Giant Shoe-Factory
Režie:
K. M. WallóKamera:
Julius VegrichtHrají:
Vítězslav Vejražka, Vilém Besser, Eva Kubešová, Zdeněk Řehoř, Oldřich Vykypěl, Petr Skála, Ota Sklenčka, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský, Božena Böhmová (více)Obsahy(1)
Umělecký film natočený podle stejnojmenného románu laureáta státní ceny T. Svatopluka. Film nás uvádí do prostředí průmyslového města Botostroje v době krise v roce 1932. Ukazuje nám na příbězích hlavních hrdinů Josky, Pazdery, Nikodýma, Andrése, Marie, Antonína i jiných pravou tvář tohoto amerikánského města i způsobu vykořisťování. Odhaluje i postavu šéfa, vydávaného za „správného" podnikatele, který dovede dát lidem práci i výdělek, jako bezostyšného kapitalistu, jenž používá těch nejbrutálnějších method vykořisťování, aby dosáhl co nejvyššího zisku. Film je však současně věnován oněm hrdinům, kteří se přes všechnu persekuci nebáli illegálně proti šéfové moci bojovat, i jejich snaze sjednotit dělníky před nebezpečím fašismu u nás. (Filmový přehled)
(více)Recenze (152)
Ulhaná a překrucující propaganda, která svoji naivitou a hloupostí připomíná The Room - chvílemi je k popukání a jindy zas odporná. Je zajímavé, že ve skutečnosti komunisté dělali přesně to, z čeho obviňují "vydřiduchy z Botostroje". ()
Nelítostný souboj mezi židobolševickým DOBREM (v podání švidravého komunisty Josky se štosem zakázaných novin Rudý Botostroj schovaným pod kabátem) a Šéfem - ZLÝM velkokapitalistou (skvělý Vítězslav Vejražka). Epesní filmík, který si svých pět hvězdiček bezesporu zaslouží:D:D:D:D ()
Nebudu davat "odpad" jen proto, ze se jedna o komunistickou propagandu. Tohle je stranka o filmech, ne o politice. Jako takove to neni spatne, dobre na zamysleni, sonda do minulosti ktera vas prinuti zamyslet se, cemu byli lidi driv vystavovani.. No ..zmenilo se toho mene, nez se na prvni pohled zda. ()
Další bolševický hnůj, který dokazuje, že každý zapálený komunista patří na šibenici.Vejražka...lidský hnůj, nechápu jeho kolegy, že s ním byli ochotni hrát. ()
Nepřekonatelná agitka ze zrůdných padesátých let, kterou si musí každý ale v kontextu dnešní doby a s tak velkým odstupem) přežvýkat po svém.(A proč má Princezna se zlatou hvězdou od stejného spolutvůrce zde 76 %,,,?) ()
Československý film, jehož hlavním účelem byla dehonestace a zostuzení zakladatele obuvnického průmyslu T. Bati a nepravdivě popsané jeho podnikatelské metody. I po znárodnění Baťových závodů nemohli komunisté odpustit Baťovi jeho celosvětové úspěchy a neposkvrněnou pověst, a proto byl v tomto filmu hanebně zobrazen jako bezcitný vykořisťovatel svých zaměstnanců a dokonce podporovatel Hitlera a obdivovatel Mussoliniho. Do role ředitele Botostroje (posměšné označení Baťových závodů) byl obsazen V. Vejražka, jenž se Baťovi vizuálně dosti podobal a jeho výkon byl středobodem celého filmu. Podaří-li se nám však oprostit od hanebného scénáře sloužícího pouze k potřebám politického režimu k ospravedlnění znárodnění Baťových podniků ve Zlíně, je poznat, že film je po kinematografické stránce velmi kvalitní. Dokonce mám dojem, že autor, skvělý a opomenutý režisér a zakladatel tuzemského dabingu K. M. Walló, vyhnal chování ředitele Botostroje záměrně do extrému, a tím splnil dva cíle. Komunisté na jeho dílo koukali se zalíbením, avšak nepochopili, že