Příliš hlučná samota

Film, ktorý mi nepripadal až tak zlý, akú má povesť. Nemyslím, že nejaká predloha by bola z princípu nesfilmovateľná, keď mal Ejzenštejn v pláne Kapitál, tak sa musí dať sfilmovať všetko. Padajú tu zaujímavé myšlienky, len nie úplne prirodzene zapadajú do celkovej naaranžovanosti scén ani do výstavby scenára. Najlepšie myšlienkovo v rámci filmu vynikne kontrast medzi melancholickým starým samotárom, vyžívajúcim sa v múdrosti kníh a postarším "smilníkom", mysliacim neustále na sex. Keď sa však dostanú k slovu Hanťove vízie, prichádza aj značná rozpačitosť. Příliš hlučná samota mohol byť v ideálnom prípade akýsi odľahčený art, ale aj napriek snahe o takéto vyznenie sa takýto výsledok Caisovej nepodarilo dosiahnuť. Je to nakoniec iba sympatický pokus o experiment. (27.12.2016)

Jediné zpracování Hrabala bez špetky pábitelství. Chyběla hřejivá atmosféra, absence hudby umocnila příliš tklivou atmosféru. Místo krasosmutnění jenom smutění ... Snažila jsem se poctivě zhodnotit s odstupem času, ale pokažé mi vyšlo to samé - film je pro mě na samé hranici sledovatelnosti. Myslím si, že tímto druhým pokus končím, zatímce se vždy a ráda znovu podívám na Sběrné surovosti, Slavnosti sněženek, Sřivánky na niti nebo na Postřižiny. Sice máme s Francouzi mnoho společného, ale plné pochopení Hrabala jim zřejmě nebylo dáno do vínku. (24.12.2016)

Nevediac, čo napísať, chcelo sa mi najprv napísať iba niečo ako: "Ten Menzel sa musel fakt nasrať do každého filmového Hrabala?" Ale to by som sa spreneveril svojej erudícií a rozhľadu ako aj komparatívnych a analytickým schopnostiam. Je zaujímavé, že Hrabal, svetovo najpopulárnejší český spisovateľ, ktorý, pokiaľ viem, filmové adaptácie svojich diel nezakázal, má len túto jedinú nečeskú. Aj preto sa mi trochu núka porovnanie s NEZNESITEĽNOU ĽAHKOSŤOU BYTIA. (06.04.2023)

Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. (07.10.2011)

Knihu jsem nečetl, ale myslím že nebudu moc daleko od pravdy, když prohlásím, že tahle francouzská adaptace PŘÍLIŠ HLUČNÉ SAMOTY je fraška. Špatná režie, špatná hudba, nevhodná, trošku depresivnější atmosféra která se tváří jako nevydařená vykrádačka DELIKATES. Říkám to asi poprvé v životě, ale kdyby to byl český film, byl by to nejspíš i HEZKÝ FILM. V podání Véry Caïs je to jen nezdařené cosi, které v tomto případě mělo zůstat nejspíš jen svázané v deskách knihy. (20.02.2007)