kingik

Už je to všechno pryč. Mengele si šel zaplavat a utopil se. A zůstal po něm přeživší chlapík, který by svým hlasovým projevem mohl vlastně taky vraždit. Dokument začal a muž, který snad kromě znásilnění zažil v koncentračních táborech úplně všechno, začal vyprávět. Neuplynula ani minuta a já jsem nevěřil vlastním slechům, které se mně po první pronesené větě prodloužily do zaječích rozměrů. Ten hlas se nedá vydržet! A chlap pokračoval. Pokračoval v neskutečné kadenci slov. Mlel a znovu mlel. Stále tím příšerným hlasem, který nemá obdoby. Hlavou jsem náhle třeskl o zeď, abych zmírnil to utrpení z toho hlasového projevu. Říkal jsem si, jestli vlastně ho mám litovat, nebo nenávidět, že to přežil. Když už  mně v palici zvonilo, což byl neklamný signál, že to toho večera televize nepřežije a rozbiju ji kladivem, náhle jsem si všiml, že televizní ovladač není na svém obvyklém místě. Ležel na podlaze. Vstal jsem, že ho zvednu, ale ujela mně noha, nešikovně jsem upadl kolenem na ovladač, což způsobilo přepnutí na jiný program. Sláva, jsem spasen! Uhuhňané individuum už mně nebude nadále deformovat kovadlinku a třmínek. Nastalo rajské ticho. Sice jsem v posledních zbytcích sluchu vnímal ženštinu, která v reklamě cosi mlela o hygieně intimních ženských partií, ale najednou jsem byl v současnosti a vysvobozen. Až toho chlapa někdo nadabuje, tak si ty jeho hrůzné prožitky poslechnu. Vyřídil můj sluch natolik, že ho nedají dohromady ani vyhlášení specialisté. 0/10

Herečka Pavla Vitázková to možná o sobě neví, ale je předurčena pro erotické role. Kupodivu jí režiséři takové role až tak nepřisoudili. Sem tam nějaká ta studiová pohádka a konzumní seriál. Tahle její osobní zpověď z cyklu 13. komnata není tak úplně o ní, ale hlavně o její diabetem onemocněné dceři. Takže žádné pikanterie ze zákulisí jejího rozchodu s manželem se nekonaly. Vyprávění by tak mohlo být mnohem poutavější a nabrat intimnější rozměr. Analyzoval bych, co selhalo v posteli, že ti dva šli od sebe. Takhle jsme si poslechli obsáhlé trampoty s nevyléčitelnou nemocí. Pochopitelně na sebe dlouho nenechaly čekat psychické obtíže. Pavla spadla do depresí, ale máme ji zpět. Na divadelních prknech, věřím stále, že se najde nějaký mlsný režisér a dá ji nějakou dobrou roli. Já bych ji rovnou nasoukal do latexu a udělal z ní comicsovou hrdinku. No byl by to bezvadný fór natočit nějaký ryze český comics se zachovalou herečkou po čtyřicítce. Tahle otevřená komnata je z pohledu herečky jistě niterná. Z diváckého hlediska se jedná o nikterak skandální výpověď ženy, která s přibývajícím věkem vypadá stále více k nakousnutí. Její vyprávění mě nenudilo, neshledávám je však ani v ničem výjimečné. 6/10

