Neopouštěj mě

Nebýt těch fatálních nelogičností byl by to super film... spoustě superlativních hodnocení nerozumím :( (26.12.2014)

Obyčejně mě filmy se smutným příběhem chytnou za srdce, ale v případě Never Let Me Go tomu tak nebylo. Aniž bych si uvědomoval, co je pointou, viděl jsem jen zdlouhavé nic a celou dobu se těšil, až bude konec. Hudba je od začátku do konce stejně tak líná jako vše, co se ve filmu děje. (30.12.2014)

Pozeral som s otvorenymi ustami a nechapal na co to pozeram, nechapem to do dnes a nepochopim to nikdy...Toto si musi clovek pozriet a skusit co to s nim spravy.So mnou to nespravilo nic.Nezmyselna hlupost ktora vas ma dohnad za kazdu cenu k slzam.Mne sa vsak nechcelo plakat ale skor zvracat.A to ja si pri dobrom dojaku rad poplacem... (02.01.2015)

Nádherně natočené a pro ty empatičtější z nás i velice dojemné. Nemám,co víc k tomu říct. Došla mi slova... (19.09.2015)

Film je opravdu hlubokomyslný. Někdo možná správně nepochopil obsah. Ve filmu jde o to, že lidé při objevení DNA přistoupili na klonování lidí za účelem odebrání jejich orgánů proto, aby je mohli darovat podle nich "skutečným" lidem. V tomto filmu se rozlišuje mezi klony (které jsou považovány spíše jako stroje) a lidmi. Klony jsou vychovávány odděleně v internátních školách, zde se konkrétně hovoří o Hailsham. Prakticky do svých 18 let běžný svět kromě přilehlých pozemků školy nenavštěvují. V 18 letech opustí tuto školu a jdou pracovat. Dožijí se ovšem pouze mladého věku, protože dárcovství orgánů začíná kolem 20. roku. Hlavní otázkou ale je, je tohle eticky správné, aby člověk vytvořil jiného člověka, a navíc za tímto účelem? V čem se klony odlišují od lidí? V průběhu celého filmu vidíme, že jsou úplně stejní jako lidé, mají stejné tělo i duši. Zamilovaný pár se ovšem požadovaného odkladu, i když se vzájemně milují, nedočká a příběh skončí smutně dokonáním obou. Film má 2 dabingy a já preferuji spíše ten, který jsem slyšela v TV, než ten co je na DVD. V TV dabingu se u klonů hovoří o dokonání, ne o smrti a ne o matce klonu, ale o jeho předloze. Tato slova mě donutila při sledování filmu k zamyšlení, o co tam vlastně jde, protože se tam úplně přímo neříká, že jde o klony, musí to člověk vypozorovat během filmu. Bohužel se obávám, že to není až takové scifi, jako si mnozí myslí. Někteří lidé by kvůli prodloužení svého života udělali cokoli, klidně i zabili jiného člověka. Jediným štěstím pro nás je, že klonování ovečky Dolly nedopadlo tak dobře, jak se předpokládalo. Ovšem na klonování se dále pracuje. Podle mě člověk nemá právo klonovat jiné lidi, natož pak ještě je zabíjet pro vlastní užitek. (07.12.2015)

Zvláště dětská linka až prostince naivní, film nabízí až příliš nezodpovězených otázek (např. proč děti v pozdějším věku neutečou a dárcovství se nevyhnou?). V závěru několik silných momentů, při kterých dojde i na slzy. Hereckým výkonům vévodí uhrančivá Carey Mulligan. O dobrou třetinu film navíc povýší jímavá hudba Rachel Portman. (03.10.2016)

