Láskavá čierna komédia bez predsudkov o živote, láske a smrti režiséra Hala Ashbyho. Čo sa stane, ak sa pretne osud zachmúreného mladíka, ktorý trávi väčšinu času na cudzích pohreboch a vitálnej osemdesiatničky?
Harold je dvadsaťročný mladík posadnutý myšlienkami na smrť. Maude je sedemdesiatdeväťročná starenka posadnutá chuťou do života. Títo dvaja outsideri nemajú na prvý pohľad nič spoločné, no napriek tomu môžu práve oni dvaja tvoriť ideálny pár.
Harold žije so svojou dominantnou matkou v bohatstve. Márne sa snaží upútať na seba jej pozornosť nekonečnými a vždy neúspešnými pokusmi o samovraždu. Pre matku to znamená len ... (zobrazit celý text)
Harold tráví čas na pohřbech, u demolic domů a jediná jeho zábava a taky truc matce je inscenování vlastních sebevražd. Jednoho dne se - na pohřbu - seznámí s osmdesátiletou Maude, která je naopak života plná a aniž by ho poučovala a moralizovala, jak to s chutí dělá jeho matka, strýc zelený mozek a psychiatr, nakazí ho silou Eboly životem. Nic pro ni není tabu - pózuje sochaři, tančí, sbírá věci s příběhy, krade (vlastně ne - bere si u chodníku !) auta .... prostě dělá si co chce, protože život je na stání na stopce moc krátký. Nádherná záležitost, která mě jen utvrdila v pocitu, že věk není omezující veličina .... ve štěstí.
Delikatesa. Nemám rád hřejivé filmy, které poučí o tom, že lidská jinakost je hrozně roztomilá. Ale Harold a Maude jsou nejen excentrickým párem, ale i neodolatelně excentrickým filmem (jak říkal ve Varech seňor Bart). Nelze jim odolat právě proto že nelepí.
„Řekl jsem si, že být mrtvý mě baví.“ – „Chápu. To baví spoustu lidí. Ale nejsou mrtví. Jen si netroufají žít.“____ Je to tak. Na věku fakt nezáleží. Někteří osmdesátiletí mají tolik životního elánu, že strčí do kapsy i mnohé dvacetileté. Harold byl sympaťák každým coulem, Maude mě svým životním optimismem převálcovala, když stárnout a umírat, tak aspoň s grácií. Příjemný, vtipný a dojemný zážitek.
Zajímavá konfrontace dvou zcela odlišných lidí, kteří k sobě naleznou cestu i přes značný věkový rozdíl. Výborné herecké výkony obou hlavních představitelů. Každopádně velmi nevšední podívaná.
Harold je fascinován prozkoumáváním možností, jak být vyškrtnut z evidence živých. A kromě toho se vyžívá ve všech podobách zmaru (pohřby, demolice). Jeho mládí, samo o sobě, není vůbec předpokladem pro štěstí, protože „ být mrtvý ho baví“. Naopak Maud je okouzlující i když hodně odkvetlá „slunečnice“, která žije naplno a kterou těší každé nadechnutí, každá maličkost, každý přestupek „mám ráda pestrost, nové zážitky“. Film je úchvatným sledem absurdních situací a krásné hudby „Trouble, oh trouble set me free. I have seen your face And it's too much, too much for me. Trouble, oh trouble can't you see You're eating my heart away And there's nothing much left of me..“
Harold a Maude je legrační asi jako hořící sirotčinec (copyright: nejmenovaný dobový kritik) Veselý film o smrti, umírání, sebevraždách a jiných radostech všedních dní. Od prvních minut velice příjemná podívaná, jejíž režisér dobře ví, co diváci rádi. A teď opravdu nemyslím gerontofilní sex. Harold a Maude nemohl vzniknout v lepší době. V sedmdesátých letech byl podobný příběh jistě dost odvážný, ale zase ne příliš. Navíc reflektoval pocity mnohých členů – tehdy již ustupujícího – hnutí hippies. Ačkoliv sám není zasazen do konkrétní doby a snaží se o nadčasovost ve všech myslitelných ohledech. Je to film určený hlavně, avšak ne pouze, mladší generaci diváků – právě oni se nejsnáze ztotožní s rozpolcenou myslí nihilistického „skoro teenagera“ Harolda, který neví, co od života vlastně chce a co chce život od něj. Ne přímo odpověď, jako spíše návod, kterak se jí dobrat, mu dá téměř osmdesátiletá, přesto stále nebývale čiperná Maude. Haroldovy zinscenované sebevraždy jsou zábavné, po zasazení do kontextu zbylého dění v daném momentě dokonce velice zábavné, ale stejně jako celý film malinko prvoplánové. Právě výsostně černý humor a hudba Cata Stevense jsou dvěmi důležitými prvky, které by dokázali udělat kult z kdejaké hlouposti. Harold a Maude není kdejaká hloupost, je to podvratná provokace, která vás neméně podvratným způsobem nutí k zamyšlení nad stejně tak nenáviděným jako milovaným životem. I když „nutí“ možná není to správné slovo. Na konci bude mít totiž každý krapet větší chuť probudit se do dalšího prachbídného dne, který možná až tak prachbídný nebude. Ale moc se neradujte, ono to brzy odezní. :-) 80% Zajímavé komentáře: Oskar, jahol
Scénář: Colin Higgins ..
