Predátoři

Tohle je teda strašnej bolehlav. Prostě typickej produkt doby. Teenage popík. Všechno, co jde vykrást bez námahy a lehce, se vykradlo - hudba, ikony, narážky, premisa. Všechno, co vykrást nelze a na co je třeba um - atmosféra, napětí, akce -, skončilo samozřejmě těžkým průměrem. Vyloženě nešťastný jsou postavy. Oproti původním Predátorům jde o snad všechny možný typy jak z nějaký videohry (voják, sniper, doktor, material artista ap.) v duchu brožury začínajících režisérů: nemám-li na to postavy odlišit vnitřně, odliším je zevně. Když vedle sebe položíme fotku sešikovaných hrdinů a jejich sparingpartnerů/sidekicků z původních Predátorů a z téhle střapaté rozvernosti, vidíme v prvém případě jasnou štábní kulturu, poněvadž všichni do jednoho mají maskáče, kdežto tady vyrazil každý v privátním outfitu. Druhak je u postav zarážející jejich hrozitánská natvrdlost, neznalost fikčního světa a sokratovské otázky „kde to jsme, co tu děláme a jaký to má všechno smysl?“ kolidující s obeznámeným divákem. Tahle kolize je o to záhadnější, oč evidentněji vyhlížejí Predátoři jako na youtube umístěná zfušovaná a zmaštěná fan fiction od lidí, kteří rekonstruují/variují svůj oblíbený film záběr po záběru a jsou s ním více než dobře seznámeni. Jako by chtěli tvůrci touhle nostalgickou poctou potěšit více ty, kteří jakýmsi nedopatřením předlohu minuli. Nakonec, proč ale ne - současnou běžnou praxí na internetu se stalo přezpívávání cizích písniček a na čem lepším si postavit popularitu než na nejúspěšnějších hitech? (27.11.2010)

Začiatok bol dobrý, to som ešte dúfal, že sa to rozbehne na slušný masaker... žiadny masaker sa však nekonal, strieľanie do prázdna, žiadna poriadna akcia, z Brodyho som mal miestami pocit ako z Bear Gryllsa v Ultimate Survival :D Scenár ma tiež nijak neoslovil, pár dobrých nápadov, ktorými trochu oživili dej, tam síce bolo, no inak žiadna sláva. Tento film mohol byť na tom podstatne lepšie aj napriek tomu ako otrepaní sú už predátori (12.02.2011)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Najít ten správný mix nových nápadů a poctivé 80s nostalgie se letos podobá hledání elixíru mládí. Faktem ale je, že nikdo z nás nemládne a tyhle staronové pokusy vždycky budou postrádat onu patinu filmů, které jsme nakoukávali kdysi dávno. Predators jsou jako perfektní domácí úkol - džungle splněno, jednotka borců splněno, vodopády, pasti, bahno a polonahý chlápek s obří kudlou splněno. Na jedničku to přesto není, protože je to zkrátka opsané... Antal režírovat bezesporu umí a komornost vynucenou rozpočtem nelze vnímat jako mínus. Pár postav, co vedou do slepých uliček naopak ano... první Predátor fungoval, protože byl prostý a nezáludný, ten druhý hlavně proto, že byl jiný než první... tenhle levoboček se o inovace nesnaží, ale v postavách Royceho a Isabelle dokazuje, že macho vojáci nemusí nutně mít svaly nebo koule. Škoda, že ostatní postavy tonou v jejich stínu a platí to bohužel i pro klíčové duo predátorů. I tak je ale tahle nesourodá dvojice důvodem, proč znovunakopnutí série stojí za vidění i případné vymodlení dalšího dílu. A klidně to může být direct-to-video, pokud se toho chytí někdo, kdo má nejen odkoukáno, ale i odtočeno. Právě Antalovo ctění řemesla, probleskující i v jinak nudném Armored, totiž Predátory vysekalo z nejhoršího. Tikající průšvih se tak změnil ve spotřební laskominku, která vyjde stejně rychle jako vešla a s trochou štěstí vzbudí zájem o báječné kluky s laserovým zaměřovačem. Myslím, že o víc jsme si ani říct nemohli... (09.07.2010)

Kdo jiný by měl točit Rodriguezovo vysněné pokračování předchozích dvou Predátorů (tragické profanace AvP nemohu počítat), než režisér s křestním jménem Nimród.. Přiznávám, těšil jsem se moc, nyní však docela zklamán musím konstatovat:„Antale, Roberte, you ugly motherfuckers!“ Postupně umírající atmosféra, přiblblé hlášky, nucený humor, Fishburne dávající si už desátou sezónu pravidelně na snídani hromadu koblih z planetárního Donut Landu a vrcholem budiž odbytý finální souboj žoldáckého pianisty a vesmírného lovce (cha, že prý údajně vyššího levelu!) ve stylu Posledního mohykána (Spoiler: Broďák Čingačgúk, Predoš Magua). Zřejmě se v průběhu filmu zapomněli autoři zmínit o tom, že se jedná o revír pro nevidomé, neslyšící a intelektu prosté Predátory a já se musím přiřadit k zástupu těch, kteří si myslí, že by si Dutch kvůli nim ani neobtěžoval vyndat z huby doutník. Nicméně abych jenom nekštil síru, oprášení fenomenální Silvestriho hudby byl nápad skvělý, pomrkávající odkazy také (song u závěrečných titulků, příprava Hanza k souboji ve stylu Billyho z jedničky), ale to všechno bylo jen kopírování originálu, takže nakonec musím dát Antalovu filmu největší kredit za připomenutí toho, jak výjimečný McTiernanův snímek z roku 1987(!) vlastně je. Apropo, hned druhý den jsem se podíval do skříně s DVD a řekl si, že je čas vyndat nedostižnou.. (19.07.2010)