Akční filmový svět by byl bez Johna Wicka z(a)tracen. Elegantně nemytý a hygienou nezabírající muž v černém se vydává na své (téměř) rozlučkové turné po Japonsku, Německu a Francii. V cestě za vytouženou svobodou mu stojí hordy zabijáků a nově i bohatý markýz (Bill Skarsgard). John Wick je i tentokrát absolutně nezlomný. Nezná únavu, kulky se mu zázračně vyhýbají, údery protivníků mu leští obličej a pády z velkých výšek a ze schodů mu rovnají páteř. Bitky i pády jsou opravdu mimo realitu. Nejvíce bych čtyřku přirovnal k akční parodii. Jak jinak vnímat účast (maskéry) ztloustlého Scotta Adkinse, kterého zdobí stříbrný chrup a má na na našeho hrdinu taktéž spadeno. Do stejné kategorie spadá i účast slepce, který je nepřekonatelným mistrem bojového umění, v podání Donnieho Yena, jen s tím rozdílem, že jeho postava působí důstojně a nadbytečně. Film příliš na dějovosti nestaví. Když se o to pokouší, působí to hrozně nudně a táhle. Jakmile se vše přemostí k akci, je hned veseleji. Má to ale i své ALE. Většina stěžejních akčních scén je natočena za tmy. Takže si nelze z diváckého hlediska vychutnat všechny choreografické a technicky provedené detaily a finesy. Nevím, co režiséra Chada Stahelskiho k takovému kroku vedlo. Je to přece precizní režisér, tak nebylo nutné uchýlit se k tmavým uličkám a interiérům, které by měly odvést diváckou pozornost od případných technických nedostatků. Určitě by to byl velký nářez mlátit se a střílet po sobě ve dne. Keanu Reeves je se svojí  rolí, která mu obnovila upadlou hereckou kariéru, maximálně sžitý. Na mě ale zvolený vizuál nepůsobil vůbec optimálně. A další problém představuje repetitivní vyznění celé série. Což o to, inovace se najdou, chlapci jdou na to postaru a v závěru si střihli pistolnický souboj. Působilo to sice debilně směšně, vůbec to do celkového konceptu adekvátně nezapadlo, ovšem to málo pomohlo vymanit se filmu z jeho kolovrátkového klapotu. Finále filmu je přímo monstrózní. Automobilové honičky a bitky v noční Paříži jsou opravdu vrcholně pojaté. Jenže mě film celkově nestrhl. A to je podstatné. V konečné sumarizaci vlastně další akční trampoty na jedno brdo s nepřemožitelným hrdinou už vlastně ani nepotřebuji. 6/10

Ještě před příchodem věhlasných akčních hrdinů let osmdesátých tady byl akčně naložený Kurt Russell. S image drsného jednookého ztepilého vlasatce diváka provedl postapokalyptickým New Yorkem, kde v šibeničním termínu pátrá po ztraceném a uneseném prezidentovi. Jeho život je plně v sázce, v těle mu kolují vpravené rozbušky, aby získal vytouženou svobodu, kterou si vymínil za úspěšné absolvování mise. John Carpenter je invenční režisér, minimálně tou dobou určitě byl, který svůj akční sci-fi počin zaobalil do ztemnělé formy za zvuku syntezátorů. Něco obdobného později použil James Cameron v prvním Terminátorovi. Carpenter se nikdy nechtěl vymanit z druhé filmové kategorie, takže před sebou máme krystalické béčko, jaké dnes už nevznikne. Nesporně zajímavé je, jak si coby tvůrce v roce 1981 představoval svět budoucnosti, konkrétně rok 1997, do kterého je děj zasazen. New York pojal jako jedno velké neutěšené vězení plné násilí, kde není radno neozbrojeným smrtelníkům se pohybovat. Působí to sice trochu úsměvně, zároveň se jedná i o jakýsi prvotní pokus získat jakousi nadčasovost. V takovém filmu nesměl zapomenout na Donalda Pleasence jako prezidenta nebo Ernesta Borgnina jako trochu legračního taxikáře. Pro milovníky osmdesátkové ženské krásy je připravena rozprostřít své bujné vnady Adrienne Barbeau. Z dnešního pohledu už se jedná o akční klasiku, co stále má co nabídnout. Pořád to ještě nezestárlo takovým způsobem, aby se na to nedalo dívat. Triky jsou pochopitelně velmi tristní, výprava je poměrně úsporného rázu, v přestřelkách a akčních sekvencích je to stále života schopné. Russell s Carpenterem za svoje kariéry spolu ještě několikrát spojili síly a většinou z toho vzešel zajímavý film. Pokud se vám stýská po originální akční tvorbě z pravěku, tohle se nabízí. 8/10

