Nejlepší léta našeho života

Williama Wylera mám jako režiséra ráda, proto jsem nemohla vynechat ani další jeho slavný film, Nejlepší léta našeho života. Opět se mi dostalo kvalitního dramatu, které je zajímavé především tím, že ukazuje, jaké zničující následky má válka na psychiku lidí a jak ovlivňuje nejenom bývalé vojáky, ale všechny jejich blízké. Wyler zkrátka lidská dramata uměl. Tohle je kvalitní film, který má své poselství, a přitom se v něm objevují i komediální prvky. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na kvalitní herecké výkony. (15.04.2012)

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)

Situacia, v ktorej sa ocitli tito traja vojaci po druhej svetovej vojne nie je urcite zavideniahodna, pretoze nocne mory pocas spankov po roznych vybuchoch a strielaniach, pri ktorich len o vlasok prezili ich len tak neobchadzali a film musel byt v case premiery v roku 1946 o to zaujimavejsi, ze sa odohraval v sucasnosti. Z vojny tu ale nie ja ani jeden zaber, pretoze film ukazuje nasledujuce dni vojakov prichadzajucich konecne domov, kde si museli hladat pracu, zmierit sa so zraneniami - jeden z nich bol bez ruk, problemy s rodinou, s priatelkami v praci a podobne. Toto vsetko sa zmestilo skoro do troch hodin, ktore by som ja dnes kludne privital i v 120 minutovej verzii a mozno by som dal i plny pocet, tym ale nechcem tento film zhadzovat, ani kritizovat, pretoze ako som uz spominal, na rok 1946 musel mat velku odozvu. Film ziskal az siedmich Oscarov... 20.08.2010 ________ Myrna Loy - (Milly Stephenson) +++ Fredric March - (Al Stephenson) +++ Dana Andrews - (Fred Derry) +++ Teresa Wright - (Peggy Stephenson) +++ Virginia Mayo - (Marie Derry) +++ Cathy O´Donnell - (Wilma Cameron) +++ Hoagy Carmichael - (Butch Engle) +++ Harold Russell - (Homer Parrish) +++ Produkcia: Samuel Goldwyn +++ Hudba: Hugo Friedhofer +++ Nemecka Cinema - 100% (20.08.2010)

(1001) Docela těžké rozhodování, jak vlastně tento film hodnotit. Prakticky celou dobu jsem měla na mysli Fričův český Návrat domů, u kterého jsem byla bez dechu (a s mnoha slzami) přibitá do sedadla po celou dobu promítání. To se zde rozhodně nekonalo, protože: Frič a jeho scénáristé udělali tu nejmoudřejší z voleb, a totiž drželi se antické jednoty místa, času, děje, čímž dosáhli zdrcující sevřenosti a účinku a také zdání jakési univerzálnosti poselství. Wyler oproti tomu adaptuje román do jakési rozsáhlé "rodinné" ságy, která hluboká traumata zlehčuje s optimistickým výhledem do budoucna. Ačkoliv je mojí duši a mojí nátuře bližší přístup autorů Návratu domů, nakonec jsem dospěla k tomu, že Wyler vše dělal poctivě dle svého přesvědčení a tak realisticky, jak jen mu doba a kulturní pozadí dovolilo. Beru tudíž jeho materiál na milost, ačkoliv jeho umělecké gesto nepatří k těm nejsilnějším. Pořád ale bude platit, že evropským válečným filmům se v mých očích žádný americký snímek zatím nevyrovnal. (03.05.2015)

Nejlepší léta našeho života, kouzlo tohoto filmu je nevyčerpatelným pramenem filmového mistrovství, pro diváka, který vyžaduje u filmu přemyšlení, nic není tak mocné jako obyčejný příběh lidí ze života návratu po II světové válce vracejících se domů, do míst kde mají rodiny a začít normální života po hrůzách z právě prožité války, byl to příběh přesně podle mé představy, který i dnes má co říct. (25.09.2007)