Milenci a vrazi

Předlohu jsem nečetl, ale sledovat tyhle šedivé postavy v šedivých kulisách je docela nuda. Nikde žádná postava, se kterou bych se chtěl ztotožnit, které bych fandil, či alespoň rozuměl. Co naplat, že herci se celkem snaží (hlavně Langmajer a Adamovská) a povedená je i hudba, podruhé to určitě neuvidím a knize se pro jistotu vyhnu (co kdyby byla podobná). (26.12.2004)

"Jsem zmatený. Všichni jsou proti všem, všichni jenom lžou, berou si bez ptaní, a zabíjejí a pořád dokola. Kdy to skončí." I po letech jsem z tohoto filmu hodně zmatený. Nejsem si totiž úplně jistý, zda je to primárně už o Páralovu scénáři nebo až o Polesného režie, z čeho se mi při sledování tohoto filmu chtělo někdy doslova zvracet. Proč jsem to tedy i podruhé dokoukal? Asi jen proto, že už jsem si vůbec nepamatoval, jak to celé martýrium lidské ubohosti, v němž se všichni (s výjimkou postavy Ondřeje Vetchého) ženou jen za uspokojením svého mrzkého chtíče, dopadne. I když si teď říkám, jak jinak tohle asi mohlo dopadnout než blbě... Pokud bych i přes onen pocit celkového zhnusení měl aspoň něco vyzdvihnout, pak by to asi byla mrazivá hudba Karla Svobody, která svého tvůrce určitě nezapře. A úplně špatné (z hlediska navození jisté dobové atmosféry 60 let) nebylo ani použité starých televizních záběrů s dobovými šlágry. (04.10.2023)

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. (27.08.2009)

Ne snad úplná katastrofa, ale slabý film jednoznačně. Příběh sice má na to, aby utáhl celý film, ale Polesného neurážející režii podtrhávají prapodivné herecké výkony, jmenovitě Žilková, Norisová a hlavně otřesná Tereza Duchková, která i na malém prostoru ničí veškeré divákovy smysly. Snaha spolehlivých stálic Langmajera s Vetchým pak působí až smutně. (29.03.2006)

No nevím, film je to jako udělaný slušně, ale jinak nevím, člověk, aby z toho měl spíš deprese. Do člověka je tu 100 minut pumpováno, jak jsou všichni zlí, myslí jen na sebe, dobráci že vše akorát odnesou a tak. Komunistický léta tu sou vylíčené takovým způsobem, že nechápu, jak někdo může vůbec volit KSČ. A já bych možná naivně léta minulá zas tak jednostranně neviděl. Sledovat podobné filmy častěji, tak pudu asi spáchat sebevraždu, protože se zde silně zdůrazňuje, že žijeme vlastně uboze a zbytečně. (01.02.2008)