Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Snímek je dynamicky natočenou groteskou, jakýmsi leporelem lidských osudů, které se před námi odehrávají v rychlém tempu, s nadhledem a humorem. Skvělé herecké výkony, dobové hity i scénická hudba K. Svobody, to vše pod taktovkou zkušeného režiséra V. Polesného z něj činí filmovou lahůdku. Filmová adaptace slavného románu V. Párala je hořkým obrazem lidské touhy po požitcích, moci, majetku i panoramatickým záběrem opakujících se situací dějin moderní společnosti. Motorem příběhu je výbušná síla nenávisti těch „dole“, toužících po rozkoši lásky a společenském uplatnění, a kultivovanost, ale i únava světa lidí „nahoře“, kteří se už dost namilovali a užili moci, a tak vlastně rádi podléhají náporu barbarství. Vylhané naděje roztáčejí vždy znovu a znovu šílený kolotoč lidského života až k závěrečným ztraceným iluzím. Ústředním místem děje je dům v Ústí nad Labem, kde se střídají náhodní i trvalí zaměstnanci místní továrny. Příběh Borka Trojana (J. Langmajer), ambiciózního inženýra, a jeho lásky k Zitě Gráfové (Z. Adamovská), manželce ředitele továrny, příběh mladičkého Romana Gráfa (J. Prachař), zoufale až k sebezničení milujícího neklidnou Maddu (K. Kloubková), to jsou základní osy mnohavrstevného vyprávění, odehrávajícího se v průběhu šedesátých let s přesahem do doby po roce 1989. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (249)

triatlet 

všechny recenze uživatele

Pokud se někdo koukne nejdřív na film, tak ho pravděpodobně odradí od četby Párala... Antiutopické vize polovičatě zasazené do socialistického Československa umocněné sexuálními hrátkami na mě nezapůsobily. Znalost předlohy může pomoci rozluštit filmový příběh. Herecky celkem přesvědčivé - zajímavá "proměna" Zlaty Adamovské. ()

plechulka 

všechny recenze uživatele

Kdysi jsem Párala hodně četla, ale MILENCE A VRAHY bohužel ne - ale možná, že si jí přečtu, jestli je fakt tak hrůzostrašná jako tenhle film. Ano, ve většině jeho knih se chodí přes mrtvoly (a hlavně za sexem a kariérou), ale tohle mi přišlo trošku moc. Např. "SOUKROMÉ VICHŘICI" z 60. let také podle Párala se dá hrdinům smát, litovat je, ale i s nimi a jejich pachtěním soucítit - tady ne. V celém filmu není jediný sympatický respektive uvěřitelný člověk - Vetchého postavu nepočítám, protože ta je úplně odjinud - nejvíc mi připomněla Schmitzrova hrdinu z flmu "DŮM PRO DVA" (kde paradoxně hrál Vetchý toho, který potřebuje spasit). Už dávno se mi nestalo, aby se mi český film tak silně nelíbil.... ()

Reklama

Vědma 

všechny recenze uživatele

Nemám ráda Párala, nemám ráda svět jeho knih a divná jména jeho hrdinů. (Kde se prosímvás v reálu sejde Zita s Borkem, Madou a Boganem?). Nemůžu dát odpad, protože jsem se na to vydržela dívat až do konce a spíš bych řekla, že se docela povedlo tu nepříjemnou atmosféru života beze smyslu a lásky vystihnout. Ale ty naprosto nekonzistentní herecké výkony, no potěš koště. Herci asi nečetli ani knížku ani scénář a některým režisér řekl o čem to je (Zlata Adamovská,Petra Špalková,Jiří Langmajer) a některým řekl, že je to komedie (zvláště pak Veronice Žilkové) a pak je tady Ondřej Vetchý, který sem zabloudil od Svěráků. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Jsem zmatený. Všichni jsou proti všem, všichni jenom lžou, berou si bez ptaní, a zabíjejí a pořád dokola. Kdy to skončí." I po letech jsem z tohoto filmu hodně zmatený. Nejsem si totiž úplně jistý, zda je to primárně už o Páralovu scénáři nebo až o Polesného režie, z čeho se mi při sledování tohoto filmu chtělo někdy doslova zvracet. Proč jsem to tedy i podruhé dokoukal? Asi jen proto, že už jsem si vůbec nepamatoval, jak to celé martýrium lidské ubohosti, v němž se všichni (s výjimkou postavy Ondřeje Vetchého) ženou jen za uspokojením svého mrzkého chtíče, dopadne. I když si teď říkám, jak jinak tohle asi mohlo dopadnout než blbě... Pokud bych i přes onen pocit celkového zhnusení měl aspoň něco vyzdvihnout, pak by to asi byla mrazivá hudba Karla Svobody, která svého tvůrce určitě nezapře. A úplně špatné (z hlediska navození jisté dobové atmosféry 60 let) nebylo ani použité starých televizních záběrů s dobovými šlágry. ()

