Bathory

Jakubiskova Bathory je šachová partia dvoch postáv v troch dejstvách. Práve preto sú výrazné a plnokrvne zobrazené len postavy šachistov – Erzebeth Bathory a palatína Thurza. Ostatné postavy pôsobia podľa svojej úlohy na šachovnici ako viac či menej dôležité figúrky, nie postavy. Práve preto sa dej košatí nespočetnými príbehmi – ťahmi týchto figúrok tak, aby sa do popredia dostali postavy šachistov. S konceptom priebehu šachovej partie pracuje film i v neexistencii výraznejšieho dramatického oblúka – nepotrebuje ho šach a preto nemám dôvod vyčítať dramaturgii Bathory, že nemá klasickú dramatickú štruktúru príbehu s jadrami a satelitmi, ale je skôr mozaikou rovnocenných ťahov a tak môže pôsobiť „dramaturgicky roztrieštene“. Nanešťastie tento spôsob čítania najnovšieho Jakubiskovho filmu je zatlačený do úzadia snahou o návratnosť investícií v podobe divácky vďačného epického veľkofilmu a mnohých divákov minie, práve kvôli zameraniu sa na divácky „vďačné“ scény bojov s Turkami, ktoré sú kompozične, filmársky i režisérsky jednoznačne najslabšou a najzbytočnejšou časťou mozaiky. Z Bathory jednoducho dýcha snaha byť filmom umeleckým a zároveň diváckym a komerčne úspešným. Lenže na to prvé je jednoduchá a na to druhé (súdiac i podľa „trefných a vtipných“ reakcií novinárov, písačov a majiteľov media group) zjavne komplikovaná. Bathory je však napriek všetkým rečiam a predsudkom výborný film. Obrazovú kompozíciu a vizuál režisér zvládol s výnimkou masoviek na výbornú už od úvodných titulkov, kde „stavia“ scénu a Čachtický hrad. Kasting je veľmi príjemný, v niektorých momentoch dokonca veľmi prekvapivý (Moniku Hilmerovú som si teda ako takúto mrchu nedokázal ani predstaviť, všetka česť). Obsadeniu samozrejme kraľujú šachisti Anna Friel a Karel Roden. Erzebeth Bathory je jednak veľmi dobre napísanou postavou a jednak Annou Friel výborne zahranou postavou, o mojom súkromnom ocenení za najlepší ženský herecký výkon minimálne v našich luhoch a hájoch mám tento rok absolútne jasno. Rodenov Thurzo je postava o čosi zjednodušenejšia, avšak i tú prvoplánovú chamtivú a neopätovanou túžbou zmierajúcu sviňu Roden premenil na slušného protihráča hlavnej hrdinky. Bathory je film, ktorý má všetky „chyby“ o ktorých budete čítať v recenziách, otázka je, či všetky ako chyby vnímať. Pretože i keď si ich všetky budete viac či menej uvedomovať, možno vás podobne ako mňa film zhruba po desiatich minútach chytí a nepustí až do posledného ťahu krvavej panej, pred ktorým musí kapitulovať i Thurzo. A skutočnosť, že 140 minútový film mi ubehol tak, že som mal pocit pätnásťminútovej návštevy kina a na film určite pôjdem ešte (aspoň) raz vás snáď presvedčí, že Bathory za ten lístok do kina stojí napriek tomu, že po nevydarenom Post Coitum je veľmi módne si do Juraja a Deany kopnúť. 10/10 P.S. Vŕtať sa v tomto prípade v historických nezrovnalostiach je absolútnym zabitím toho čo vám táto z môjho pohľadu trpká polorozprávka chce povedať. (11.07.2008)

No, dopadlo to lépe než Jánošík, zaplaťjakubisko za to. Ale ne o moc. Narozdíl od zmíněného zbojníka jsem neměl takový problém Bathory sledovat až do konce, neboť většinu času alespoň bylo co a koho sledovat. Především tedy Annu Friel a Karla Rodena. Díky Brabcově kameře sice nemálo scén působilo, jako by si je režisér půjčil z Kytice nebo ještě hůře z Máje, ale člověk měl alespoň dojem, že do filmu většina z nich patří a že nejde jen o režisérův "Jé, podívejte na ty krásné obrázky" rozmar. Největšími minusy jsou rozhodně "vtipné" postavy mnichů (Bolku, Bolku, ach jo...), otravné sny a halucinace... A Franco Nero. Jeho fanoušci prominou, ale ten tady vůbec být nemusel a nic by se nestalo. Jenže zřejmě bylo třeba lákat na "hvězdná" jména. Nu což. Nakonec mi z toho vycházejí tři lehounce, lehounce nadprůměrné hvězdy. (15.11.2011)

Upřímnou snahu o autorskou výpověď skrze intimní historickou mozaiku drtí nezvládnutý koprodukční kolos a evidentní nezkušenost s projektem podobného rozsahu, v kinovezi působícího navíc značně osekaně. Celé to drží pohromadě hlavně Anna Friel a nápady jako dvojice mnichů - detektivů, které dodávají látce nadčasovost a potřebný odstup. Provinční velkofilm. Viděno v CZ. (21.07.2008)

Jak už psali mnozí jiní, tento film trpí hroznou nevyvážeností. Nejslabší je IMHO prostřední část s čarodějnici, nejsilnější pak ta závěrečná. Vizuálně je to místy vynikající, herci taky hrají dobře, přesto tam je spousta hluchých chvilek. Naprosté nepochopení ode mne mají scénáristé na zbytečnou vsuvku dvou mnichů (Polívka, Mádl), kteří jednak až příliš okatě odkazují ke Jménu růže, jednak až parodicky disponují technikou, v té době naprosto nevídanou (kolečkové brusle? lyže? to jako vážně? proč rovnou nepřijeli autem??) - skoro to vypadalo, jako by mnich Petr byl jakýmsi předkem Járy Cimrmana. Celkové vyznění velkofilmu je tak trochu rozpačité. Je to škoda, tohle téma se dalo asi uchopit i jinak. (17.01.2019)

Sebedegradující pseudo-kýč. Ano, opět si hraji na intelektuálku, co používá přemíru cizích slov, ale když mě to v tom kině tak zoufale nudilo, až jsem přišla na tohle kouzelné spojení, které jsem si potom až do konce opakovala. A abych také trochu seriózněji zakritizovala, tak bych radila vybrat si jednotnou tvář příběhu - buď realistické drama o tom, jak to asi bylo, nebo fantastický blábol o ranách, které se okamžitě hojí. A co tam dělali ti rádobyvtipní mniši, kteří pohřbívali to, co zbylo z již tak chatrné skutečnosti, ještě lépe, nežli Thurza svoje oběti? Hanba na šklebícího se Mádla a Polívku! (Jakože proti nim nic nemám, ale tohle byla hrůza.) (17.08.2008)