Harold je komplikovaný chlapec s absurdní zálibou jak vzdorovat své matce a předvádět se, zejména jako zabitý. Maude je excentrická důchodkyně, užívající si podzim života plnými doušky. Oba toho mají, i přes zdánlivě propastnou věkovou bariéru, hodně společného. Usměvavý snímek, který však neběží na své možné komediální maximum, ale kdo má rád bizarní situace, určitě si pošmákne. Strýček Voják je nejlepší vedlejší postava.. 70%.
Rozkošně absurdní film s vynikajícím soundtrackem a hlavními hrdiny, které nelze nemilovat. Málokdy se mi stane, aby mě film uchvátil už během úvodní scény, ale Harold je z těch postav, které umí zažehnout jiskru jediným pohledem. Jeho slabost pro sebevraždy, demolice a pohřebáky je odzbrojující, stejně jako koníčky jeho nové kamarádky Maude. Energická stařenka ráda zkoumá jízdní vlastnosti cizích aut, zkouší nové věci a umí se vymluvit z jakéhokoliv průšvihu. Když se ti dva setkají, svět přestane být šedivý, na obzoru se objeví duha a půl druhé hodinky uteče tak rychle, že ani nestihnete mrknout. "Stojím nohama na zemi, ale má hlava se dotýká hvězd". Takhle příjemné filmy by měly být k dostání na předpis. Aby je člověk příliš rychle nevykoukal. :)
Hned úvod filmu diváka překvapí... vidíme postavu (aniž by nám byla odkryta tvář), jak jde ze schodů ke stolu, zapaluje svíčky, chystá oprátku... bum... to vše v doprovodu úvodních titulků. Velmi originální, nadnesené přitom velmi lidské a citlivé, i když snažíc se tvářit, jako hl. hrdina sám, že city nemá... že je nepotřebuje. Maude je jeho opakem, i když stejně bezprostřední, opakem v tom, že si život užívá tolika doušky, že je pro ni každá vteřina využitím veškeré energie. Film má nespočet nádherných scén, které jsem nikdy v jiných filmech neviděla, nespočet zajímavých a krásných nápadů, které nejdou ani zopakovat, protože by to ani z daleka nebylo ono. Harold mě z počátku hrozně štval a byl nesmírně nesympatický, stejně tak když se seznámil s Maude, tak ani ona si mé sympatie nezískala... to se ale postupně měnilo s ubíhající stopáží...
Harold: You hop in any car you want and just drive off?
Maude: Well, not any car - I like to keep a variety. I'm always looking for the new experience...Není to smutné, že ze všech filmů, které jsem letos ve Varech viděla, mě nejvíce okouzlil bláznivý žánrový chameleon Harold and Maude z roku 1971, kdy i mí rodiče byli malými dětmi?:) Není. Příběh dvacetiletého Romea a jeho osmdesátileté Julie je jako nádoba s živou vodou, ve které je místo minerálů bizarní humor, originální romantika, šílené nápady a svěží optimismus v tom správném poměru, karlovarské prameny neměly ani tu nejmenší šanci...
:) Vyplatilo se hodinu se mačkat v davu a vychutnat si na velkém plátně Haroldovy sebevraždy, Maudino drandění ve vypůjčených kárách, jejich živelné řádění a nakonec aplaudovat hlavnímu představiteli na pódiu...
Harold a Maude přesunuje těžiště ze zápletky, která je pouhou záminkou „k ukázání“, na děj jako takový, tj. to, co na plátně neustále vidíme prostřednictvím kamery. Napětí mezi vitalismem a sebedestrukcí, mezi koncem hippies a bolestným návratem ke konvencím je doplněn ještě o třetí střet, neméně důležitý, o střet tvůrců Nového Hollywoodu s režiséry klasické školy. Na rozdíl od experimentu představuje film jasný příklon k avantgardě, a to tím, kterak se snaží „převést“ proklamované zásady z umění do veřejného života. Jde o jasný manifest, generační výpověď oslovující mladého diváka, příkladného zástupce existencialismu, materiálně zaopatřeného, ovšem znuděného a duševně souženého, zmítaného doktrínou malých příčin a velkých následků.
Harold se jako asi každý teenager zaobírá posledními věcmi člověka, inscenuje rozmanité formy sebevražd a chodí na pohřby lidí, které neznal. Maude se jako asi ne každá stařenka snaží vyždímat ze života poslední kapky legrace, sbírá vůně, vytváří podivné skulptury, krade auta a... chodí na pohřby lidí, které neznala. Jeden odmítá život, jaký mu nalinkovala afektovaná matka, druhá využívá toho, že jí už nikdo nic takového udělat nemůže. Ti dva mají cosi společného... Tehdejšímu americkému publiku se to ovšem nezdálo, film vzbudil značné pohoršení a hysterii. Teprve po letech se stal součástí zlatého fondu. To se tak někdy stává, že film předběhne dobu... 80 %