si z nich Walló dělá legraci, neboť tak extrémně černobílé charaktery postav a z toho plynoucí absurdní situace k tomu přímo vybízí. Jedna z nejabsurdnějších situací se odehrála, když ředitel rozhodl z důvodu malého odbytu přebytek nově vyrobených bot spálit, což rozhodně nepřispělo ke spokojenosti jeho zaměstnanců. Vejražkův hlavní soupeř byl mladý komunista Josef Horák, jenž nebyl kvůli svému světonázoru do Botostroje přijat a poté dokázal přesvědčit masu pracujících, aby s ním šla do stávky. Do role typicky nadšeného budovatele s rozzářenou tváří byl obsazen osvědčený V. Besser a nebyla to jeho jediná podobně laděná role v těchto budovatelských filmech. V dalších rolích můžeme sledovat O. Sklenčku jako sekčního ředitele v Botostroji trpícího pod tvrdou ředitelovou rukou, R. Hrušínského, účetního a amatérského boxera, který začal chodit za osamělou ženou jiného pracovníka Botostroje. Dále se v tomto snímku představil nesmělý pracovník-inlektuál Z. Řehoř, V. Fialová odmítnuvší nestoudnou ředitelovu nabídku či J. Kurandová, jež hrála matku Horákovou. Kritice také neunikl ředitelův syn (P. Skála, k neuvěření, ale je to hrobník ze Studny z 30 případů majora Zemana), jenž byl navíc vyobrazen jako vychloubačný a nepříliš inteligentní zbohatlík. Snímek se ani nesnaží zakrývat totožnost oběti kritiky, neboť film končí ředitelovou tragickou smrtí během leteckého neštěstí. Navzdory ostudně překrouceným a ideologicky přibarveným skutečnostem, jež jsou ve filmech z tohoto období smutnou realitou, vnímám tento snímek jako povedený a nadmíru poutavý. ()
Ideologická záležitost, na tohle se nedá dívat ani hodnotit standardním způsobem. Víra v lepší zítřky a mozkové závity přetočené nalevo si nezadají s fanatismem německého národa předválečné éry, výsledek je naprosto tentýž. Myslím, že film bych si podruhé rozhodně nepustil, mohu se přesvědčovat jak chci, ale slepotu a hluchotu pod ospravedlněním čehokoliv prostě nesnáším. Co se týká románu Botostroj, tak k tomu se dá přirovnat jedině "Malý Bobeš" od J.V.Plevy, další to povinná četba mých velmi mladých let. Už tehdy jsem to cítil jako faleš, no dnes bych to nepoužil ani na podpalku, by se mi kouřilo moc z komína.Lepší hodnocení je nesmysl, je to produkt doby, ideologie a není v něm nic lidského ani osobního. ()
Špatně natočená propaganda. ()
Chudý a poctivý komunista Joska, věrně milující svoji matku, přátelství, Marii, svou vlast a Sovětský svaz, versus bohatý a podlý majitel a šéf Botostroje, věrně milující své peníze a vlastní ego. Mirek Dušín proti Bratrstvu kočičí pracky. Jaroslav Foglar by své postavy nevymodeloval přímočařeji, než Svatopluk Turek (pseudonym T. Svatopluk). Stejně jako v případě Cikánovy „Výstrahy“ je zde dvoubarevné rozlišení světa podáváno s neuvěřitelně velkou dávkou nikoli neobjektivity, nýbrž přímo naivity, za doprovodu sprostého urážení. Vůbec se nedivím že Baťův koncern ve 30. letech román T. Svatopluka žaloval a že při projekci Botostroje ve Zlíně začali místní rozhořčení diváci po pěti minutách demolovat kino. ()
Jeden z mála filmů, kterej je tak strašně bolševickej, že ho bolševici dali do trezoru. Naštěstí se dochoval. Nám tudíž nezbývá, než konstatovat společně s Baťou: "Zaplaťpámbů za Hitlera!" ()
K.M.Walló. Ikona české dabingové režie. A takový sračkovatý hnus v hraném filmu? No fujtajksl! ()
