Píšťalka pro dva

Československý televizní film zabývající se příběhem ze života českého krále Václava IV. (1361-1419). Tento historický film náleží do hromadné série podobných inscenací, které byly natočeny různými režiséry pro mě z dosud neznámých důvodů v roce 1974, přičemž scénáře tohoto díla se ujal Z. Mahler a režie M. Valová. Příběh se odehrává přibližně v roce 1390, kdy se mladý panovník, nejstarší syn Otce vlasti v podání A. Švehlíka, zamiloval do krásné lazebnice Zuzany (Z. Geislerová), za níž často odjíždí ze svých zámeckých komnat, aby spolu trávili pěkné chvilky. Protikladem mezi romantickými večery s atraktivní lazebnicí tvoří vladařovy neshody se svým kancléřem a pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, jehož více než přesvědčivým způsobem ztvárnil V. Brabec. Spory mezi kontroverzní a poměrně málo známou osobou Václava IV. a ambiciózním arcibiskupem vyvrcholily tím, že si král nebyl jist životem a musel se nakonec zříci své milenky, která mezitím údajně otěhotněla s domněle neplodným Lucemburkem. V dalších rolích se představila M. Málková jako chladná a odcizená Václavova manželka Johana Bavorská a K. Houska v roli zrádného důstojníka. V zajímavé roli šaška, který jako jediný směl říci králi pravdu do očí, byť často s ironickým nádechem, se ukázal J. Kepka. Název filmu je odvozen od prostého daru, který věnoval právě královský šašek svému králi a jeho milé. Ačkoli chovám podobné historické inscenace ve značné oblibě a působivé herectví A. Švehlíka a jeho soka V. Brabce na mě udělalo dojem, stejně jako krása dosud neznámé Z. Geislerové, hodnotím tento příběh z dávných dob pouze průměrně. (19.11.2020)

Václav IV a jeho lazebnice. Těžké chvíle dvorské politiky, od které tak rád utíkal do lesů a k alkoholu. Každých 10 let se pohled na tohoto krále mění. Byla to neschopná troska anebo mistr kompromisů? Těžko říci, asi bude pravda někde uprostřed. Tato inscenace ho líčí jako oběť. V podstatě se během 90 minut nic nestane, ale na konci člověk zjistí, že to vlastně bylo velmi dobré. 75% (08.03.2017)

Vzhledem k přirozenému půvabu Zuzany Geislerové je pro mě Píšťalka pro dva o maličko lepší než ostatní historické filmy, které se točily v roce 1974 jako televizní inscenace. Kvůli ní dávám o hvězdičku víc a je veliká škoda, že to byla tak málo obsazovaná herečka. Bez ní by byla i tato inscenace příšernou nudnou podívanou. [102. hodnocení, 13. komentář, 67%] (18.05.2020)

Z. Mahler "trpí" chorobou zvanou historická fabulace. A to odedávna, takže je v tom hodně dobrý. Děj jeho scénářů je mistrně veden od jednoho doložitelného faktu k druhému, šmýkne se kolem všeobecně uznávaných odhadů a místa, o kterých historie mlčí, vyplní tak, že to má hlavu a patu. Můžeme si být celkem jistí, že tak, jak to napsal se to určitě v celku neodehrálo, ale skoro žádnou pasáž nemůžete vyvrátit ani označit jako krajně nepravděpodobnou výsledkem je často manipulace diváka, mnohdy směrem od všeobecně rozšířeného mínění. I divák mající průměrný přehled o historikých faktech si pak řekne "kdoví jak to bylo". Nejlepší je oprostit se od představy, že jde o reálné obrazy z dějin (národa českého) a dívat se na to bez kontextu se školní znalostí dějepisu. A pak taková TV inscenace může být něco jako moralitka nebo pohádka pro dospělé. A tato celkem ušla. (23.01.2017)

Scenáristická konstrukce převratů v usurpování si moci mezi Králem a Arcibiskupem byla regulérně dementní a naprosto nedůvěryhodná. Hlavně vyštvání krále v domnění, že je svým vlastním vrahem či rozhození zlaťáků chudině a následná ztráta milované kdesi ve vzduchoprázdnu. Pokud by si zde dal Mahler práci, tak jako učinil v některých dialozích, jenž se tu více, tu méně úspěšně snažily ba o jazyk Shakespearovský, mohlo vzniknout výborné spiklenecké drama, protože Brabec předvedl atmosférickou a neskutečně zákeřnou variaci na téma zlo v sutaně. Podobně jako ve Šťastlivci Sullovi si opět zakoncertoval také Jaroslav Kepka, kterého řadím, myšleno jedině v dobrém, mezi naprosté herecké psychopaty. Pokud bych hodnotil jen herce a téma, musel bych jít hodně nahoru, bohužel odfláknuté reálie a dějové zlomy mi to nedovolují. 60% (09.09.2017)