1984

Film jsem sháněl dlouho, nakonec bez českých titulků, ale to nevadí. Kdo četl knihu, nebo viděl zpracování z roku 1984, tak ví, o co jde. Samozřejmě podle mě je zatím nepřekonatelný snímek z roku 1984, ale tenhle má taky něco do sebe. Přeci jen efekty a celé pojetí, jak si ho režisér představoval, je dost unikátní hlavně v roce ve kterém snímek vzniknul. Samozřejmě najdou se nesrovnalosti a musím souhlasit s některými komentáři, že Winston je v knize pohublý člověk, ale naopak tady se má nejspíš vyloženě dobře, ale to jsou maličkosti. Mně se to prostě líbilo. (17.11.2016)

Totalitné impérium, v ktorom vládne všemocná Strana. Veľký Brat všetko sleduje, všetko vidí, všetkých riadi. Každý ho musí milovať. Netoleruje sa žiadna forma individuality. Vymývanie mozgov, politická propaganda, manipulácia myslenia, krutá diktatúra. Choré zriadenie, kde i láska medzi mužom a ženou je ťažkým zločinom. Sterilná spoločnosť, v ktorej neplatí ani to, že dve a dve sú štyri. Vojna je mier, sloboda je otroctvo, nevedomosť je sila. George Orwell napísal v roku 1949 nesmierne pôsobivý antiutopistický román "1984". Je to memento nástupu totalitnej spoločnosti a politickej diktatúry. Nadčasové, geniálne literárne dielo. Bohužiaľ jeho filmová adaptácia, ktorú natočil v roku 1956 režisér Michael Anderson, sa nie celkom podarila, i keď sa snaží verne pridržiavať Orwellovej predlohy. *** (07.01.2024)

1984 je britský černobílý sci-fi film z roku 1956, založený na románu Devatenáct set osmdesát čtyři od George Orwella z roku 1949, zobrazující totalitní budoucnost dystopické  společnosti. Film byl první adaptací příběhu. V polovině 60. let 20. století jaderná válka a devastace Země daly vzniknout třem superstátům: Oceánii, Eurasii a východní Asii. V roce 1984 je Londýn označen jako hlavní město Airstrip One, provincie Oceánie, ovládané jednou všemocnou stranou, ztělesněnou loutkou Velkého bratra . V roce 1954 si Peter Cushing a André Morell zahráli v televizní adaptaci BBC 1984, která byla u britského publika velmi populární, což vedlo k natočení této filmové verze. V televizní verzi BBC se objevil i Donald Pleasence, který hrál postavu Symeho, jež byla pro film sloučena s postavou Parsonse. Na scénáři se podílel William Templeton, který již dříve adaptoval román pro americký televizní seriál Studio One v roce 1953. Během vývoje byla postava O'Briena, antagonisty, přejmenována na "O'Connora", a to kvůli společnému příjmení herce Edmonda O'Briena. Emmanuel Goldstein byl změněn na "Kaladora". 1984 byl stejně jako předchozí filmová adaptace Farmy zvířat tajně financován Ústřední zpravodajskou službou. (27.11.2022)

Pomerne verná adaptácia literárnej predlohy, ak samozrejme berieme do úvahy fakt, že všetko vo filme je aj v knihe, ale všetko čo je v knihe, nie je ani zďaleka vo filme. Atmosféru alternatívneho Londýna vnímam pozitívne, rovnako kulisy, avšak to iba do momentu, kedy sa Winston ocitá vo väzbe. Keď mal film začať vrcholiť a pridať na temnote, tak je v podstate iba dorozprávaný, zabudnime na mučenie a zmenený vzhľad hlavnej postavy. Snímka však skvele zapadá do sci-fi vlny svojho obdobia, začína výbuchom atómovej bomby a vyjadruje strach z rozrastajúceho sa komunizmu. 70% (20.09.2023)

Ojojoj, tohle je ale úlet. Orwellovu knihu zbožňuji, takže jsem ochoten něco přehlédnout, ale v případě tohoto kousku to opravdu nejde a musím se přiznat, že jsem film dokoukal jen s velkým sebezapřením. Kde začít? Pravděpodobně u pomateného castingu. Všechny role jsou obsazeny zcela mylně. Jak už píše dobytek, O´Brien se svojí postavou vzrostlého vepře do role Winstona Smitha absolutně nehodí, naproti tomu herec ztvárňující O´Briena (zde O´Connora) je oproti Winstonovi výrazně mladší. O Julii se snad už raději ani nebudu rozepisovat. S tím je spojeno i to, samotní herci jsou nevýrazní. Nechci přímo říkat, že hrají špatně, ale oni ani nemají moc prostoru k tomu, aby zaujali, protože filmu chybí jakákoliv atmosféra, invence, emoce, výraznější scéna prostě cokoliv. Mučení, které mělo být nejzajímavější částí filmu a které mohlo diváky konečně donutit postavám trochu fandit, je prachsprostě odbyto. Stejně jako celá stylizace, kdy Winstonův Londýn vůbec nepůsobí jako město sužované válkou a strachem a o veselé a nepatřičné hudbě, která k tomu všemu hraje, toho také nelze napsat mnoho pozitivního. K verzi s Johnem Hurtem mám také své výhrady, ale pokud přepis této klasiky, tak právě a jedině verzi z roku 1984. (04.09.2012)