Bathory

Jakubisko dokázal neuvěřitelné - skutečně se mu podařilo natočit velkofilm, který nepůsobí coby další "milý malý český film". K jeho škodě nicméně úplně jiný, než mnozí očekávali, což se náležitě podepisuje na některých ohlasech. Za 1) se Jakubisko vzdal svých obvyklých okázalých vizí a pomineme-li tak několik málo "ujetých" výletů, je Bathory vesměs velice střízlivou a konvenční podívanou. Za 2) je to komorní drama o osudové šachové partii dvou postav a ne "české Statečné srdce", takže akčních scén je málo a jsou vloženy čistě z toho důvodu, aby bylo co dát do trailerů. A za 3) je tu ona proklínaná fabulace, což považuji za zdaleka nejzábavnější výtku, neboť Jakubisko nikdy netvrdil, že bude točit film podle dostupných pramenů a upřímně, o Čachtické paní jich moc není, tak proč se bránit jinému úhlu pohledu? Bez debat drhne následující - Jakubisko neumí točit akční scény (v podstatě mi přišlo, že to ani umět nechce a proto vypadají, jak vypadají), dvojice mnichů je po Wahlbergovi mluvícímu ke kytce ve Stalo se druhé největší WTF letošního roku (podobný styl odlehčení už z principu nemůže v historickém kostýmním dramatu fungovat), maketa hradu je jak vystřižená z Ábíčka a na výsledku je rozhodně znát to, že jde o zkrácenou verzi čtyřhodinové podávané. Rozdělení na kapitoly je trochu sporné, neboť nejsou řádně pojmenovány (divák si tak sám musí najít ten klíč, že v první fázi jde o lásku, v druhé o strach a ve třetí o politickou hru). V rámci atmosféry nejlépe funguje prostřední "transylvánská" část, dramatičností zase strhne třetí část, ve které se emoce derou silně na povrch. Dějově tu rozhodně chybí pevnější uchopení. Jakubisko se snaží o co nejrozsáhlejší fresku, což je spíše ke škodě - kdyby se zaměřil jen na politické hrátky, možná by udělal líp. Každopádně to ve výsledku funguje nad očekávání dobře, což je zcela jasná zásluha fantastické Anny Friel, která podala jeden z nejlepších ženských výkonů, co jsem v posledních letech viděl. A Karel Roden? Ten je bezchybný jako vždy a na konci mě dokonce dojal. Bathory není milník, nicméně je fajn důkazem toho, že i u nás dokáže někdo natočit velký příběh s excelentními hereckými výkony. Že to občas dře levností? To se stává i jiným s většími rozpočty. Nevidím důvod, proč za to trhat Jakubiskovi hlavu jen proto, že to šlo z pokladny pro domácí scénu… (27.07.2008)

Laskavý kolemjdoucí nezainteresovaný divák promine, ale když jsem dávno před rokem 2000 poprvé četla několik velice odlišných knih na téma Bathory, došla jsem k podobnému stanovisku, jaké dnes prezentuje Jakubisko ve svém nejnovějším blockbusteru. Takže jsem logicky nadšená. Celou tu negativní mediální aureolu kolem filmu vnímám jako čistou reakci na to nekonečné oddalování termínů uvedení a celkově rozjitření té kauzy kolem nákladů, do kterých je divákům stejně putna. 9. 11. 2009 jsem se konečně dočkala DVD a mohu tak lépe bilancovat starší kino zážitek. Základní poznání se skutečně nezmění, největší strašáci celého projektu (Mádl a spol.) byli stejně obsazeni jen do vedlejších rolí a celá dynamika příběhu, která je mimochodem vizuálně báječně vytříbená, stojí na Jakubiskově režii a výpravě, kameře Ďuriše, Brabce a Kendeho, hudbě Jiráska a kostýmech Pecharové. Samozřejmě si vážím práce Jakubiskové za vytrvalost a do výkonu Anny Friel jsem se zamilovala. Tak silně na mě zapůsobila, že už dál nijak zvlášť nemusím řešit, že trio Roden-Regan-Matheson mi už tolik nesedí. Naopak vynikající byla ještě Monika Hilmerová a Jakubiskovy "objevy" z Post Coita Pogodová, Greneche a Elsnerová byly naprosto v pořádku. Měla jsem možnost shlédnout všechny tři verze - českou, slovenskou i anglickou, všechny vynechané scény a mé nadšení jen sílí. Nemohu se dočkat plánovaného seriálového sestřihu, kterému jak doufám, bude kralovat Erzsébet Czborová. Navíc s vědomím toho, že od konce 50. let vznikaly na téma čachtické legendy jen samá béčka, nebo maximálně jeden slušný hammerovský horor, mohu s klidem srovnat Jakubiskovu verzi se skvostnou animovanou Krvavou pani Viktora Kubala a být spokojená. (17.02.2009)

Ke konci se Thurzo ptá: „Tak co to bude, hraběnko, pat, nebo mat?“ A mě připadá, že Pat a Mat sepsali scénář, nebo ho aspoň seškrtali, protože tak zkratkovité, zmatečné vyprávění se jen tak nevidí. První půle ještě vypravěčsky obstojná, ale postupem času bylo hůře a hůře. Příběh nedokázal vtáhnout, nežil jsem divácky s hlavní postavou, její osud mi byl lhostejný a ke konci už jsem byl tak otupělý, že by mě z letargie nevytrhlo, ani kdyby vynalézaví Polívka s Mádlem sestrojili plazmovou televizi. To, čeho jsem se nejvíc obával – výprava a kamera – byly nakonec na středoevropské poměry docela ucházející, i když pravda, že ty dočista vypulírované a vyžehlené kostýmy vesničanů a Turků spíše vypadaly jako reklama na Ariel (dočista, dočista) a spadaly spíše někam do říše Troškových pohádek. 3* za výtvarno, odvahu se pustit do takového monstrprojektu a snahu pojmout legendu hraběnky Bathory originálním způsobem. (28.07.2008)

