Muž na radnici

Bože, to je tak stupidně naivní seriál, až je z toho dramatu komedie. Bavor, socialisticky správně uvědomělý muž, který neustále podivně vzdychá, trpí, ksichtí se až hamba a při tom zvládne (prakticky proti všem obyvatelům města) přestavět starý, po staletí vznikající Kunštát na ikonu socialistické společnosti poseté nádherně šedými paneláky! Aneb proč žít v krásném rodinném domě, když můžu mít panelák? No jak se tomu ti lidi jenom mohli bránit??? :D Teď vážně, osudy Františka Bavora byly úletem už v tom roce 1976, protože podle toho, co vím od rodičů, věřili příběhům Bavora a všem těm postavám snad jen stoprocentně zarytí komunisté a zbytek národa se večer co večer řehtal u televize. Takže jednu hvězdičku za tu skvělou (nechtěnou) satyru. (28.12.2011)

Žádný díl nečekal v řadě nahrávek na mém videu na přehrání dlouho. Tenhle seriál prostě odsejpá: prohrál dneska schůzi? Nevadí, jde se poradit za politickým guru a příště vyhraje. Nejvíce jsem cenil výstavbu zápletek: v jednom dílu klidně tři čtyři zlomové body, kdy průšvih v sobě současně skrývá zárodek budoucí naděje a naopak. Zcela osobitým žánrem pak je poslední triumfální díl, jenž nemá myslím obdoby v TV a filmové tvorbě (snad s výjimkou některých scén z Bláznivé střely). Například role p. Šimánka, který chodí asi 15 min. ve druhém plánu, pak splní historickou úlohu tím, že si s otevřenou pusou poslechne improvizovaný proslov hlavního hrdiny. Až dosud jsem za vrchol normalizačního seriálu považoval Inženýrskou odyseu. Teď váhám, jestli M. na r. není přeci jen silnější příběh. Škoda těch drobných nedotažeností ve zvláštních efektech. Třeba p. Němec coby architekt s hlavou v oblacích něco pořád plánuje, stavaři se děsí, že projekt je děsná avantgarda, že "tam neni jedinej pravej úhel" - a potom tam stojí pár paneláků. (27.12.2011)

Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy. (29.01.2015)

Třicet případů Majora Zemana se dnes považuje za první českou moderní detektivku. Diváky to ve své době bavilo a ukázalo se, že to baví i diváky současné. Oproti tomu například seriál Okres na severu je čistá propaganda o životě tajemníků a kdyby se vysílal dnes, nikoho by to nezajímalo. Oproti Okresu na severu Muž na radnici dobové diváky zajímal, ale koukám na současné hodnocení a je mi jasné, proč ho dnes žádná televize znovu nevysílá. (27.09.2018)

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)