Na Větrné hůrce

Jsou filmy, u kterých status klasiky nechápu, a tohle je jistě jeden z nich. Obecně se má za to, že se jedná o nejzdařilejší adaptaci románu Emily Brontë (viz obsah nebo zdejší komentáře), ale pokud to někdo tvrdí, četl vůbec tu knihu? Postavy, které v ní tolik milujeme, tady v podstatě chybí. Heathcliff je démon, zlý člověk, který by pro svou lásku (vášeň?) vyvraždil celý svět. Nikoli gentleman, co s pláčem opakuje u Cathyna smrtelného lože, jak moc ji miluje. ,,Heathcliffe, odnes mě k oknu! Chci naposledy vidět vřesoviště!" A do toho tklivé smyčce. Považuji to za zradu na fascinujícím románu - fascinujícím, protože temném, drsném, nesentimentálním... Zde všechny složky působí jedním směrem k co největšímu sentimentu - romantické lokace snímané idylickou kamerou, dojemná hudba i nesnesitelně vykulené oči Merle Oberon. ,,I am Heathcliff", klíčová věta celého díla, je pro mě větou niternou, bolestivou, zašeptanou. A ne vykřiknutou za úderu blesku jako když se zrodí Frankensteinovo monstrum. Poslední záběr, v němž duchové hrdinů odcházejí ruku v ruce do nebíčka už je pak jen třešničkou. Nevadí mi zas až tolik, že Wyler příběh zjednodušil, osekal, spoustu postav vyhodil. Ale dost mi vadí, že vrstevnatý román zploštil do příběhu "Cathy má ráda Lintona, ale když se zrovna v okolí objeví Heathcliff, má radši jeho". (20.08.2019)

Nádherné zpracování krásného příběhu, kterému vévodí skvělé herecké výkony v hlavní roli s Laurencem Olivierem, jenž již v poměrně mladém věku dokazuje, jak je zralým hercem, který je perfektně vybavený přesně pro tyhle charakterní postavy. Vidět ho na jevišti muselo být úchvatné, ale i ve filmu je to paráda. Ještě že se snímky zachovávají. (28.08.2014)

Klasické hollywoodské melodrama z dob dávno minulých. Spolupráce všestranného Wylera s herecky vždy dokonalým Olivierem vyšla na jedničku, stejně jako zachycení magicky nádherného místa vřesovišť, kde jako by se čas zastavil a trpělivě vyčkával, až v něm dvě osudem spojené duše naleznou to, po čem celý život toužily. 9/10 (21.01.2010)

Krásne ateliéry s pozadím krajinky, ktoré dotvárajú už tak neopakovateľnú atmosféru sú vo Wylerových rukách skrátka stávkou na istotu. Jeden z najkrajších koncov, aké pozná čiernobiele plátno iba potvrdzuje, že aj Brontëho kult sa dá s úctou natočiť. No a to ručné remeslo je proste neopakovateľné a v niektorých pasážach skutočne len márne lapám po dychu. (10.09.2013)

Černobílým filmům zkrátka neodolám, je to jako otevřená kniha na stole nebo někde položená fidorka (hořká s čokoládovou náplní) nebo skvělý romantický příběh o hříčkách osudu a svízelích lásky... Tuto verzi Větrné hůrky jsem si kupodivu nechala na konec, ale nemá se na konec nechat právě to nejlepší? ___ I am Heathcliff. (01.06.2012)