Gekacuk 

všechny recenze uživatele

Slabší žánrově nevyjasněný film, který zklamal. Mohli jsme vidět exkurzi do zváštního sanatoria velmi ploše vykreslených postav, jejichž společným hnacím motorem je pohlavní pud. Docela nechutně je zobrazeno, jak střídavě žadoní o vlastní ukojení. Čeho je moc, toho je příliš. Mnoho z účastníků této bizarní podívané se navíc pachtí za majetkem a mocí. Téměř výhradně všem dělá velkou radost ubližovat ostatním, ať už přímo nebo alespoň tupým pasivním nezájmem. Děj se odehrává ve třech časových rovinách, takže je možné sledovat vývoj některých postav. Podívejme se na některé trošku zblízka. Langmajer je mladý inženýr, kterého naoko zajímá další studium. Ve skutečnost se však jen pachtí za sexuálními dobrodružstvími. V pracovní době se vyvaluje na střeše haly a opaluje se. Když je v pozdější době ředitelem, pozoruje jiného takového týpka, jak činí totéž. A nezasáhne. Stejně jako nezasáhl bývalý ředitel, apatický Vlasák, kterého nezajímá nic jen on sám. Langmajer je k stáru vyhořelý. Cítí velké zdravotní problémy, ale svého potěšení v podobě o generaci mladší sekretářky se nehodlá vzdát. A stojí ho to život. Stárnoucí Adamovská a Žilková, které jednají s pocitem nenávratně ujíždějícího vlaku, klesnou až na samé dno své důstojnosti. Zatímco Žilková se z toho časem jakž takž oklepe, pro Adamovskou mají její úlety destruktivní následky – smyslů zbavená dožije v psychiatrické léčebně. Zvrhlého nadsamce si zahrál Igonda. Používá stejné metody jako Kloubková. To znamená okouzlit, svést, trápit, zmačkat a zahodit. Režisér Polesný vůbec nešetří ani dělnickou třídu. Jeho party dělníků jsou zhýralá individua, která stále dokola organizují orgie. Ikdyž někdo hodnotí tento film jako věrné vykreslení života „v době nesvobody“, nemyslím si, že by takové excesy byly tak časté. Spíše je to nadsázka a od režiséra snaha šokovat a vyvolat nutkání domýšlet si, co se pak dělo (na ubytovně v alkoholovém opojení, ve zdemolovaném bytě po zapálení ubrusu, na korbě nákladáku, s Adamovskou mezi smrčky). Tak alespoň představivost diváků Polesný určitě stimuloval, to se musí nechat. Taclík a Špalková nepůsobí moc věrohodně, spíše komicky. I jejich rozdělení na „lidi s bytem a bez bytu“ je úsměvné. O generaci později přicházejí jejich „důstojní“ následovníci. S cílem ulovit si svého manžílka přichází do chemičky pohledná Norisová. Za pomoci kolegyně škodí tak dlouho, až má na svědomí ředitele Vlasáka a nepřímo i Adamovskou. Jelimánka si zahrál Jakub Prachař. Vyjevený introvert je sveden vampem Kloubkovou, která využívá svoje vnady úplně stejně požitkářsky jako Igonda. Vztahy berou jen na jedno použití, pak pálí mosty a nechávají zhrzené oběti napospas osudu. Buď se z toho dostaneš sám, nebo tě to zničí. Tak jako mladého Prachaře, který po marné snaze získat zpět svou lásku dává průchod emocím a vraždí Vetchého. Ten je jednou z mála kladných postav ve filmu. Je to skutečný idealista, který si chodí popovídat ke starému muži do sklepa vily. Je docela divné, když vyčítá člověku, který už klepe na nebeskou bránu, že s ním nemluví. Snaží se pomáhat dětem v dětském domově a vůbec konat dobro. Paradoxně se nakonec stane obětí. Kuriozní je také setkání jasnovidců v závěru filmu. Je léto 1989 a Kloubkové i Prachařovi je naprosto jasné, že do půl roku to tady musí prasknout. A to už se do Aussigu stahují i naši západní sousedé s cílem vybudovat zde ozdravné lázně s dámskou obsluhou pro přepracované západo i východo německé spoluobčany. Vasil Biĺak měl kdysi ve výučním listě napsáno „na saka nepúšťat“. Já bych k tomu přidal pro režiséra Polesného „na plnohodnotné filmy nepouštět“. Měl by setrvat u nízkorozpočtových televizních filmů, které umí dělat docela dobře a taky u svého Všechnopárty. Své názory vám právě sdělili chlapci Gek a Čuk. () (méně) (více)

Galerie (11)

Zajímavosti (8)

  • Když Madda Serafínová (Kristýna Kloubková) prohledává ředitelský byt, kde je v tu chvíli sama, v okamžiku, kdy v koupelně čichá k lahvičce, je na osvětleném rámu dveří vidět stín člena ze štábu. (Lasskoun)
  • Ve filmu probíhá u Gráfů licitace známé karetní hry Bridž (Bridge). Stejně jako směr odhazování karet, licitace vždy probíhá doleva od rozdávajícího. Ve filmu ale licitace probíhá v opačném směru. (Prochy38)
  • Město Ústí nad Labem na film přispělo 1 000 000 Kč z propagačních důvodů. Premiéra filmu proběhla v Ústí nad Labem, reakce publika však byla vlažná. (Neklan)

Reklama

Reklama