Predátoři

Tomu se říká návrat! Dokonalé to sice není, ale zase tolik nechybělo. Povedená žánrovka s pevným režijním uchopením, která vzdává celým tělem poct svému předchůdci a je mu naprosto důstojným nástupcem. Doufejme, že to bude mít v kinech úspěch. Letošek těm 80tys návratům zase tolik finančně nepřál a byla by škoda, kdyby se stali Predátoři (podobně jako A-Team) nedoceněným propadákem. (02.07.2010)

Tady jde hezky vidět, jakou Rodriguez s Antalem mají úctu k originálu. Ono to vlastně na první pohled (nebo spíše z trailerů) jako jednička vypadá, jen místo zásahového komanda po džungli pobíhá skupina zabijáků a místo jednoho neviditelného predátora dostaneme hned tři. I když některé postavy zemřou dřív, než byste ze začátku tipovali, jejich obsazení určitě potěší. Samozřejmě, Schwarzenegger je jen jeden, ale parta hláškujících a bezcitných grázlů, kteří pomalu zjišťují, do jakých sraček to doslova spadli, mi bohatě stačila. Do toho tu na mě čekala spousta odkazů z originálu, jako bylo střílení naslepo ze samopalů do džungle, souboj na férovku asijce s predátorem, skupinový sešup z vodopádu a podobné kousky. Fanouškům prvního dílu nelze jinak než doporučit, protože z Predátorů dýchá příjemná nostalgie. (18.07.2010)

Po (praktickém) zabití série Alienů jsem se dočkal pokračování Predátorů a Nimród Antal to zvládl. Počet nenucených odkazů potěší a návrat do džungle rozhodně také. Je s podivem, jak Antal dokázal ukočírovat atraktivní svět a zároveň vytvořit silnou až komorní atmosféru první půlky filmu, aby v druhé přidal plyn a rozjel akce. Přesto rozhodně nejde o žádný jednoduše škatulkovatelný film, protože na horor se tu nebojíte, na akční film je tu docela málo akce... která je v pár okamžicích i trochu zbytečně béčková (páteř sem, krev tam, přitom "potvory" z klecí se skoro neobjevily...). I tak je to zábava, protože svět predátorů je působivý, pro setkání s lidmi ideální, stejně jako casting celé lidské posádky. Tam si někdo opravdu vyhrál, ať Brodym v netypické poloze, krásnou Alicií Bragou nebo šíleným (a obtloustlým) Laurencem Fishburnem. Po obou dílech Aliens vs. Predators rozhodně překvapení. (22.10.2010)

Rodriguezův vysněný projekt nezklamal a po dlouhých 20 letech (!) má nejblíže k originálnímu predátořímu feelingu od časů Hopkinsovy dvojky. Antal se opět musel hrdě popasovat se slabším scénářem a jeho jednou za čas probleskující zkratkovitostí a slaboduchostí (zběsilé seznámení úvodního osmera, neustálé osvětlování situace za asistence hlášek typu "Jak to víš?" - "Také jsem to dělal", "To samé bych udělal já" atd. atd.) a spolu s Johnem Debneym tvoří výjimečný tandem, zdatně navazující na zapuštěné kořeny původním filmem. Tajuplnost, zorientování se v situaci, všudypřítomný neklid, kráčení nekonečnou džunglí – zkrátka kus pořádné atmosféry, daný poctivou expozicí a sladěním s povědomě zneklidňujícími tóny. Díky tomu neshází zlomovým momentům vysoký faktor děsu (scény prvních dvou úmrtí) a filmu styl, než to celé s nástupem Fishburnea zamíří i s laškovným variováním motivů z původního filmu o třídu níž směrem k tuctovosti a nadutosti obou filmových crossoverů. Z nezanedbatelného, přesto stále málo šťavnatého týmu (z postav Gogginse a Taktarova šlo jistě vytěžit víc, co do individuality se ve srovnání s původním týmem bohužel nikdo nevyrovná ani Ponchovi či Hawkinsovi) vyčnívá skvostně amorální Adrien Brody a rázná Alice Braga, samotní predátoři jsou pak jediným faktorem, který se Antalovi a spol. nepodařil úspěšně oživit. I tentokrát shází aura neporazitelného, krvelačně zákeřného monstra, jež budí hrozivý respekt, s vypnutím chameleoního módu, stržením masky a vůbec vystoupením z anonymity přestává být v druhé půlce trio predátorů atraktivní a platí spíše za zaměnitelný likvidační prostředek než za soběstačnou ikonu. Snad příště, v které budu za stávajícího týmu milerád doufat. 7/10 (15.07.2010)

Kdo jiný by měl točit Rodriguezovo vysněné pokračování předchozích dvou Predátorů (tragické profanace AvP nemohu počítat), než režisér s křestním jménem Nimród.. Přiznávám, těšil jsem se moc, nyní však docela zklamán musím konstatovat:„Antale, Roberte, you ugly motherfuckers!“ Postupně umírající atmosféra, přiblblé hlášky, nucený humor, Fishburne dávající si už desátou sezónu pravidelně na snídani hromadu koblih z planetárního Donut Landu a vrcholem budiž odbytý finální souboj žoldáckého pianisty a vesmírného lovce (cha, že prý údajně vyššího levelu!) ve stylu Posledního mohykána (Spoiler: Broďák Čingačgúk, Predoš Magua). Zřejmě se v průběhu filmu zapomněli autoři zmínit o tom, že se jedná o revír pro nevidomé, neslyšící a intelektu prosté Predátory a já se musím přiřadit k zástupu těch, kteří si myslí, že by si Dutch kvůli nim ani neobtěžoval vyndat z huby doutník. Nicméně abych jenom nekštil síru, oprášení fenomenální Silvestriho hudby byl nápad skvělý, pomrkávající odkazy také (song u závěrečných titulků, příprava Hanza k souboji ve stylu Billyho z jedničky), ale to všechno bylo jen kopírování originálu, takže nakonec musím dát Antalovu filmu největší kredit za připomenutí toho, jak výjimečný McTiernanův snímek z roku 1987(!) vlastně je. Apropo, hned druhý den jsem se podíval do skříně s DVD a řekl si, že je čas vyndat nedostižnou.. (19.07.2010)