Živí mrtví

Po nikterak ohromujícím úvodním dílu, který mě nijak extra nezaujal, jsem zhlédla ještě asi dvě následující epizody, které mě jen utvrdily v tom, že z Walking Dead se rozhodně nestane jeden z mých oblíbených seriálů. Očekávala jsem něco zcela jiného. Zombie tématikou se téměř žádný seriál dosud nezabýval a doufala jsem, že převedení tohoto námětu do seriálové podoby přinese svěží závan a vytěží z nabízených možností maximum. Bohužel slibný námět velmi rychle sklouzne k patosu a americkému hraní na city. Kromě zabíjení zombíků a stříkající digitální krve jsem od Walking Dead dostala převážně pouze postapokalyptická Rodinná pouta s telenovelovým scénářem a neustálým probíráním vztahů a citových pochodů postav. Ani samotné charaktery jednotlivých "účastníků výpravy" mě nezaujaly, snad kromě Daryla Dixona v podání Normana Reeduse. Kvůli němu bych se na seriál i dívala, ale bohužel převažují nesympatické a ploché ostatní postavy a tuctový scénář. Asi ve třetím díle, kdy je zombíky napaden jeden z hrdinů a Laurie Holden nad ním v silném emočním rozpoložení pronáší: "Ach Bože, nevím, co mám dělat, nevím, co mám dělat...", začal po tomto zdrcujícím momentu můj zájem o tento seriál zcela opadat a už jsem vůbec neměla chuť se na něj dívat. Kdyby to bylo jen občas, ale podobných laciných melodramatických pasáží a zdlouhavých bezobsažných rozhovorů je tam asi jako Zombíků po vypuknutí epidemie. Po nějaké době jsem přepínala TV a narazila na jeden díl, kde se opět asi půl hodiny řešily vztahy postav a jejich "závažné" problémy, podpořené vskutku nesmírně "věrohodnými" dialogy a dramatickými scénami. Škoda, Walking Dead má velký potenciál, který je však vyplněn velkým množstvím vaty, která za lákavým "Zombie" obalem neskrývá nic jiného než obyčejné, laciné drama se slabým scénářem útočícím na city. Na tomto seriálu bych nejvíce asi ocenila práci maskérů:) Uživatel Morloth to dokázal perfektně vystihnout v jediné větě:) (07.12.2012)

Nejhorší svinstvo, který můžete provést filmové postavě, je, že ji přesunete do jiného žánru. Brolina z Tahle země není pro starý, veterána z vietnamské války, kterou americká média přirovnávala k dobývání Západu, přesunuli Coeni z westernu do thrilleru, kde mu žádná z westernových postav jako šerif a jeho kolegové nemohla přijít na pomoc. Tady zas policajt opustil policejní thriller a octl se nedobrovolně v zombie filmu. Na druhou stranu této skutečnosti vděčí za to, jak je pěkně vyobrazen. Kdykoliv se policajt octne na plátně, dopadne buď jako pohádkově zidealizovanej SNBák Zeman, anebo jako drsně fašistickej Harry Eastwood. Svět Walking Dead představuje ovšem něco jako návrat k pre-moderní civilizaci bez základních koordinát, v němž může policie znovu nabýt neutrality. Takový post-apo svět si pochopitelně žádá dokumentární styl, nakroucený ideálně na 16mm film, ke kterému tvůrci sáhli jednak proto, že digitální kamery jsou možná vhodný do tmy, jak nás učí Mann nebo Fincher, ale mají rezervy za dne (reprodukce pleťovek, rozsahu jasů, podání barevných odstínů a záznam rychle se pohybujících objektů je u filmového negativu bezkonkurenčně lepší), druhak je Darabont znám coby fanoušek Romera a pokračuje v triádě vepsané přímo do názvu jeho snímků „noc – úsvit – den“ a točí výhradně za světla a za třetí si v duchu mistra zakládá na tom ukázat, že ti, kteří přežili, mohou být nebezpečnější než samotní zobmies. Proto jsou stížnosti, které padají ohledně toho, že tu zombíci s každým dalším dílem vyklízejí pole, nespravedlivý, protože přeživší lidé tu jsou zombíci. A zombíci zase lidé, tvůrci jim nakonec věnují velkou péči, dělal na nich legendární Nicotero, a v záběrech, kde se komíhají, je kvůli nim uměle navýšeno zrno, což nám připomíná některé herce, kteří mají ve smlouvě zakotveno, že na sto minutový film připadne minimálně dvacet detailů jejich hezké tvářičky. Obdobnou zprávu, analogickou k prohození sil dobra a zla ve Walking Dead, k nám vysílá slavný muzikál Za zvuků hudby o skupince demokratických Rakušáků odolávajících nacistické okupaci, ovšem podíváme-li se na film blížeji, neunikne nám v Rakušácích semínko provinciálních fašistů spjatých s hroudou a folklórem a v Nacistech, kteří nejsou zastoupeni vojáky, ale jako manažeři či byrokrati pokuřující drahé cigarety, zahlédneme karikaturu kosmopolitních, dekadentních židů – co se jeví jako demokracie ve spárech nacismus je obrazem počestných fašistů, kteří odolávají zkorumpovaným židům. (17.11.2010)

Zprvu jsem nečekal, že by se zombíky šel udělat takovýto seriál. Ale když se chce, tak všechno jde. Je pravda, že každý díl je dost dlouhý, kde na jednu stranu se toho může stát hodně a nebo tam jsou scény, které se natahují. Průstřely mozků jsou zde velmi dobře zpracované a někteří zombieci vypadají fakt dobře. Nejvíc se mi asi líbila ta hned v prvním díle na trávníku jen s půlkou těla. Jinak herecké obsazení se mi zde líbí. Každý je jedinečný a tváře se snadno zapamatují. Příběh se mi líbí a druhá série mě přesvědčila o tom, že tohle je hodně kvalitní seriál. Třetí série naprostá bomba a neskutečné čekání na první díl sedmé série, který byl krutopřísný. Teď zase netrpělivě čekat rok na další sérii. :-( (18.08.2011)

Na seriálové poměry odvážný mix, který nemusel vyjít, ale aspoň v mých očích splnil všechna očekávání a ještě dává pomýšlet na snahu o poslední hvězdičku. Darabontova ruka je jasně patrná, stejně jako kvalitní výběr herců a pořádné peníze nasypané do vizuální stránky. Ta hledá těžko konkurenci a bude jen otázkou, kam dál. Větší důraz na svět, na to co se stalo, na postavy, na rodinné hodnoty v zničeném světě? Motivů je tu dost a jsem rád, že jsem komiks nečetl a budu dále v rámci možností překvapován (průhlednost se seriálu nedá nepřiznat, ale který je na tom lépe?). Druhá sezona přišla s trochu jiným pohledem, více společenských problému "přeživší" skupiny a také mnohem více debat, než je zdrávo. Na druhou stranu, tahle vize světa po "zombie" apokalypse se drží až nepříjemně reálných mantinelů... (13.01.2011)