The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Skupina lidí se dává do boje se stroji velmi zvláštním způsobem. Se zajatými stroji si ve virtuální realitě "zahrají" hru, čímž stroj přesvědčí, aby se přidal na stranu proti svým souputníkům ... Asi nejslabší příběh, sice vizuálně nádherný (chvilkama mi připomínal kaleidoskop, který jsem měl kdysi doma), ale s trochu nesmyslným příběhem - který se sice autoři snažili napravit výborným koncem, ale celkově to na víc než na 3* nestačí... ()
Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) ()
[4,5*] Deviaty, záverečný diel rozmanitej a podmanivej zmesi krátkych filmov zo sveta Matrixu, nazvanej The Animatrix. Skvelé vyvrcholenie a pre mňa najlepší diel celkovo. Ide o akési rozjímanie nad dušou robota, ktoré má mimoriadne nezvyčajnú náladu a oplýva veľkou nápaditosťou. Výtvarné spracovanie je doslova vizuálnou nádherou, obzvlášť pri tých simuláciách len neveriaco, s nemým úžasom hľadím, akým skvelým spôsobom sa s tým tvorcovia vyhrali. ()
POST-MATRIX (i post-animatrix). Tahle sekvence se jako jediná posouvá za příběh samotného Matrixu. Je to trochu psychedelické, trochu 'pozérské', ale nicméně rozvíjející (a proto byl Animatrix stvořen, ne?) Stejně jako u Druhé renesance tu vidím určitou paralelu s R.U.R. - na rozdíl od ní je ale tohle natolik POST, že je to i originální. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama