Marie Antoinette
Mária Antoinetta
Marie Antoinette
Marie Antoinette
Marie Antoinette
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Lance AcordHrají:
Kirsten Dunst, Jason Schwartzman, Judy Davis, Rip Torn, Rose Byrne, Asia Argento, Molly Shannon, Shirley Henderson, Danny Huston, Marianne Faithfull (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rakouská princezna Marie Antoinette byla téměř ještě v dětském věku, když se stala manželkou mladého francouzského krále Ludvíka XVI., aby tak byly uspokojeny politické zájmy francouzské i rakouské vládnoucí dynastie. Ale ani Versailles se svou příslovečnou nádherou nemůže zastřít skutečnost, že se Marie Antoinette ve dvorské atmosféře skandálů a intrik cítí velmi osamocená. Další rána ji stihne v okamžiku, kdy zjistí, že je jí král nevěrný s jednou z dvorních dam. Frustrovaná královna hledá útěchu v nekonečných bezuzdných výstřelcích, čímž ovšem na svou hlavu přivolá hněv šlechty i lidu. A to nakonec zpečetí její osud. (AMC Czech)
(více)Recenze (567)
Ach ty šaty, ty vlasy, ty macaroons, ty barvy, Francie... Coppola se Marie zhostila s grácii. Antoinetta nebyla sice občas vidět přes záplavu barev, látek, bot a sladkostí, ale i tak - krása! ()
Dlouho obcházíte film, kolemž se hodnocení otáčí v průměrných hodnotách. No a pak nemáte co dělat a je to! Žádné hluboké emoce, žádné strhující drama - spíše po povrchu bublající potůček formální krásy na historickém pozadí. Vlastně docela příjemná zálěžitost. ()
Obrovské zklamání. Těšila jsem se na historický film a dostala jsem – nemohu si pomoct – teenagerskou slátaninu bez hlubšího poslání. Bohužel, tento film nezachrání ani krásné kostýmy a skutečnost, že se zabývá reálnou historickou postavou. ()
Pokud si potřebujete pustit něco k žehlení, je Marie Antoinetta film pro vás. Kromě této dle mého názoru nejvýstižnější charakteristiky už můžu dodat jen to, že mě velmi zaujal a zalíbil se mi nápad prokládat soudobou hudbu s tou z 20. a 21. století. Jestliže chceme ukázat, že ples byl tehdy pařbou a neměli bychom ho vnímat jen jako upjatou sešlost vymydlených snobů, není nic lepšího, než pustit tam občas decentně nějaké to disco. Kdo se těší na dějinné podrobnosti a probírání politiky, je na špatné adrese, takže nezbývá, než zopakovat - soap opera. ()
Tenhle film byl u mě mezi 3-4. Nakonec vzhledem k tomu, že jsem jej shlédl společně se ženou, venku bylo hnusně a vůbec... dávám 4. Je to spíš taková absolventská studie na téma dekadence z pohledu ženy, jako somonosný film to neobstojí, ale je to pěkné. A místy vtipné - zejména hrátky s odkazy na pařby zlaté mládeže v současnosti (což odkazuje na paní režisérku a její dospívání...). Hudební mix k atmosféře sedí a těch pár zajímavých flashů (třeba záběr na konversky je lahůdky) to dolaďuje jak kadeřník načančaný účes. A je mi sympatická ta politicko hostorická nekorektnost. Na koukání pro samotného chlapa to ale není... Ztraceno ve Versailles... ()
Krásné kostýmy, výborná hudba a ukázka zbytečného utrácení, rozhazování, žití na dluh (možná by nebylo k zahození tento film povinně pouštět na školách a nejen tam:-p :). Film nám ale na druhou stranu nic jiného nepřináší. Ostatní historické momenty shlédneme jen z jedoucího rychlíku, a to ještě ne všechny, co se k MA vážou, což je velká škoda. Ráda bych viděla ucelenější obrázek o této královně. ()
Nikdy jsem se středověkou historií nezajímal, takže sám nemohu posoudit historické poznatky s vykreslením postavy Marie Antoinetty a jejich zvájemné podobenství či opak. I když si myslím, že pojetí této osobnosti je spíše citově zkreslené, asi k ní chová paní režisérka nějaké ty sympatie. Kostými jsou asi povedené, opravdu jsou pro mě historické, vzláště středověké filmy velkou neznámou a na tenhle jsem se podíval jen kvůlu Kirsten Dunst. Ta mě opět nezklamala. Moderní hudba mi přišla nevhodná a nepovedená a stopáž zbytečně dlouhá. 50% ()