Výtečná karikatura kapitalistických zlořádů. Boss je parádní záporák, bezmezně obdivuje amerického člověka (jehož jediným cílem je hromadění peněz), neváhá seřvat ani Hitlera, že je příliš mírumilovný, zaměstnance vykořisťuje obzvlášť podlým způsobem. Scéna s návrhem nových zaměstnaneckých WC je geniální. Bossův synek a nástupce je taky povedené kvítko. Jen aby snímek nezačal být opět aktuální... Bohužel jako řešení nabízí komunismus, tato bukolická linie (a obecně druhá polovina filmu) je podstatně slabší, takže plný počet nebude. ()
Komunistický antikapitalistký klenot vybroušený se vší parádou. Šéf ztvárněn výborně. Uvědomělý Joska byl zralý na přesdržku. I nevěra se zde objevila. Tempo na solidní úrovni. Z propagandistického hlediska téměř dokonalé dílo. Z hlediska pravdoláskařství hluboké dno. ()
Propaganda, jak má být, řádně černobílá. A to nemyslím, co do použité filmové suroviny. Nepotkat osobně pamětníky baťovské doby, kteří se v tom reálném „Botostroji" vyučili a poté pracovali, snad by člověk verzi, mistrovsky zahrané (zde bez ironie) panem Vejražkou, i podlehl. Pro mě kontroverze, kterou nemůžu nijak hodnotit. ()
,,Jako citróny je musíme umět vyždímat!“ Buržousti versus dělníci a lidové vrstvy jsou v tomhle reliktu padesátých let dotaženi do naprostých extrémů. Výsledkem je příšerně nucená křeč, která na mě ale dnes již působí dojmem neškodné komedie. Besser je jako skalní komunista výtečný, chudák si asi musel po natáčení rozmasírovávat tváře, jak se celou dobu zubil od ucha k uchu. O příběhu není co říct, od počátku je jasné rozložení barev na černou a bílou, šedá se zde nevyskytuje. Celkový dojem z filmu jsem měl spíše negativní, je to hodně statické a bez života. Nicméně jako výukový materiál o padesátých létech bych to vřele doporučil. ()
To jako fakt soudruzi?! ()
Další důkaz toho, že František Fajtl měl co se týče židobolševiků pravdu. Z vlastence Bati udělat nacionálně socialistickýho kolaboranta chtělo vážně silnej žaludek, ale to ty rudý svině měly vždycky.. 100 milionů mrtvejch by mi to jistě potvrdilo :). Jednoznačně odpad! Mimochodem nečekal jsem, že něco takovýho mohlo vzniknout v pogottwaldovský éře. ()
Po čtyřech letech a druhém shlédnutí přidávám jednu hvězdičku. Film je to totiž velice silný a nebudu tu řešit, nakolik je lživý. Více lží než v jedněch Událostech na České televizi v něm nebude... Dříve bývaly podmínky pro dělníky opravdu špatné, dnes je to samozřejmě lepší, ale... i dnes se mohou dít v továrnách (h)různé věci, znám to z doslechu. Jinak pánové Vejražka a Besser podávají znamenité výkony, zajímavé je vidět mlaďounkého Řehoře či nádhernou Vlastu Fialovou. ()
Chvíli jsem přemýšlel i o pěti hvězdičkách, jako odměnu za dnes asi opačný (doufám) efekt tohoto veledíla. Toto dobové vidění světa soudruhy( ať už rudými nebo hnědými) je fantastický dokument o éře lidské pomatenosti, kdy lidé věřili v mesiáše všeho druhu. Kvalita filmu je asi podružná vlastnost Botostroje, je třeba jej vnímat jen jako výpověď ideologů a konstruktérů světlých zítřků (ačkoliv úplně vidím naježené soudruhy, kterým se otvírají rudé prapory v kapse). Zasloužená nula. ()
