceněný čtyřmi Oscary (1945). Klasik amerického filmu režisér Billy Wilder natočil řadu nezapomenutelných děl, jakými jsou klasické komedie Ninočka, Někdo to rád horké, Nebožtíci přejí lásce či Byt, kriminální drama Pojistka smrti, drama z prostředí hollywoodské továrny na sny Sunset Boulevard nebo strhující drama z druhé světové války Stalag 17. Mezi jeho nejlepší filmy patří také příběh o zničující síle závislosti, nazvaný Ztracený víkend. Hlavní hrdina, neúspěšný spisovatel a dlouholetý alkoholik Don Birnam, prožívá delší dobu hluboké rozčarování ze života. Cítí, že okolí ho má v lásce. Stejně dobře ví, že nedokáže ovládnout své slabosti a zlozvyky, vše utápí v láhvi alkoholu. Láska, přátelství a další hodnoty jsou pro něj zbytečnou přítěží. Právě pro skleničku oblíbeného pití se Don obratně vyhne společné cestě, kterou naplánovali jeho bratr Wick a přítelkyně Helena. Místo toho na něj čeká třídenní sebezničující flám…
Již v době vzniku měl film problémy s uvedením do kin, především pro svou neobyčejně realistickou působivost, ostatně také dodnes při sledování herecké kreace Raye Millanda v úloze Dona Birnama doslova zamrazí v zádech. Snímek, který je řazen mezi nejlepší tituly světové historie filmu, byl v roce 1945 nominován na Oscara v sedmi kategoriích, nakonec získal čtyři sošky jako nejlepší film, za režii, nejlepšího herce v hlavní roli (Ray Milland) a scénář (Charles Brackett a Billy Wilder). (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (162)

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Na IMDB je Ztracený víkend řazený mezi filmy-noir. Už vidím všechny ty fanoušky Chandlerovských adaptací, jak se začali vrtět na židli. Faktem ale je, že Wilderova studie má s noirovkami dost společného. Kromě charakteristické práce se světlem je to i zkažené bezvýchodné prostředí, v němž se snímek odehrává (vč. narážek na dobu prohibice a globální recese třicátých let, které dali vzniknout moderním detektivkám, zločineckým organizacím a napomohly bujení alkoholismu). Styčným bodem s filmy noir je i morálně pokleslý hlavní hrdina, který je schopný kvůli flašce plazit se po cizích kabelkách a v pozdější fázi i po zemi. Kamera filmu je nápodobou halucinačního tripu. Úzkostné stavy abstinence snímá v nezvyklých úhlech a velkých detailech, v delirickém bloumání po ulicích vyřezává Millandovu postavu z pozadí pomocí zadní projekce, apod. Škoda jen toho patetického happy endu. Ten si mohl Billy odpustit. ()

Tayen 

všechny recenze uživatele

Reklama na alkoholismus. Bohatá, krásná, elegantní a chytrá žena - prostě dokonalá kladná ženská hrdinka filmů stříbrného plátna - trpělivé miluje a stará se o nenapravitelného alkoholika a s úsměvem si vynucuje alkoholem páchnoucí polibky. On je zneuznaný spisovatel, který jí lže, nechává se vydržovat bratrem, je zbabělý a sprostý, má na všechny zlost a schovává flašky po bytě. Ponaučení? Buďte elegantní opilec (ne takový ten páchnoucí s červeným nosem), musíte být rozedraným umělcem, a dosáhnete toho, že při vás bude stát dokonalá bytost, jak to má být, a její věrná láska vás z toho dostane. Film byl dobře zahraný, dobře natočený, ale zápletka, myšlenka a pointa, tomu prostě nerozumím, jak tohle mohl Billy Wilder natočit, pokud mu někdo nedržel revolver u hlavy. ()