Historicky víceméně správné. ()
Francouzská historie je plná zajímavých momentů a postav, o kterých se toho dá natočit spoustu. Marie Antoinette je bezpochybně jednou z těch nejvýraznějších žen své doby. Tento film však nejde tolik po historických faktech, spíše se snaží vykreslit osobní radosti a mnohem častěji strasti dívky, která si svůj vcelku nudný život krátí rozhazováním peněz za oblečení a paruky. Mrzelo mě, že se film nijak dál nerozvíjel. A hudba se mi tedy ani trochu nelíbila...potrpím si na dobovou hudbu a té jsem se tady moc nedočkala. Kostýmy jsou oproti tomu nádherné a o prostředí nemluvím, protože Versailles a zahrady jsou dokonalost sama. ()
Vela ludi kritizuje tento film. Mne sa tento film pacil,aj ked mohol byt lepsi. Kirsten zvladla tuto rolu bravurne,necakala som to od nej. Vizualne je to krasne,asi toto ma najviac dostalo,spolu s hudbou. Aj ked je to plytky film,ale je vlastne aj preto plytky,lebo bol plytky zivot Marie (aspon podla toho ako je tu zobrazovany). ()
Krásné kostýmy a záběry kazí naprosto nevhodná hudba a nepovedený scénář a dialogy. Hodnocení. 60 % ()
Po shlédnutí jsem pochopil Alaina Delona, který ve filmu odmítl hrát. Z filmařského hlediska je velmi dobrý, ovšem obsah.... ()
Nemám ráda historické filmy, nemám ráda ani Kirsten Dunst, ale tenhle film mě vážně dostal. Krásně natočeno, zajímavý příběh a moderní hudba, která do toho skvěle zapadá. A v neposlední řadě úžasná Kirsten Dunst. ()
Přemýšlím, jestli nedat o hvězdu na víc za šaty a dorty a párty ve Versailles, ale vzhledem k tomu, že já žádný dortík u telky neměla, tak zůstanu u tří hvězd. Bylo tam víc dějových linek, ale žádná nebyla dotažená... jsem ráda, že film skončil tehdy, když skončil, protože úplný konec by byl pravděpodobně fiasko. ()
Film má aj slabé aj silne stránky, takže záleží na ktorú stranu sa priklonite pri hodnotení - ja dávam napokon 3, aj keď sa napr tancuje na súčasnú hudbu, čo je veľká škoda - tu mohli ukázať napr tanec na Pachelbela. Už len toto je na -1* ďalší mínus je 24 ročná Kirsten v roli 15-18 ročnej Marie ()
Super hudba, kamera, herci, ale príbeh si treba doštudovať na wikipedii. ()
Obdivuju Sofinku, že se nebojí do filmu o zhýralých postrokokových spratcích použít hudbu Siouxsie and the Banshees a New Order. ()
Historický film trochu jinak, místo soustředění se na víc postav a nudného převypravování příběhu jako z učebnice, jsme dostali příběh jedné postavy, kterou uhrála Kirsten Dunst perfektně. V druhé polovině forma, kterou Coppolová zvolila, dost slábne a vývoj děje a postav, není už podle mých představ nosný další hodiny stopáže. 7/10 ()
Prazvláštní film, kde se jakoby nic neděje. Napadají mě přívlastky pompézní, opulentní, ztišené a obrazové. Režisérka natáčí výseky jednoho neobyčejného života, nestuduje psychologii postav, je jí jedno "proč?", prostě jen snímá. Mně to přijde zajímavé, přitažlivé, někdy zdlouhavé, ale k zamyšlení. Výlet do Versailles jedné éry s podivuhodnými průvodci, jimž samozřejmě vévodí Marie Antoinetta jakožto povrchní bytost bez hlubšího zájmu, kterou život naučil jen využívat příležitosti, protože je stejně postrkovaná (ne ze svého rozhodnutí) osudem sem a tam. Vytěžila, co se dalo a patrně zcela nepobrala, proč to vedlo k takovému konci. Perfektní a vtipné užití songu What Ever Happened od The Strokes. ()
Související novinky
OSCARS - výsledky
