Rekviem

Již před více lety jsem viděl americkou verzi příběhu Anneliese Michel, a sice film V moci ďábla (2005), a když bych měl oba filmy porovnat, tak každý se dívá na onu problematiku exorcismu z jiné perspektivy. Jakožto člověk odkojený zejména na americké produkci a výrazně audiovizuálně pojatých filmech, se mně více líbil film z roku 2005. Avšak i Requiem, které se spíše soustředilo na vnitřní vývoj hlavní postavy, mě do jisté míry zaujalo, akorát jsem tam postrádal nějakou výraznější gradaci děje. Zkrátka nenápadný a skromně natočený film, který těží zejména z námětu a herectví Sandry Hüller. (22.12.2014)

Na mě to působilo spíš jako pokus o psychiatrickou diagnózu. Holka má záchvaty, prášky přestávají zabírat a doktoři nemají potuchy co s tím. Nepomáhá ani víra a tak si děvče vsugeruje, že za to může ďábel. Ono to tady není tak doslovné, ale na mě to tak působilo. A jako takové to nebylo úplně nejhorší, ale i když Sandra Hüller zahrála na výbornou, dívat se hodinu a půl na to, jak se motá v kruhu, bylo docela únavné. Ale co, říkal jsem si, exorcismus to třeba ještě vystřelí nahoru. Nevystřelil, protože se nekonal. Určitě se jedná o zajímavý kousek už jen uchopením dané látky, ale to samo o sobě nestačí. Pro mě průměrné zklamání. 50% (07.04.2018)

Pozvolný pomalu se rozjíždějící, navíc velice realisticky zachycený, film o vymítání ďábla. Zní to sice divně, ale pro evropskou variantu zpracování příběhu „ďáblem posedlé“ Michaele (příběh je podle skutečné události, která se stala v 70. letech v jižním Německu) je to asi ta nejlepší možná varianta. Ze začátku sice jako by film nevěděl, kterým směrem se má ubírat: dokumentárně laděná kamera se spoustou zoomů, přitom prvotně silně čitelné rozvrstvení charakterů, které přímo vybízí k „afektovanému“ herectví. Potom se ale celkový koncept ustálí v docela pohledné realistické mírně dokumentárně strohé podobě a všechno začne fungovat. Rekviem je více než mystickým hororem psychologickým dramatem. V celém filmu vlastně nenajdeme naznak nadpřirozena. Místy nadpřirozeně se jevící momenty jsou podávány tak, že jejich vysvětlení se přímo nabízí hledat jen v čistém, světskou realitou ovlivněném, podvědomí nebohé Michael. Duševní vzpoura mladé dívky, která je od mala terorizována autoritářskou citově chladnou matkou v silně puritánském prostředí, se tak pouze stává logickým vyústěním situace. Zajímavý filmový pohled na tuto kauzu pak dotváří podstatně hororově přikrášlená americká verze V moci ďábla. (22.06.2009)

Čekal jsem napínavý film, u kterého se budu bát. Dočkal jsem se pouze pár znepokojujících scén, u kterých jsem alespoň nezíval. Hlavní hrdinka hrála posedlost velmi civilně a věrohodně, a jediná držela film nad vodou. Čekal jsem, co z filmu nakonec vyleze, ale vysvětlení se dá pobrat snad až ze závěrečných titulků. Nudil jsem se chvílemi nehorázně, zkoušel jsem to párkrát vypnout, ale satan mi vždy bolestivě zkroutil prsty, takže jsem to musel dokoukat. Pro mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... (14.12.2013)

„Modlil som sa za teba.“ – „Veľmi to nepomohlo.“ Komentár obsahuje spoilery. Na začiatok musím povedať, že je to film, ktorý by ste mali vidieť napriek jeho chybám a že som o ňom celý nasledujúci deň rozmýšľal, čo v priemere dokážu tak tri štyri filmy ročne (z celkového počtu povedzme 400, ktoré do roka vidím). Nemecká snímka REKVIEM bohužiaľ končí vo chvíli, kedy začína byť najpôsobivejšia. Strohá správa, bežiaca pod záverečnými titulkami, diváka, beztak otraseného a šokovaného, už len definitívne doklepne kúsok bližšie k truhle. Tvorcovia hodinu a pol budujú atmosféru, psychológiu a vzťahy, čoho dôsledkom je nanešťastie nuda. Zrejme to však bolo nutné, pretože práve vďaka tomu, že postavy poznáme, je vyvrcholenie zdrvujúcejšie, až možno budete cez noc rozmýšľať, či sa tiene pri posteli nejako čudne nepohybujú. Film je inšpirovaný (hoci sa to snaží úvodným titulkom poprieť) skutočnými udalosťami zo 70. rokov 20. storočia. Vtedy mladá, nábožensky silne založená Anneliese Michelová zahynula počas exorcizmu (vyháňanie diabla z tela obete) na následky vyčerpania (resp. odmietanie stravy a tekutín). Súd odsúdil na pobyt za mrežami jej rodičov a dvoch kňazov, ktorí sa na obradnom katolíckom rituáli podieľali. Rodičia totiž usúdili, že dcére lieky nepomôžu (lekári mali podozrenie na epilepsiu, na ktorú dievča aj bralo lieky). Radšej uverili, že ich dieťa je posadnuté diablom a privolali na pomoc kňazov. Počas súdneho procesu odborníci (doktori) naznačili, že okrem epilepsie mohlo dievča trpieť aj (resp. iba) na duševné poruchy (depresia, schizofrénia). Snímka sa ku koncu prísne drží reality – v minulosti boli z posadnutosti diablom vinené skutočne prevažne dospievajúce dievčatá, údajná posadnutosť sa naozaj často spájala s epilepsiou („počutie démonov“ sa dá ospravedlniť tým, že epileptik počuje pred záchvatom hlasy, prípadne cíti zvláštne pachy; „prehnaná fyzická sila“ posadnutej obete sa dá vysvetliť epileptickými kŕčmi, počas ktorých sa pacient neovláda a vzniká teda dojem, že je „silnejší“) a za vyvrcholenie exorcizmu je naozaj pokladaná chvíľa, kedy je démon vyzvaný vyzradiť nahlas svoje meno. P.S. V moci diabla bolo týmito udalosťami inšpirované skutočne len veľmi voľne. (26.08.2009)