Pamětnice

Klasický příklad rozpolcenosti dnešního stavu českého filmu. Když na to přijde, máme téma. Nemusíme pro ně ani chodit daleko, je odposlechnuté ze života. Máme herce v nejrůznějším věku, kteří jsou schopni a očividně stále nadšeni pracovat. Máme někoho, kdo dá celý projekt dohromady. Ale pak začíná ta část, kdy takový člověk jde s finální realizací k nízko rozpočtovému řešení, ačkoli all star movie by měl být podporován velice snadno. Ale jsme v Čechách, že. Takže převod do hraného filmu připomíná amatérské cvičení, kterému opravdový nechtěný lesk dodávají naprosto neskuteční neherci. Je mi líto, že Pamětnice je ocejchována prací Vlada Štancela a že ta celá herecká generace nenašla v mladých ani jednoho slušného protihráče. Nechme stranou, že velká část scén se tváří jako chladný slzotvorný kalkul a jiné jsou lacinější než-li gondíkovské estrády. Bohužel ale i díky nim jsme opět na hraně zrcadla české malosti, české současnosti. Takže proč to vysoké hodnocení? Protože třeba právě díky té rozpolcenosti se najde alespoň jeden mladý člověk, který pochopí, co znamenalo být v 50. letech svazačka a v 70. chartistka. (21.05.2010)

Kdyby to Vlado pojal jako středometrážní snímek o zhrzenosti jedné, bývalým režimem na kolena sražené, důchodkyně, která se po přehnaně dlouhých letech dovolává lidské spravedlnosti mezi svými spolužáky, bylo by to dost slušné, zbytečně nenatahované drámo, které se na konci nepochybně odehrálo. Ale ne, scenárista je jasný, a proto nesmí chybět nucený, nesmyslný humor, neskutečně tragičtí neherci, Magnuskovi kočovní oblíbenci, kdejaký známý ksicht a skrytě viditelné reklamy sponzorů. Vedlejší casting je jedna velká tragedie. V životě nepochopím, jak se mohl rejpal z Černých ovcí pustit do celovečerního filmu, a to ještě se starou, hereckou elitou. Pomiňme fakt, že ne každému bylo v době natáčení kolem 80ti let, to už tak ve filmech bývá, ale pominout fakt, že si toto vzali dobrovolně na triko dva absolutně nezkušení, filmoví tvůrci, již v mých očích nelze. Neskutečně odfláknutý potenciál. Z respektu k hercům dávám dvě. (24.09.2013)

Ježišku na křížku, to bylo ale trapné. Ale zas, v řadě amatérské tvorby, vzhledem k délce filmu, to celkem šlo. Ale obdivuji každého, kdo vydržel koukat celou dobu, na tuhle tydýtovskou panelstory. S plejádou takových herců by se jistě dalo vyšťouchat něco mnohem zábavnějšího a chytřejšího. Zvláštní, kam až dokráčel český film plný tzv. legend. Takže, tradičně: Quo vadis, český filme? In vulva, pane Segrestor, in vulva. (21.09.2015)

Velké, velké zklamání. Svým předchozím filmem geroj režisérské stoličky Vlado Štancel ukázal, že natočit dobrý film umí, v Pamětnici vak šlo vše proti němu. Starého psa novým kouskům nenaučíš; režisér tentokrát nedostal taková herecká esa, jako je například pan Gondík, a výsledek tomu odpovídá. Velká škoda, že pan Štancel hraje jen významnou a velice vtipnou, přesto však malou roli, zatímco do popředí se dere tlustý, otylý a zpocený Magnusek, který neumí ani hrát, ani psát scénáře. To je ostatně další velká chyba filmu; smysl pro humor pana Štancela je nevyčerpatelný a pro českou kulturu nenahraditelný – naopak neochmýřený Magnusek asi neví, co to vtip je. Jedna hvězda panu Štancelovi za snahu; už se těším na Rekvalifikaci, opět plně kontrolovatelnou režisérem, scénáristou i hercem v hlavní roli Vlado Štancelem. (25.04.2011)

Tolik legendárních českých herců v jednom filmu už asi nikdy pohromadě neuvidíme. Až tato stará garda jednou odejde do filmového nebe, nastane tu velká prázdnota, která půjde strašně těžko zaplnit. Není tu nikdo, kdo by dosahoval jejich formátu. Na film jsem šla právě kvůli nim. Objevuje se tu i naše nejstarší česká herečka Zita Kabátová. Před ní musím smeknout, protože hraje i ve svých 96 letech. Kdo ví, co v jejích letech budeme dělat my. (12.11.2009)