Rozdáno. Až na pár výjimek (jako například kategorii Nejlepší zahraniční film) se moc překvapení v letošních Oscarech neudálo. Nejvíce Oscarů, konkrétně v těch nejsilnějších filmařských kategoriích -… (více)
Oscary již po devětasedmdesáté
Rok se s rokem sešel a opět se budou vyhlašovat prestižní každoroční akademická ocenění - Oscary. Nejvíce nominací mají: Babel (7), Dreamgirls (8), El Laberinto del Fauno (6), Královna (6), Krvavý… (více)
Toto klasický životopisný film není. Ten by se s největší pravděpodobností zaměřil na větší množství historicko-faktografických detailů z dějin Francie, především by nepominul nejznámější, nejtragičtější a nejspíš i nejpodstatnější období konce života Antoinetty. Sofii Coppolové šlo hlavně o zobrazení teenagerky, resp. mladé ženy 18.století, tedy o nitro holky jako my, jenom v jiné době. Na souvislost jejího příběhu s dneškem upozorňuje i moderní hudba, nikoliv dobová. Antoinetta vyrůstala v Rakousku a s maximální péčí byla „pěstována“ jako vzácná rostlinka k habsburskému „šlechtochovu“. Tímto výrazivem chci zdůraznit vlastně jediný smysl života žen z významných, vysoko postavených rodin. Ve čtrnácti ji přesadili do cizí, francouzské půdy a zatížili povinnostmi, které jí nikdo nevysvětlil ani neulehčoval, a ke všemu to ještě zašmodrchali úplně jinými zvyky, jazykem atd. Tehdy se rozdíly stávaly vděčným námětem zákeřné dvorní šuškandy, ale jak moc se liší život v různém prostředí, kultuře a ve specifických společenských tradicích, to si možná neuvědomujeme ani my dneska. (Člověk může být za blbce už jenom bez klasického, obyčejného otvíráku na konzervy, protože s tim cizím se do tý pitomý plechovky prostě nedostane!) Začít fungovat jinde, jinak a bez pomoci bude vždycky složité. Kytka za takových podmínek uschne. Mladá holka si najde únik. Antoinetta si ve svém postavení navíc mohla vytvořit celý svůj nový svět, plný šatiček, volánků, sladkostí, botiček, ale i avantýrek a podobně veskrze příjemných věcí. Ze zobrazení Sofie Coppolové se jí člověk nediví, naopak si dokáže představit, že by dělal to samé, také by si svobodně užíval života. A stejně jako ona a celý dvůr by si nevšímal, že se mění doba, respektive že se vůbec něco děje. Příznačné je v tomto směru jakési pomalé tempo filmu, atmosféra znuděnosti s nádhernými impresionistickými pohledy na Versailles. Osten směrem k dnešku je jasný. Podobně, jako nedocházelo francouzské šlechtě, co se děje uvnitř širší společnosti, nedochází to ani dnes nám. Možná se stejně jako Antoinetta pohybujeme ve stejně příjemné zaslepenosti a povrchnosti. Například nepřipomíná snaha Antoinetty (ovlivněná zálibou panského rokoka v bukolických tématech) krmit své děti čerstvě nadojeným mlékem a právě utrženými jahodami dnešní módu bio výrobků? Nebudeme jednou jako Ludvík a Antoinetta přepadeni rozzuřeným davem (třeba přistěhovalců z východu) v našem pohodlném hnízdečku a konfrontováni s pokřiveným obrazem sebe sama (nebo je snad zhýralost hospodářsky vyspělých zemí v očích dnešních teroristů podložená)? Nejde o obranu rozmařilé Antoinetty s řadou chyb, ale o ni jako o produkt doby, o člověka, který není schopný nadhledu ani introspekce, protože k nim nebyl veden. Jde o tragédii bytosti, která přes veškeré těžkosti nakonec splnila svou povinnost. Stala se matkou i královnou. Ale to nestačilo. Bohužel splnila jen povinnost. S revolucí nikdo nepočítal. Bylo by tedy uctivé považovat Antoinettu a Ludvíka spíše za naivní než zhýralé oběti vývoje občanské společnosti, díky kterým i my můžeme mít se zhýralostí vlastní zkušenost a především díky kterým bychom my dnes naši situaci chápat měli. Podstatné totiž nejsou rozmařilost a zhýralství, ale odtrženost od životní reality, od skutečně podstatných věcí. () (méně) (více)