Hranice života

Čas, při překračování prahu mezi životem a smrtí, zdá se býti relativní.. Forster se pokusil ojet mou mysl a pan Gilmour93 nemá rád, když mu ji vojíždí někdo jiný, než paní Lynchová. Hudbou (pominu-li Massive Attack), formou a s výjimkou precizní dvojice Gosling, Watts ani herci se mu nepodařilo najít vhodný lubrikační gel na můj mozek, ale je až krásným paradoxem, že o tom to celé vlastně je. O vnímání… (08.11.2011)

Mám rád nejen režiséra Forstera, ale i Naomi Watts a Ryana Goslinga, přesto přiznávám, že se mi příběh drolil mezi prsty. Formálně ozvláštněná Hranice života nabízí další počin z řady „pěkně se v tom babrejte a namáhejte své mozkové závity“. Opět se přiznám, zdaleka ne všechno mi bylo jasné!! Atmosféra nervozity, odosobněný svět s podivnými postavami, studené barvy a do toho všeho jeden newyorský psychiatr, který prožívá nevšední pouť, kterou odstartuje zpráva od jednoho pacienta, že se za několik málo dnů hodlá zabít!! Pouť na téma reality a snu.. Nějaké uchopitelné vodítko ale zcela chybí, divák se ho dočká až v závěrečných pasážích – pokud k nim doklopýtá!! Vizuálně zdařilý thriller přesto zůstává někde na půli cesty.. s ohledem na režiséra a obsazení je to bohužel s povzdechem!! (25.08.2006)

JE TO JEN HRA NA LYNCHE. Jen hra, ne snaha o to být jako Lynch, neboť film je koncipován na pevném piedestralu smeřujícím kupodivu i k pointě. To jen technicko-vizuálně-audiální prostředky kamery a střihu a promáknutý náznakový děj asociují něco extra intelektuálního. Stay je krásně učesaný psychedelický film, ne špinavý a prolezlý zlem, ne strašidelný ve smyslu - bojím se toho, co jsem já, co je uvnitř mě. Je to jen pozlátko, kterého se dlouho nebudete moc nabažit, lízátko, co vám ještě nějakou tu chvíli zanechá sladkou pachuť v hubě spolu s otázkami typu - proč se pořád opakují stejné věty, proč se opakují trochu pozměněné situace, proč nenosí ten člověk ponožky atd... Já jsem zklamána, čekala jsem daleko daleko víc, a i přesto si Stay ještě párkrát pustím. Proč? To abych znovu okusila chuť přístupnějšího a lidštějšího psychedelična, za které tímto Forsterovi děkuji! (04.04.2006)

Totálne prekvapenie. Že týto herci a práve režisér oskarového filmu Ples príšer (2001) natočia totálnu haluz, kde až do samého záveru netušíme o čo ide. Sam (Ewan McGregor) je psychiater ku ktorému príde mladý chalan Henry (Ryan Gosling) a oznámi mu, že na svoje 21 narodeniny sa presne o pol noci zastrelí. Prečo to chce urobiť, veď život dokáže byť tak krásny, ako hovorí Lila (Naomi Watts), bývalá Samova pacientka jeho terajšia veľká láska. Prečo Henry tvrdí že jeho rodičia sú mŕtvy, keď to vôbec nie je pravda. A pri Henryho slovách „Kto vie, aké je to tam na druhej strane?“ mi prebehli po chrbte zimomriavky, ako už dávno pri žiadnom horore. Jednotlivé scénky sú pospájané plynulými zábermi, aké sme už síce videli v pár filmoch no nie tak často aku tu. Prostredie filmu, hudba – zaznie tu napr. song z Animatrixu, a dialógy ktoré v istých častiach nedávajú zmysel a ani hlavné postavy ich nechápu, to všetko naznačuje že skutočnosť je iná, úplne iná (09.01.2006)

McGregor a Gosling predvádzajú slušné výkony, no mám pocit, akoby ich snaha vyšla na prázdno, pretože to tajomno, ktoré by tu malo hrať hlavnú úlohu, nie je také strhujúce ako si tvorcovia určite želali. Divák je tu pomerne dlho mimo, možno až pridlho, čo ma s vláčnym tempom pomaly začalo rozčuľovať. Celý čas sa nám režisér snaží nahovoriť, že sledujeme niečo výnimočné, ale jeho rukopis je neistý, jednotvárny a hlavne bez akejkoľvek gradácie deja. Chýbajú scény, alebo aspoň jedna, ktorá by vás chytila pod krk a nepustila. N.Watts si určite zaslúžila väčší priestor, aspoň som si to želal, pretože film som chcel vidieť hlavne kvôli nej. M. Forster nedokázal udržať kontrolu nad tajomnosťou a hraním sa na umenie, pretože pomedzi prsty mu ušlo to podstatné - vyrozprávať príbeh. 60%. (17.11.2011)