Predátoři

Škoda, že nebylo víc penízku, to teprv mohla být podívaná. Jinak je to od fanoušků pro fanoušky a podle toho PREDÁTOŘI taky vypadají. Krev, i zelená, teče proudem, hláškuje se o 106 a hlavně se ctí originál. Adrien Brody je borec, nečekal jsem, že se takové vjechejtko dokáže dát takhle do formy (možná i naběhnu do posilovny, když to zvládl on tak já taky :D) a jeho Royce je účelový typ vojáka, kterého nemůžete nemít rádi. Stejně sympatický je i Oleg Taktarov a ten borec z Yakuzy. Za zmínku stojí už asi vážně jen Toper Grace, který sestavu nakonec moc pěkně okořenil. Velká chyba byla ale obsazení Laurence Fishburna, který pokazil celou prostřední část filmu. Vůbec se do role Nolanda nehodil a celkově to hodně srážel. Antal odvedl kus poctivé práce, jeho zásluhou všechno šlape jako hodinky a celý film moc dobře odsýpá. Velkou zásluhu na to nese i John Debney, který využívá Silvestriho původní kompozice do poslední noty a přidává k nim jen nepatrné kousíčky moderního kabátku. P.S: Velké díky Frantovy Fukovy za moc pěkně přeložené titulky, kéž bych to mohl říkat častěji a i u jiných překladatelů, ale nemůžu. (20.08.2010)

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)

Po (praktickém) zabití série Alienů jsem se dočkal pokračování Predátorů a Nimród Antal to zvládl. Počet nenucených odkazů potěší a návrat do džungle rozhodně také. Je s podivem, jak Antal dokázal ukočírovat atraktivní svět a zároveň vytvořit silnou až komorní atmosféru první půlky filmu, aby v druhé přidal plyn a rozjel akce. Přesto rozhodně nejde o žádný jednoduše škatulkovatelný film, protože na horor se tu nebojíte, na akční film je tu docela málo akce... která je v pár okamžicích i trochu zbytečně béčková (páteř sem, krev tam, přitom "potvory" z klecí se skoro neobjevily...). I tak je to zábava, protože svět predátorů je působivý, pro setkání s lidmi ideální, stejně jako casting celé lidské posádky. Tam si někdo opravdu vyhrál, ať Brodym v netypické poloze, krásnou Alicií Bragou nebo šíleným (a obtloustlým) Laurencem Fishburnem. Po obou dílech Aliens vs. Predators rozhodně překvapení. (22.10.2010)

Hodně velké překvapení, které se minimálně u mě svezlo na silné nostalgické vlně, ale nejen to. PREDATORS je bezpochyb kvalitní a dobře zvládnutá záležitost, mám za to, že sám Roberto Rodriguez by to takhle dobře nedal a je jen dobře, že z producentské sesle předal režii Antalovi, který natočil hodně svižnou a profesiální akci, která původní film nestahuje do nechutného paskvilu (Av.P), ale naopak s respektem cituje klasiku. Rozšíření původního mýtu bylo samozřejmě nezbytné, ale dojem nekazí, zjevení Laurence Fishburna a pár logických děr se pak snažím přehlížet, třeba i na úkor dobře vybranému teamu, který vede precizní (a hodně hodně překvapivý) Adrien Brody, kterého jsem si v témhle roli nedokázal překvapit, ale klobouk dolů. Minimálně jednu hvězdičku si pak zaslouží hudba Johna Debney, která se nesnaží být inovativní, ale přesně a účinně používá legendární Silvestriho motivy, které už v prvním dílu tvořily polovinu filmu. 80% !!! (06.12.2010)

Kdybych chtěl použít silné slovo, asi bych jako první vytáhnul ‚zklamání‘, ale ‚mrhání potenciálem‘ se s denním odstupem jeví jako příhodnější. Antal je talent, popřít to nelze, neboť jsem měl dvě hodiny pocit, že se sleduju nefalšovanou ‚osmdesátkovou‘ řežbu. Napomáhá tomu dobrá kamera, potažmo geniální Debneyho soundtrack (ty domorodé bubínky prostě fungují i po třiadvaceti letech). Horší je to s přítomnou partičkou. Pravda, nemůžu čekat psychologické drobnokresby, ale… sakra, to se to nemohlo natáhnout o pár minut navrch a dozvědět se o nich něco víc? Dá se to omluvit všelijak, třeba tím, že v době vzniku prvního dílu se akční filmy netočili jinak, jenže jak se vypořádat s jedním náhodným přeživším a magorem se skalpelem? A co si víc, těžko přijmout za srdcovku film, u něhož se musím hodně tlouct do hlavy, abych z ní vykřesal vzpomínku na nějakou výraznější akci. V tomhle ohledu budu netrpělivě očekávat Director’s cut na DVD. Do té doby váhavých 3 a ½. PS: První půlka za plnou palbu. (09.07.2010)