Pozor, postarší i mladé a osamělé ženy nejsou ve svých domácnostech v bezpečí! Na dveře jim klepe bostonský škrtič. A dvě novinářky o něm podají první novinové články. Keira Knightley, dosavadní redaktorka sekce pro životní styl, která má tím pádem s investigací vražd nulové zkušenosti, je jednou z těch novinářek, za kolegyni má Carrie Coon, ta je ale na scéně o poznání méně. Keira se dovedně pohybuje dobovými reáliemi, účes i její oblečení jí ubírají na sexappealu a hraje velmi zaníceně. A všichni ostatní herci, kteří její hvězdnou auru obklopují, si také zaslouží pozornost. Matt Ruskin, scenárista a režisér v jedné osobě, mapuje období od roku 1962-1965. V prvních fázích svého počínání je přehledný, postupně, tedy jak začnou přibývat možní podezřelí, se jeho film zamotá do menší nepřehlednosti a nedostane se mu potřebné gradace. Jeho režijní rukopis mohl být o stupínek výraznější. Vraždy, kterých je celkem 13, jsou poměrně brutální, alespoň podle policejního popisu, a stejně tak i vedené útoky proti nic netušícím obětem. Zobrazení je ale značně umírněné, v podstatě se k divákům strach z pouličního vraha dostane v menší míře, než by bylo potřeba. Divák se tedy spíše ponoří spolu s hrdinkou do investigace, která má zajímavý a svěží ráz. Sbírání faktů se povedlo a divák je natěšený, kam celé to vyšetřování dospěje. V té době měl film gradovat. A neděje se tak. Nedá se přímo napsat, že by vyvrcholení filmu, který se držel úzce historických událostí, nebo přinejmenším usiloval o to, aby to vypadalo, že se striktně jede v historické dramatizaci událostí, mělo být nějak extra vypjaté, přesto z filmového hlediska ten nedostatek nervy drásajícího rozuzlení tady znát je. Pak jistě nikoho nepřekvapí, když si prostřednictvím závěrečných popisek přečteme, co se stalo s obviněnými, případně jaké tresty padly, i kam dospěly kariéry a životy našich horlivých novinářek. Ve výsledku je to snaživé i poutavé dílo, do kterého režisér nevložil extra zapamatovatelné režijní momenty, ovšem naverboval Keiru, co pátrá po vrahovi velmi zarputile a s buldočí vervou. 7/10

Většinu času zdlouhavá a méně komediálními gagy protkaná komedie, která má oporu v představitelích hlavních rolí a celkem nepředvídatelně pojatém závěru. Ona je slavná filmová herečka, on je prostý lokaj, co podobným celebritám parkuje na jejich povel jejich drahá auta. Přesto tihle dva v budoucnu utvoří nepravděpodobný milostný pár, aby maskovali manželskou nevěru milence slavné hvězdy, který by v případě svého prozrazení přišel o veškeré své jmění, které náleží jeho manželce. A je zaděláno na komplikace a senzaci pro mlsný bulvár. Jedná se o remake méně známé francouzské komedie Dablér zkušeného francouzského režiséra Francise Vebera. Většinu času měl ústřední vtip spočívat v tom, že oba lidé pocházejí z rozdílných společenských vrstev. Takže lokaj nevydělává závratné sumy peněz, navíc bydlí s mámou v obyčejně zařízeném bytě, není ale v žádném případě nějaký mamánek, jeho máma má korejského přítele a on stále miluje svoji manželku (Marisol Nichols), ta ho ale nedávno opustila. Oproti němu si herečka vede finančně nadmíru dobře, její filmy vydělávají a její milenec je miliardář (Max Greenfield). Tohle všechno ale ve filmu moc vtipnosti nepobralo a působí to tak nějak křečovitě. O nic lepší nejsou scény, kdy se falešný milenec stává doprovodem slavné herečky na premiéře jejího nového filmu, do toho manželka (Betsy Brandt) slovům svého záletného manžela nevěří a nechává ho sledovat detektivy. Prostě pořád pramálo vtipné. A vrcholem trapnosti byl předstíraný sex nově utvořeného páru. Když nevycházely scénáři gagy, tak jsem už moc nečekal, že se to nějak zlepší po jiné stránce. Čekal jsem, že se ti dva nesourodí milenci do sebe v závěru skutečně zamilují a hotovo. Film nabral neočekávaný směr, přišly méně predikované události. I tak se neodbourala zdlouhavost, přisoudit filmu dvouhodinovou stopáž se opravdu nevyplatilo. Samara Weaving a Eugenio Derbez, je producentem filmu, si celkem notovali, Eugeniovi určitě nebylo nikterak nepříjemné, když se po něm Samara plazila jen ve spodním prádle. A taky se omladil, ve filmu je mu 47 let, ve skutečnosti už překročil šedesátku. A je to znát. Richard Wong nikterak režijně neexceloval a průměrné známky tomuto filmu dokonale sluší. 5/10