Padesátá léta byla na různé druhy komunistické propagandy nebývale pestrá. Hesla, plakáty, filmy i vykonstruované procesy, to vše sloužilo jedinému cíli: adorovat levicové hnutí na straně jedné, a zostudit co nejvíce prvorepublikový podnikatelský sektor na straně druhé. Okřídlené teze o vykořisťování dělnické třídy a milionu nezaměstnaných před válkou se mohly uplatnit ve všech formách propagandy, a také se tak dělo. Film je naštěstí méně zdraví škodlivý než oprátka, takže tato stominutová onanie nám patrně nezpůsobí výraznější újmu než menší psychický otřes. Papundeklové postavy filmu se dělí na tři druhy: zlotřilí vykořisťovatelé, uvědomělí vykořisťovaní dělníci a postavy zatím nerozhodné. Psychologický profil „šéfa“ je zdaleka nejbarvitější. Tyranský podnikatel v křišťálovém paláci sympatizuje s Mussolinim a Hitlerem, posílá milion Marek německé NSDAP, vyhazuje zaměstnance na potkání, nařizuje nelidské přesčasy, chlípně se sápe po své sekretářce a pálí boty, když není odbyt, stejně jako Američané pálí obilí a bavlnu. Ušlý zisk strhává nebohým zaměstnancům z platu, spokojeně si mne ruce, když válka je na spadnutí, a těší se, jak bude z válečných zakázek profitovat. Nezdráhá se korumpovat vládní úředníky a s vysokou frekvencí pronášet tuze odporná hesla jako „kašlu vám na vaši republiku“ nebo „od Mussoliniho bysme se měli učit“. Postava šéfa je nejzazší karikaturou podnikatele, jaké se svého času objevovaly v podobě kreseb v denním a humoristickém tisku. S tím rozdílem, že autor literární předlohy a také režisér filmu se nás snaží přesvědčit, že se jedná o realistickou postavu, živého člověka. S ostatními postavami už si užijeme o něco méně legrace. Ředitelé podnikových sektorů a vychovatelky na ubytovně se chovají jako gestapo. Jeden dělník musí být vyhozen z práci i bytu a zjistit manželčinu nevěru, aby se postavil na správnou stranu (dělníci a rolníci spolu až do skonání světa). Spanilá dívka musí nejprve odvrhnout floutka-prospěcháře, který se do firmy, dostal za vydatné protekce, aby se následně dala dohromady s příkladným komunistou Joskou, který provozuje různé podvratné aktivity jako nelegální vydávání levicového časopisu, patetické řečnění na rozličných schůzích a ujišťování sympatizantů, že „naše komunistická strana je s vámi!“ V průběhu zlomové schůze nespokojených dělňasů Botostroje se mimo jiné dozvíme, že v Rusku není hlad ani nezaměstnanost a žebráka ta neuvidíte atp. Zdaleka nejhorší na celém filmu je odporný způsob, jakým se komunisté mstí jednomu z nejúspěšnějších světových podniků. Baťa, který dával po řadu let práci stovkám lidí, vybudoval fantastické moderní město s rodinnými domky i budovami pro sociální a kulturní vyžití svých zaměstnanců, je zde bezostyšně líčen jako nejhorší lump a cholerik — na továrníkovi nezůstane ani chlup suchý. Drzost tvůrců je o to větší, že cíl svého útoku ani nijak nezakrývá. Snímek je natočen zčásti v ateliéru, zčásti přímo v areálu zlínského Svitu. Firma vyrábí stejně jako Baťa boty a expanduje na světové trhy. Překrucování reality zde jde tak daleko, že se autor nezdráhá zneužít Baťovy letecké tragédie a přetransformovat ji ve filmu do zásahu shůry, který potrestá zlotřilého šéfa, aby bylo zadostiučinění diváka-bolševika dokonáno. Filmová meta-realita plná absurdního děje a nelogického jednání postav levituje kdesi mezi parodickou směšností a bolestnou připomínkou komunistické minulosti naší země. Jedna hvězda za kameru a světla. () (méně) (více)