Konfident

Musím říct, že z čistě formálního hlediska bych klidně dal i 4 hvězdičky, jenže jsou tu ona ale. Líbí se mi snaha vykreslit dobu normalizace nejednoznačně, kdy prostě těžko říct, kdo je, a kdo není svině, někteří udělají hajzloviny, ale pak stopí důležitý materiál. Vadí mi však, že je tu opět ona hranice - zlí estébáci, hodný chartista (spisovatel), navíc paradoxně postavená mimo film absurdností situace a reálnou skutečností, že herec Goldflam s StB skutečně spolupracoval. Chybí mi jakékoliv podhoubí. Obyčejní lidé, kteří ani nechtěli zdrhat, ani nebyli dost zajímaví, aby udávali, prostě chtěli jen nějak žít a vychovat děti. Vadí mi, že StB je pojata vlastně jako maglajz, kdy šéf bezpečnosti působí spíše jako neschopná trubka, ačkoliv krvežíznivá. Vadí mi i postava kněze - kněz nesmí odmítnout zpověď kohokoliv, ani estébáka, který někoho odposlouchává. Vadila mi postava Evy, které jednou manžel nedá, a ona ho hned druhý den podvede. WTF? A pak najednou s manželem drží basu? Jaká je její charakterová výbava? A pak jsou zde nevyužité motivy, jen naznačené - tak pašoval ten spisovatel přes hranice nějak motáky, nebo ne? Je to tu nakousnuté, a mne jako diváka to zajímá. Bude šéf StB usvědčen z nějakého falšování důkazů, když záznam ze zastřelení na hranici existuje? A co ta Evina nevěra, to skutečně jen někdo přišel na vejšku jí zamávat fotkami před nosem? Proč to nepoužili na Mádla? Nebo mi nešlo do hlavy, jak v estébáckém paneláku (zde spíše bytovce, že ano?) může bydlet potenciální odpůrce režimu, učitel s kytarou? Ale jak říkám, formálně - kamera, výprava, vedení herců apod. - je to natočeno velice dobře, to klobouk dolů. Jen nad tím nesmí člověk moc přemýšlet a jít příběhu do hloubky. (05.10.2013)

Celospolečensky tak důležité a citlivé téma a přitom tak prvoplánově sepsaný scénář a tak neumělá forma, že o nějaké reflexi bolavé komunistické minulosti tohoto (českého i slovenského) národa nemůže být ani řeči. Ono to spíš vypadá naopak, totiž že režisér Juraj Nvota natočil průhlednou propagandistickou antikomunistickou agitku, tak hloupě je naspaný scénář Konfidenta. Scenárista Lubomír Slivka chtěl patrně ukázat, že ani normalizace nebyla obdobím černobílým, scénář však sesmolil tak toporně, že mu z něj povstal obraz doby propagandisticky zabarvený, další z upocených příběhů o tom, jak mladý uvědomělý člověk vstoupil do systému s ideálem napravit ho zevnitř, když se mu to nepovedlo, tak celý systém ve stylu agenta Bonda přelstil, navíc Slivka zkombinoval osudy malého omezeného okruhu postav do neuvěřitelného propletence, takže dějiny slovenské StB se odehrávají na jednom patře jednoho paneláku. Uf. Žánrově jde pak o další připitomělou tragikomedii (nebo spíš pokus o ní), Konfident si ale spíše říkal o něco ve stylu Špačkových Pout, takhle je to neuvěřitelná selanka. Nepomohou ani osvědčení čeští herci (Vetchý, Budař), v podstatě nemají co hrát, Jiří Mádl v titulní roli pak neobstál vůbec, tohle byl herecký part do nějakého úplně jiného filmu... (04.02.2013)

Pořád je to film o tom, jak se vyrovnat s komunistickou minulostí, s práskačstvím a prospěchářstvím, je to do jisté míry celkem očekávané ve svém průběhu, ale na druhou stranu je to snímek, který zdobí dobré herecké výkony, kdy Vetchý tu skvěle hraje neskutečnou svini, pozitivní je i zaměření jen na několik postav a určitá malost filmu. (03.08.2017)

eŠteBák by si určitě zasloužil analyticky nosný rozbor z mnoha hledisek, například navázání na "filmově aktraktivní" zpracovaní přelomu zlatých šedesátých a normalizace, za další spolupráce Slovenska, Polska a Česka, pak téma odposlouchávání, mladého manželství v krizi atd. atd atd. Co je ale výsledkem? Formálně ucházející výsledek, který je bohužel ale pohádkovou statí s typizovanými gagy a scénkami. Reálie panelového bytu s umakartovým jádrem jsou hodně nosné, zvlášť, když jsou takové detaily jako tapety efektivně zapojeny do děje. Nicméně herecky je to hodně nevyvážené, a veškeré ty úlety na téma všechny partaje slyší všechno nebo mladá manželka v krizi jde s prvním, kdo jí pozve na kafe... na tom není co obdivovat. Sem tam mají pěkné chvilky tací, jako Vlado Hajdu nebo Marek Geišberg, ale to je asi tak všechno. Mádl uhrává hlavní roli za pomoci dvou výrazů a o Goldflamovi radši ani nemluvě. Marná vzpomínka na výrazně lepší Životy těch druhých (2006). (11.07.2012)

Tvůrci skutečně byli v některých pasážích až přemotivovaní, vesměs je ale tohle „vyrovnávání si účtů po sto padesáté“ docela solidním tuzemským kouskem. Jenže.. Škoda plochosti několika postav, škoda místy naivní snahy vzbudit tísnivou atmosféru zobrazované doby, škoda ne úplně pevných švů příběhu, ve kterém postavy jednají mnohdy zkratkovitě. Ta hlavní je navíc zahraná ne úplně dobře. Nečekal bych to, ale Mádl v titulní roli neobstál. Ale nemůžu říct, že by se mi na to blbě koukalo. (25.06.2016)