Klonování lidí vzbuzuje na začátku 21.století stále mnoho emocí, otázek etiky, práva na život klonu nebo člověka originálního, zkrátka je toho mnoho co zodpovědět, co je správné a co ne. Po skvělém filmu Ostrov a akčnějším snímku Šestý den s Arnoldem, jsme si doma pustili mnohem komornější a dá se říci i skromnější anglickou verzi s názvem Neopouštěj mě. Na začátku jsme se dozvěděli, že lékaři v padesátých letech minulého století postoupili v objevech natolik, že spustili klonování lidí ve velkém. Otázky, které nás trápí dnes, zřejmě šly stranou a klony si lidé zcela legálně vychovávali v ústavech. Sledovali jsme tedy jejich vývoj od dětského věku a když dospěli, ústav opustili a začali žít třeba na farmě. Ovšem ne nadlouho, protože ještě do svého asi třicátého roku jim začali lékaři odebírat orgány, díky kterým se originál dožil ve zdraví průměrného věku 100 let. Tvůrci filmu vše pojali tak, že klonové svůj úděl nejenže znali, ale dokonce jej přijali a nebránili se mu. To jsme vůbec nedokázali pochopit - snaha člověka o svou záchranu a právo na život byla zcela potlačena ,,správnou výchovou " v ústavu. A tak jsme na druhou polovinu nevěřícně zírali, co že se to děje v budoucím světě - kterým byl v tomto filmu rok 1994. Neopouštěj mě na nás silně zapůsobil svým námětem, neobvyklým řešením, ale na nic nám nedal odpověď. Jak to v budoucnu tedy vlastně bude ? Jediné, co nám chybělo, bylo více akcí jako v již zmíněných amerických filmech - ale o to více nás přinutil k zamyšlení - vyzkoušejte to také.....Za zajímavé téma si film Neopouštěj mě u mně zasloužil pěkné tři hvězdy ***. (04.11.2016)

Fakt depresivní. (21.03.2018)

Romanťárna s temnou linkou, romanťárna k zamyšlení. (11.02.2020)

Odporné. Ishiguro je kokot. (14.11.2020)

Neuveriteľne silný príbeh. Poetický a pri tom taký desivý. Ešte hroznejší ako spomínaný Ostrov, lebo v tomto svete to celá spoločnosť a vlastne aj samotní darcovia akceptujú tento brutálny systém. (22.01.2021)

70%, ale jdu s tím dolů na 3*. Několik překvapení 1)  Carey Mulligan (Kathy H.) převyšuje Keiru. Ta má v tomhle filmu zvláštní roli (Ruth). Je spíše záporná a ani moc nevidíme Keiřin typický úsměv. Spíš skoro vůbec. A dabing je tak takový nějaký jiný. 2) autor předlohy Kazuo Ishiguro má "na svědomí" i vynikající Soumrak dne  a to je trochu jiná kategorie- 3) téma filmu / knihy. Dárci orgánů, nedobrovolní. Vědí vůbec ti příjemci, kdo jsou ti dárci? A říkám si, dárci, to je celý třetí svět, který udržuje bohatým bambilionářům jejich přepych. Co, udržuje. Rozšiřuje a posiluje. Myslel to tak pan Ishiguro ? PODRUHÉ 5-6-23 První hodnocení sedí, netřeba nic dodávat. Depka jak prase, Keira se neusměje, Carey v půlce scén tečou slzy. Co hovoří za vše. ..... (22.05.2021)

Celé to pôsobí tak zvláštne a nevinne, divák možno predpokladá nejaký príbeh zo školského internátu, avšak všetko je inak. O, čo tam ide sa ukáže neskôr a ma to fatálny dopad na cely príbeh, to sa dozvedáme asi v polovičke filmu. Dovolím si tvrdiť, že je to jeden z najdepresívnejších filmov, aký som kedy videl bol plný beznádeje a hnevu a chcem veriť tomu, že sa nikdy nič podobné nezrealizuje, to by bolo peklo na zemi pre tych ľudí. (13.09.2021)

Film i kniha nakousne spoustu témat. Je vlastně na divákovi, o čem film byl a (pro něj) je. Ve mě silně rezonovala témata etiky morálky. Jak daleko jsme schopní zajít a tolerovat či přímo přehlížet očividné zlo, protože pro mě konkrétně přináší něco dobrého? V současném světě třeba práci dětí v Číně, utiskování Tibetu, kapitalistický styl života po nás potopa? V románu Ishigura smrt někoho jiného ve prospěch mého zdraví? Líbí se mi, jak je příběh postupně odhalován a jen na okamžik vždy spatříme ten plíživý stín, který pociťujeme celý film. (01.11.2022)

Nesmírně působivé a depresivní drama. Bylo mi až k zalknutí. (03.02.2023)

darovanie orgánov je uctihodna vec.. ale aby som sa dal dobrovoľne rezať a sam skapal aby iny žili??? ak to nie je pre rodinu tak to musite mať fakt velke srdce... Ježiš Kristus musi zavidieť.... je to nudne, taky mierny dramaticky motív skveleho akcneho Ostrova. (01.11.2023)