Eva Klepáčová se narodila 2. května 1933 v Praze jako Eva Božena Klepáčová do umělecké a divadelní rodiny. Její otec Antonín Klepáč byl členem baletu pražského Národního divadla a matka Kamila byla tanečnicí a ochotnickou herečkou. Není proto divu, že se i ona začala věnovat už od dětství hereckému povolání.
Učila se baletu, působila u ochotníků v Bráníku, Dismanově divadelním a rozhlasovém souboru a v rozhlase, dětské role hrála v Intimním divadle, Studiu Národního divadla („Zelená knížka“), Komické zpěvohře („Nic se nestalo“) a v Divadle na Vinohradech („Jan Roháč“). Rozhodovala se mezi baletem a činohrou, nakonec po maturitě na Akademickém gymnáziu vystudovala 1952 – 1956 herectví na DAMU u profesorů Vlasty Fabianové, Radovana Lukavského, Františka Salzera a Vítězslava Vejražky.
Už za studií hrála ve školní scéně DISK a po absolvování chvíli hrála v Severočeském divadle v Liberci (1956 – 1957) a nakonec až do odchodu na penzi zakotvila v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého Praha (1957 – 1991). Eva Klepáčová sehrála role širokého rejstříku, tragické i komické. Její devízou byl charakteristický hlas, excentrické výrazové prostředky a živelný temperament.
Na divadle se objevila jako Rozára („Maryša“), Galja („Šťastnou cestu!“), Růžena („Zlý jelen“), Vivie („Živnost paní Warrenové“), Ofélie („Hamlet“), Epifanie („Milionářka“), Agrafena („Bratři Karamazovi“), Anna Andrejevna („Revizor“), Agáta („Ženitba“), Polina („Racek“), Olga („Pohled do očí“), Věra („Případ bez jednacího čísla“), Gruša („Kavkazský křídový kruh“), Beatrice („Pohled z mostu“), Cora („Neboj se, miláčku“), Žofie („Jan Hus“) apod. Nejvíce a nejčastěji hrála v českém filmu v 50. letech, kde začínala ještě za studií.
Kromě epizodek a střeních rolí ve filmech CIRKUS BUDE! (učitelka), BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (žena v podhradí), NA KONCI MĚSTA (Věra), JAK DĚDEK FALTUS POTKAL ANDĚLA (sekretářka), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (zákaznice), NEVĚRA (dělnice Stázka), ADVENT (Stázka), BRANKÁŘ BYDLÍ V NAŠÍ ULICI (učitelka Svobodová) a TENKRÁT O VÁNOCÍCH (sanitářka Vlasta) vytvořila velké úlohy svérázné a prostořeké služky Káči v Machově pohádce HRÁTKY S ČERTEM (1956), titulní dělnice Heleny Pokorné v komedii Bořivoje Zemana SLEČNA OD VODY (1959) a Růženy v Cikánově dramatu KONEC CESTY (1959).
V 60. letech na ní čekala už jen jedna úložka matky Zelenkové ve snímku DEŠTIVÝ DEN (1962) Jiřího Bělky. Touto rolí se na celých devatenáct let odmlčela (v první dekádě normalizace se ve filmu nesměla objevit) a vrátila se v 80. letech do kinematografie epizodkami anestezioložky v Sequensově dramatu TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK (1981), předsedkyně rozvodového soudu v komedii KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD! (1982) Štěpána Skalského a starší ženy v povídkové komedii PŘÁTELÉ BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU (1987).
Po roce 1989 na ní zbyly už jen epizodky pokladní v kině v KOLJE (1996) Jana Svěráka a Plocková ve Vorlíčkově pohádce MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO (2001).
Především v 60. letech byla Klepáčová hodně často pro český film využívána jenom proto, aby namluvila své herecké kolegyně (např. V PROUDECH, PRAŽSKÉ BLUES, IVANA V ÚTOKU, BYLO NÁS DESET, STRAKATÍ ANDĚLÉ, STRAŠNÁ ŽENA, ZNAMENÍ RAKA, FANTOM MORRISVILLU, PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY, DITA SAXOVÁ, PARAGRAF 224, MONSTRUM Z GALAXIE ARKANA, JÁ NEJSEM JÁ a JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT).
Televize využívala kultivovaného projevu Klepáčové už od počátku jako konferenciérku a hrála i v televizních filmech (KLÍČ, ŠESTÝ DO PARTY, POHÁDKA TISÍCE A JEDNÉ NOCI, MADAME SANS – GÉNE nebo VERONIKA, PROSTĚ NIKA) a seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ŽENA ZA PULTEM, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA a i KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI).
Výborné výsledky zvládla Klepáčová také v rozhlase („Vějířek“ či „Zlatá brána“) a především v dabingu (CYRANO Z BERGERACU, LADY A TRAMP, BROUK V HLAVĚ, PŮLNOČNÍ KOVBOJ, MADE IN AMERICA, ÚŽASŇÁKOVI a zejména MRAZÍK). Za normalizace musela omezit svoji činnost v médiích, v televizi anonymně točila reklamy i komentáře k dokumentárním snímkům.
Věnovala se výuce herectví na Státní konzervatoři (1977 – 1980), získala Cenu Senior Prix (2003) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (2007) a se svým manželem, zpěvákem Josefem Zímou (*1932), vydala vzpomínky „Princ a Káča“ (2001). Eva Klepáčová zemřela po dlouhé nemoci 18. června 2012 v Praze v 79 letech.
Jaroslav "krib" Lopour