Uspěchaná epizoda, co velkou dramatičnost ani komediálnost nepřinesla. Zakotvili jsme až v roce 1986. Standa Pekárek (Kryštof Hádek) zestárl, plešatí a tloustne v břišních partiích a i v novém desetiletí sem tam ještě klátí ženské. Ještě předtím stačil svézt Karla Gotta, čímž se mu konečně splnil jeho dávný sen. StB v předchozí dekádě utahovala smyčku kolem nepohodlných lidí, jedním z nich byl i režisér Klempíř (Bob Klepl) a jeden z jeho protistátních dýchánků. Do jeho bytu vtrhla VB i s StB. Vůbec jsme se o jeho dalším osudu, a případném trestu, nic nedozvěděli. Překvapením bylo, že v osmdesátých letech dál pracuje v televizi a nadále režíruje. A největším šokem pro Pekárka je, že cesta na hokejové MS ve Vídni se mu definitivně uzavřela. A byl za tím jeho zvýšený sexuální apetit. Rozhodlo se, že tahle epizoda pojme větší časové období. A tak se docela rychle přeskakovalo v čase, načež tvůrcům stačilo udělat z toho zkratkovité a v mnohém nedořečené pojednání. Obvyklou nahláškovanou komediálnost obstaraly spíše úvodní minuty, postupem času už jsem nezaznamenal větší komediální rozptyl. Karel Gott se ukáže jen ve stínu zadního sedadla auta, jeho představitel Roman Vojtek alespoň vystihl jeho charakteristickou barvu hlasu. Osmdesátá léta, kam jsme se dějově přesunuli, jsou ještě zajímavější než předchozí dekáda. Je s podivem, že přesun neproběhl hladce. Všechny nejznámější události, mezi něž patří Spartakiáda nebo výbuch v Černobylu, mají nezajímavý a velmi uspěchaný ráz, Aneta Krejčíková už podruhé svoji monstrózní prsní výbavu neukázala, o nahé poprsí jiné soudružky kolegyně ovšem divák ochuzen nebude a Standa Pekárek bude udávat maximálně ještě tři další roky, než se jeho socialistická kapitola definitivně uzavře. 6/10

V létě si toho moc neřekneme. Milovat a rozvádět se budeme v zimě a na podzim, na  jaře uděláme politickou kampaň s lidskou tváří a na konci všech ročních období (i filmu) zjistíme, jakou máme bilanci. Marta Ferencová pokračuje ve svém nastaveném trendu vecpat do filmu co nejvíce postav, u kterých bude trvat, než si divák zapamatuje jejich jména, úlohu i důležitost ve filmu a také jejich charakterizaci. Parta představených přátel je mezinárodně pestrá, tedy hlavně pokud jde o jejich herecké představitele. Z Česka dorazí Tereza Kostková, Martin Hofmann, Ondřej Sokol, Jaroslav Plesl a Simona Babčáková, své zastoupení v herečkách Dana Rogoz a Andreea Vasile má Rumunsko a slovenské barvy hájí Marián Miezga, Dominika Morávková-Zeleníková, Ján Koleník, Petra Vajdová a mnozí další. A se zahraniční hereckou účastí se také pojí postsynchrony, které mě nijak neiritovaly. Mnohem horší to bylo s přehledností a kompaktností děje. Některé dramatičtější scény, které čítaly žádost o rozvod, odhalenou nevěru i nově rozvíjející se milostné vztahy a určení otcovství po letech, dost často prošuměly, kdežto události málo podstatné, jako třeba náhlé zablokování zad, dostaly zvýšený prostor. Ano, i tak bylo hezké koukat na vyšpulený rumunský zadek a obdivovat napěchované české poprsí. Každá z popředních postav potřebovala svůj mini příběh. A někdy se jejich trable seběhly tak rychle, až se vytrácel plánovaný dramatický záměr. Produkčně se alespoň nešetřilo na kamerové technice, takže film má kvalitní obraz, záběry z různých ročních období jsou dobře sladěné a vyladěné. Přetlak herců a nižší dramatické i komediální vyznění a za tím vším je režijní rukopis Marty Ferencové, který už je pro ni typický. 6/10

