Konfident

Když nad tím tak přemýšlím, máme těch filmů popisujících komunistické časy opravdu požehnaně a tenhle nepatří zrovna mezi ty úsměvné. Příběh o tom, kam člověka může dohnat tíha doby a okolností, jak těžké je odolávat nátlaku režimu, když lusknutím prstu vás i vaše blízké může zničit. Je to ale také zároveň příběh o tom, jak se nezaprodat a v pravou chvíli umět použít své dovednosti proti útlaku. Osobně si nedovedu představit žít v téhle době - radši svobodný a chudý, než zabezpečený otrok doby a režimu! (23.02.2013)

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)

,,VÍME O VÁS VŠECHNO....“ /// (vo tom kurva nepochybuju…) a tak Adam ,,vstoupí“. Život je najednou takovej jednodušší, jen se blbě říká, čím že se to vlastně živí…. Hrátky StB, lov disidentů a kontrarevolucionářů, spolupráce. Vo čem by jiným měl bejt takovejhle film, že? Voceňuju, že Mádl má celkem pestrej repertoár. Jen nevím, jestli je různorodý i jeho herectví. Taky mi vadí, že příběh zamrzá (potácí se) někde mezi svinstvem a pocitem viny. Chybí mě větší psychologickej pres, tlak na moje nervy (emoce). Dramatický situace tady sice jsou - nedělejte si žádný iluze, jsou 70tý léta, tomu se věřit dá. Jenže já bych chtěl věřit víc nejen normalizačním metodám, ale i hercům a hlavně tomu příběhu! Všeho je tady tak hezky napůl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě Životy těch druhých. 2.) Nevím jakej byl rozdíl (za komančů, dneska to už vím) mezi knězem a fízlem odposlouchávačem. 3.) Páč jediný pouta jsem dosud měl s Antonínem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.11.2012)

Pořád je to film o tom, jak se vyrovnat s komunistickou minulostí, s práskačstvím a prospěchářstvím, je to do jisté míry celkem očekávané ve svém průběhu, ale na druhou stranu je to snímek, který zdobí dobré herecké výkony, kdy Vetchý tu skvěle hraje neskutečnou svini, pozitivní je i zaměření jen na několik postav a určitá malost filmu. (03.08.2017)

U většiny současných českých (a slovenských :-)) filmů mám dojem, že tvůrci natočený materiál svěří počítači a spustí program "Náhodný sestřih". V "Konfidentovi" mi taky řada scén přebývala a některé zas chyběly . Film mě vůbec nedokázal vtáhnout, přišel mi nevěrohodný a bez vnitřní logiky. Ve srovnání s podobnými "Životy těch druhých", ale třeba i s "Pouty" je pro mě bohužel "Konfident" dost slabým odvarem. (23.07.2012)