Zelená míle

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)

No přemýšlej, chlape, jak z toho vydojit ještě další slzy? - No a co kdyby to byl černoch jako slon? - Myslíš? Ale jo, to bude i politicky korektní, žejo? - No a pak bychom tam mohli dát nějaké zvířátko, co třeba myš, to na lidi dost zabírá, hele tenhle marketingovej průzkum. - No dejme tomu, ale jestli to nevyjde na zkušebních promítáních, tak tam narvem nějakého ptáčka, vem si Shawshank Redemption... - Jo, to je fér. No hele, a ještě by tam mohl být někdo sadisticky umučen, chápeš, musí to téct proudama! - Jo a mohlo by to být vtipný, co tam vrznout manželský sex? - Jo to je fakt dobrý, ale musíme říct Hanksovi, ať se pořádně šklebí. - No ten se šklebí i tak, to je tutovka. Jo a Rockwell vypadá slizce, toho využijem, ne? - Hm, no jen aby z toho nevylezla splácanina... Uděláme to mysteriozní! - Jo a co nacpat tam věčný život... nebo aspoň hodně dlouhý? - No nevím, ale když myslíš... (25.01.2007)

Fenomenální, legendární, mistrovské. Filmy tvoří dějiny. Toto je jeden z nich. Velký film. Fascinující scénář a dialogy. Sestava správných chlapů v podání Toma Hankse, Davida Morse, Barry Peppera a též Jeffreyho DeMunna je naprosto dokonalá, spolu se skvělými charaktery jejich postav. Na druhé straně je zde největší záporák, slizoun Percy v podání Douga Hutchisona, který je "zlý, líný a hloupý, což je dost špatná kombinace." V jeho tváři budu už napořád vidět toho parchanta ze Zelené míle. Při sledování jsem měla snad všechny pocity, jaké je možno u filmu zažít. Nenávist, hněv, strach, bezmoc, radost, smutek, slzy, mrazení po těle. Pocity nespravedlnosti, bezmoci a vzteku vůči všemu, díky čemuž se John Coffey dostal na místo, odkud může odejít jen jedním směrem. Naprosto krásně jsem si užívala sledování tohoto skvostu, avšak s neustálým hlodajícím vědomím a jakýmsi pocitem beznaděje, že se děj nevyhnutelně blíží ke zdrcujícímu konci. Herecké výkony všech herců, jak hlavních, těch nejdůležitějších, tak těch, kteří ztvárnili vedlejší a menší role, jsou naprosto fascinující. Též bych nerada opomenula myšku Jingles, která se po většinu času stará o vtipnou vložku na jinak, velmi smutné Zelené míli. A dabing Vládi Dlouhého? Ten hlas se Vám vryje do mysli i srdce... "Až budu stát před Bohem, při posledním Soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu?" (05.01.2006)

Darabont podruhé vstoupil do stejné řeky. Po Shawshanku opět natočil film z vězeňského prostředí a opět podle románu Stephena Kinga. A opět skvěle. Co skvěle, úžasně!! Když jsem šel z kina, byl jsem jako opařený. Doma jsem nadskakoval nadšením, že jsem viděl nejlepší film svého života. Teď s odstupem mé emoce vychladly, ale rozhodně řadím Zelenou míli mezi nejpozoruhodnější filmy posledních let. (13.04.2003)

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)