Reklama

Šakal 

všechny recenze uživatele

„Jedna sklenka je málo a sto jich nestačí“. S. Kubrick má svojí (vesmírnou) odyseu, B. Wilder (anti)pijáckou. S trochou nadsázky by se dalo (v mém případě) napsat následující: „k té Billyho bych si (zřejmě) panáka nenalil, tu Stanleyho bych naopak dobrovolně (napodruhé) bez panáka resp.lahve (rozhodně) neabsolvoval“. Teď vážně. Alkohol(ismus) není nikdy řešením problému, max tak hodně krátkozrakým, tj., do prvního (nikoliv však posledního) (vy)střízlivění. Je pouhou záminkou k chabé omluvě resp. výmluvě, tj. aktem slabošství.... Je mi jasný, že tohle by se zřejmě i B. Wilderovi (v době vzniku) těžko protlačovalo skrz americká studia, ale věčná to škoda.... kdyby hlavního hrdinu, potom co ho nechal vykoupat v těch nejhorších sračkách, nechal dopít ten pověstný kalich hořkosti až do úplného dna (to doslova), nebylo by takřka co vytýkat. (Tady má Requiem za sen D. Aronofsky(ho) jasně navrch). Přesto, nutno jedním dechem dodat, (životní) pravda (byť přikrášlená) v tom i tak je a mluvit o happy endu není také tak úplně na místě. Přestat pít (chlastat) musí člověk skutečně chtít sám. Nikoliv nejbližší okolí, rodina, přátelé, ale pouze a jenom ON sám. Oni můžou být pouze (jeho) oporou, byť kolikrát trpí víc než dotyčný, což snímek také více než výmluvně ukazuje. V nejednom případě se potom (bohužel) spolu s dotyčným svezou na šikmou plochu i oni. Zejména je to potom teprve začátek, byť ten prvotní impuls není nedůležitý. Následný návrat do života je však o poznání těžší. Ne nadarmo se říká, že neexistuje něco jako vyléčený alkholik-abstinent, ale lékařská věda zná pouze termín abstinující alkoholik. Wilder tohle všechno (byť poněkud nešťastně) v samotném otevřeném (nedořčeném) závěru také naznačuje. Vše ostatní je ovšem bez výraznějších námitek. Počínaje (černobílou) kamerou se smyslem pro detail Johna F.Seitze, přes nezaměnitelnou osobitou Wilderovu režii a hlavním představitelem R. Millandem, coby neúspěšným spisovatelem resp. (ne)napravitelným alkoholikem Donem Birnamem, konče. Ten pohled, ty lesknoucí se oči, vždy, když před ním postavili dalšího panáka, novou (plnou) láhev a v kontrastu s tím ten (polo)šílený resp. zoufalý výraz před prázdnou láhví.... nejeden se neubrání rouhající se myšlence, že dotyčný (tak jako původce literární předlohy Charles R. Jackson) musel nutně čerpat z vlastní trpké zkušenosti. Nechci (a nebudu) si hrát na odborníka na rok 1945 (to 1946 „už by byla jiná“ :-), tudíž se vystříhám vzletných frází typu: „oscar nemohl skončit v lepších (povolanějších) rukou, ale snad si můžu dovolit napsat, že v (daleko) horších zcela jistě. Hlavní postava může divákovi ze samé podstaty přijít krajně nesympatická (žádný div), nic to však nemůže změnit na holém (nezpochybnitelném) faktu, tj., nepopiratelné kvalitě snímku jako takového resp. (viz výše zmiňované) velikosti B. Wildera a R. Millanda. I přes jisté (opodstatněné) výhrady musí divák chtě nechtě nakonec uznat, že tohle drama nesklouzlo k laciné moralitce, protialkoholní agitce popř. sentimentálnímu melodramatu. Samotný závěr může sice (z dnešního pohledu) připadat spoustě z nás poněkud změkčilý, v době svého vzniku byl však trnem v oku nejednomu majiteli baru, hospody... Ostatně pádným důkazem (argumentem) budiž samotný fakt, jak na snímek nahlíželi a co vše pro(ti) jeho (ne)distribuci do kin dělali samotní výrobci alkoholu. Jisté je jedno. Právě tímto snímkem skončili zromantizované (filmové) představy tehdejšího Hollywoodu o alkoholu jako nedílné, zcela bezpečné součásti (bohémského) života tehdejší smetánky. Za to náleží Billymu (můj) velký dík. 90% () (méně) (více)

Dale 

všechny recenze uživatele

Perfektná štúdia alkoholického závisláka, silná a depresívna (až na ten koniec). Veľmi presvedčivý Ray Milland. A ten koniec by som až tak nezhadzoval, po tom všetkom, čím si prechádzal hlavný hrdina to chcelo nejaké svetielko na konci tunela, niečo pozitívne. Aj na ľudí s podobným problémom to lepšie zapôsobí, keď vidia, že existuje aj iná možnosť z toho marazmu než samovražda, ak sami chcú a stojí pri nich niekto, kto im chce pomôcť. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Wilderov realistický, mrazivý obraz moci alkoholu nad človekom, v mnohých smeroch prelomové dielo. Ide o prvý snímok kde sa po prvý krát použilo slovo alkoholik a kde sa alkohol dával do súvisu s chorobou (alkoholizmom). Nie je teda divu, že vtedajšej vyššej bohémsko-dekadentnej spoločnosti tento film moc nezavoňal. Avšak aj s odstupom času možno povedať, že ide o strhujúce dielo, veľmi verne popisujúce psychológiu človeka ovládaného alkoholom. Mierne ma tam iritovala naivná postava priateľky opileckého sympaťáka Millanda (Jane Wyman), ale to je len taká malá drobnosť v porovnaní s celkovým prínosom do dejín kinematografie. Len škoda tej cenzúry, keby to skončilo tak, ako pôvodne Wilder zamýšľal, bolo by to ešte lepšie. Ľudská obmedzenosť dokáže niekedy napáchať veľké škody. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (19)

  • Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Charlese R. Jacksona. (Hans.)
  • Earle Hyman zde začal svou více než padesátiletou kariéru, a to jako sedmnáctiletý komparsista. (Kulmon)

Související novinky

Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!

Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!

16.08.2014

4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)

Reklama

Reklama