I napriek (očakávanému) sklamaniu má Jakubisko môj obdiv. S rozpočtom, ktorý spravil z tejto sfilmovanej legendy najdrahší film tuzemskej kinematografie, naložil podľa svojho a občas je to na výsledku aj cítiť. Konečne správne epická výprava, ktorej som veril každý artefakt vtedajšej doby (okrem bláznivých a komických da-vinciovských mníšskych konštruktérov), krásna príroda, kamera, filtre a farebná takmer-rozprávkovosť. A aj známe Jakubiskove fantasy vizuálne orgie mali svoje čaro a svoje miesto. V každej scéne, keď zastavíte film, máte pocit, že máte na obrazovke namaľovaný obrázok. To všetko ale robí z filmu skôr umelecký výtvor, než masový trhák, ktorý by dokázal vrátiť všetky kozmické výdaje. S medzikontinentálnym hereckým obsadením si Jakubisko poradil tiež zaujímavo a slušne zahrali takmer všetci, no nik nevynikol natoľko, aby stál za zmienku. Ale počuť film v angličtine by bola asi sranda. Dej však nemal celistvosť a náznak krimi zápletky vypršal ešte skôr ako začal, rodinná dráma o zachovanie rodu sa nevydarila a záverečné vyúčtovanie ma nechalo chladným. Jakubiska však neodpisujem, avšak mám obavy aby ho neodpísali sponzori, či nakoniec aj on sám. 60%. (15.02.2009)

Jakubiskova Bathory je šachová partia dvoch postáv v troch dejstvách. Práve preto sú výrazné a plnokrvne zobrazené len postavy šachistov – Erzebeth Bathory a palatína Thurza. Ostatné postavy pôsobia podľa svojej úlohy na šachovnici ako viac či menej dôležité figúrky, nie postavy. Práve preto sa dej košatí nespočetnými príbehmi – ťahmi týchto figúrok tak, aby sa do popredia dostali postavy šachistov. S konceptom priebehu šachovej partie pracuje film i v neexistencii výraznejšieho dramatického oblúka – nepotrebuje ho šach a preto nemám dôvod vyčítať dramaturgii Bathory, že nemá klasickú dramatickú štruktúru príbehu s jadrami a satelitmi, ale je skôr mozaikou rovnocenných ťahov a tak môže pôsobiť „dramaturgicky roztrieštene“. Nanešťastie tento spôsob čítania najnovšieho Jakubiskovho filmu je zatlačený do úzadia snahou o návratnosť investícií v podobe divácky vďačného epického veľkofilmu a mnohých divákov minie, práve kvôli zameraniu sa na divácky „vďačné“ scény bojov s Turkami, ktoré sú kompozične, filmársky i režisérsky jednoznačne najslabšou a najzbytočnejšou časťou mozaiky. Z Bathory jednoducho dýcha snaha byť filmom umeleckým a zároveň diváckym a komerčne úspešným. Lenže na to prvé je jednoduchá a na to druhé (súdiac i podľa „trefných a vtipných“ reakcií novinárov, písačov a majiteľov media group) zjavne komplikovaná. Bathory je však napriek všetkým rečiam a predsudkom výborný film. Obrazovú kompozíciu a vizuál režisér zvládol s výnimkou masoviek na výbornú už od úvodných titulkov, kde „stavia“ scénu a Čachtický hrad. Kasting je veľmi príjemný, v niektorých momentoch dokonca veľmi prekvapivý (Moniku Hilmerovú som si teda ako takúto mrchu nedokázal ani predstaviť, všetka česť). Obsadeniu samozrejme kraľujú šachisti Anna Friel a Karel Roden. Erzebeth Bathory je jednak veľmi dobre napísanou postavou a jednak Annou Friel výborne zahranou postavou, o mojom súkromnom ocenení za najlepší ženský herecký výkon minimálne v našich luhoch a hájoch mám tento rok absolútne jasno. Rodenov Thurzo je postava o čosi zjednodušenejšia, avšak i tú prvoplánovú chamtivú a neopätovanou túžbou zmierajúcu sviňu Roden premenil na slušného protihráča hlavnej hrdinky. Bathory je film, ktorý má všetky „chyby“ o ktorých budete čítať v recenziách, otázka je, či všetky ako chyby vnímať. Pretože i keď si ich všetky budete viac či menej uvedomovať, možno vás podobne ako mňa film zhruba po desiatich minútach chytí a nepustí až do posledného ťahu krvavej panej, pred ktorým musí kapitulovať i Thurzo. A skutočnosť, že 140 minútový film mi ubehol tak, že som mal pocit pätnásťminútovej návštevy kina a na film určite pôjdem ešte (aspoň) raz vás snáď presvedčí, že Bathory za ten lístok do kina stojí napriek tomu, že po nevydarenom Post Coitum je veľmi módne si do Juraja a Deany kopnúť. 10/10 P.S. Vŕtať sa v tomto prípade v historických nezrovnalostiach je absolútnym zabitím toho čo vám táto z môjho pohľadu trpká polorozprávka chce povedať. (11.07.2008)