Nejlepší léta našeho života

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... (11.01.2005)

K slávnemu filmu o problémoch demilitarizovaných vojakov som sa dostal po druhý krát až teraz. Ako je to už pomaly tradíciou, stálo ho to hviezdičku. Najlepšie roky nie sú iba slávnym, ale aj mimoriadne kvalitným filmom. Filmom s príťažlivým námetom, zaujímavými príbehmi a morálnymi problémami pri vyrovnávaní sa s rozdielmi medzi očakávaniami a realitou. Ale tiež filmom v niektorých pasážach zdĺhavým, popisným, filmom, pri ktorom má niekedy divák pocit, že inak vynikajúci herci to preháňajú a do toho všetkého znie pomerne vtieravá hudba. Celkový dojem však napriek niektorým nedostatkom ostáva veľmi silný a štyri hviezdičky sú viac ako zaslúžené. (12.05.2014)

"Things have changed"....a naspäť ich už nedostanete ani po dobrom, ani po zlom....a zmenili sa aj ľudia pod vplyvom nových skutočností. Takže pokiaľ stretnete niekoho, kto ešte uznáva "predvojnové" morálne hodnoty, netýkajúce sa osobného prospechu, držte sa ho ako kliešťa! Wyler že vraj musel zachovať na požiadavku štúdia happy end, čoho som sa dosť obával, ale po takmer troch hodinách strávených s ľuďmi, ktorí vám chtiac nechtiac prirastú k srdcu, by opak bol ranou pod pás. Vo filme sa dá toho o vtedajšej spoločnosti dosť prečítať, ako priamo, tak medzi riadkami. Film mi ale znova ukázal, ako sú si ľudia všade podobní a čo bude aj dôvodom, prečo radi pozeráme aj zahraničnú kinematografiu. Je to trochu jednoducho a divne vyjadrené, ale veď buďme radi, že je to tak. (09.05.2014)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)

Skutečně velmi dojemný, trýznivý a zároveň vtipný a optimistický zážitek. ALE. Jen když je na plátně Harold Russel. Vždy, když se objeví tento muž s háky místo rukou, muž, který nemůže svoji přítelkyni pohladit po vlasech a kterému když se zabouchnou dveře, nedostane se z pokoje, diváka překvapí, jak odvážný a silný snímek byl o veteránech už rok po válce natočen. Bohužel ale když z plátna Homer sleze (a to se stává poměrně často), zůstane zde trochu banální a rozvleklý příběh nemanželské lásky (otec nechce dovolit své dceři, aby si něco začala s nešťastně ženatým mužem, jeho kolegou z války). Takový příběh se ale mohl stát kdekoli a kdykoli, neřeší válečné trauma a trochu odbíhá někam k romantickému melodramatu. Linka s Homerem, je nemilosrdná, psychologicky přesná, jde k jádru věci - chlapi se v ní třeba poperou v hospodě s chlápkem, který jim říká "vidíte, taková oběť.. a k ničemu!" Linka bez Homera používá všechna klišé hollywoodského studiového filmu - oči zalité slzami, nekonečné polibky, tklivá smyčcová hudba, happy end... Vzhledem k oscarové smršti a neustálému zařazování snímku mezi nejlepší filmy všech dob to asi může být každému jedno, ale pro mě z dnešního pohledu spíš průměrný snímek. A kdyby byl o hodinu kratší, taky by se nic nestalo. (06.09.2018)