Ztracen ve vesmíru

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)

Vizuálně dokonalá podívaná... Tak to asi určitě ne. Ale Hodně zajímavá věc, která před diváka pokládá spousty otázek zabalených v mezinárodní kosmické stanici a napsaných na těle hlavního hrdiny. A pokud je divák všechny přijme, pak nastává vizuálně dokonalá padívaná, ale v jeho hlavě. A jelikož tenhle film pokládá opravdu velikou spoustu otázek, aktivní neuronové synapse při přemýšlení vytvoří osobní galaxii každého znás. Za mě 65% (28.03.2013)

No nevím. Kromě úchvatné muziky toho tenhle film divákovi moc nenabídne. Tedy normálnímu divákovi. Sofistikovaně smýšlející intelektuál jistě ve filmu objeví řadu uměleckých jinotajů, které tento snímek asi opravdu obsahuje, nám omezeným tupcům se je ale nepodařilo dešifrovat. První polovina filmu má alespoň rámcově nějaký děj, potom se začne umělecky přitvrzovat, takže druhá část je už jen pro vyvolené (a trpělivé) diváky. Osobně si kladu za čest, že jsem u filmu vydržel až do konce, čímž jsem svou uměleckou kvótu pro tento kvartál bezezbytku vyčerpal. (01.01.2012)

Ale ano, je to hloubavé, inspirativní a meditativní. Ale zhruba ve stejném smyslu, jako je hloubavý, inspirativní a meditativní pohled z okna do zasněžené přírody. Myšlenky které Love předkládá, jsou sice na poslech objevné, avšak ve skutečnosti jde jen o banální a nicneříkající pravdy. Tím nechci říct, že by film neměl co nabídnout. Naopak obsahuje celou škálu pocitů a podnětů. Jako kinematografické dílo však zůstal někde na půli cesty mezi zajímavým debutem a nezdařeným pokusem o snímek s přesahem. Lepší než se na něj dívat, je pustit si do sluchátka soundtrack a projít se o samotě po zimním lese. Myšlenky na které přijdete budou podobné, ale budou opravdu jen vaše. (04.02.2012)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)