Gina Carano brání svoji vaginu na odlehlé farmě uprostřed divočiny před bandou desperátů. Produkující Gina naznala, že je třeba po čase přijít s westernovým filmem, kde její zmohutnělá postava, připomínající zápasníci v nejlepší formě, najde uplatnění. Docela překvapivé je, že útok přijde z její strany, neboť zjistí, že ve svém obydlí hostí vrahy. A od té chvíle se film rozběhne. Tasí se pušky, co zřejmě mají upilované mušky, neb se skoro nikdo nikam netrefí, čtyři muži si nedokáží poradit s kredenciózní dámou, takže sledujeme paní domu polehku zabarikádovanou se svým miminem a devítiletým synem v baráku, do toho přijde na obhlídku Matthias Hues, manžel ve městě shání práci a mastí karty, a dozvíme se i skutečný důvod příchodu bandy. Ano, je to pomsta. Přímočaře vedený snímek sice nedosahuje nejvyšší intenzity napětí, i tak má několik patřičně nepříjemně vyvedených scén, k nimž patří třeba skalpování. Bandité nemají ve svých řadách známějšího herce, jehož aura by zářila nad všemi ostatními. A je to vlastně dobře. Bandu vede Nick Searcy, v našich končinách prakticky neznámý. Divák tedy má tu čest s celkem obyčejnými týpky, co se nějak na kameru trapně nepředvádí a vytvořili celkem znepokojivý kvartet. Dojde i na pokus o znásilnění, ovšem Ginu jen tak neznásilníte. Michael Polish přišel s westernově laděným filmem obdařeným o majestátní divokou přírodu v Montaně, mužné vnady Giny a výsledkem je kvalitně zrežírované i zahrané akční drama. 7/10

Nespoutaná triková jízda bizarní říší Quantum, kde se to hemží roztodivnými tvory, a ve které vám bude průvodcem (zmenšující) se Paul Rudd a jeho rodinka. Od scénáře snad ani nikdo neočekával sofistikované parametry, i tak je ale patrná změna stylu s nástupem nového a jediného scenáristy. Jeff Loveness si musel tentokrát se vším poradit sám, u předchozích dvou filmů byla na sepsání dobrodružství vícečetná parta včetně přispívajícího Rudda. V žádném případě změna na scenáristickém postu neznamená sešlápnutí brzdy. Film je v mnohém utržený ze řetězu a v mnohém stále zůstává infantilní. Bohužel. Trikoví specialisté byli ve svém živlu a po pár minutách přichází příval triků, který až do konce filmu nepoleví. Na naše přátele v neprobádané říši čekají mnohá úskalí a také dávní a pomstychtiví nepřátelé. Prvním z nich je mocný černý Kang v podání kontroverzního Jonathana Majorse, o poznání komediálněji působí Corey Stoll, z něhož trikoví experti udělali ultimátní organickou zbraň. A dojde i na krátkodobé setkání s Billem Murraym. Své důležité zastoupení sehrává ženská osádka. Na dříve neodolatelné Evangeline Lilly spáchali vlasoví stylisté pomstu, ošmikali jí její kadeře, takže na diváky juká chrabrá mužo-holčina v latexovém kostýmu, která frčí na dávkách testosteronu. Kathryn Newton v roli dcery, která celou svoji rodinku dostala do šlamastyky, vypadala normálně. A pyj zůstal přilepený u stehna i v případě Michelle Pfeiffer, která po překročení šedesátého věku života kombinuje vzhled stařeny s omlazovací kůrou plastického chirurga Měšťáka. Posledním z rodinné party je Michael Douglas, který se umyl, dal se do gala a vůbec ničím nezaujal. I třetí dobrodružství dostal režijně na starost Peyton Reed. Není to nejlepší režisér a chybí mu pohotové reakce na mnohé scenáristické vychytávky, které v jeho realizaci zanikají. Takže pak více než častěji přetéká jeho film infantilitou a dochází na mrzačení některých originálních nápadů. Film má tempo, obří porci triků, pestrobarevnou vizualizaci a vedle toho je stále ponořen ve své dětinskosti a bohapusté naivitě, což mu brání v tom udělat z něj něco vyzrálejšího a zajímavějšího i pro dospělé publikum. 6/10