Frankenstein

Na můj vkus se hrozně táhl začátek, ale to je tak vše co bych tomu mohl vytknout. Frankenstein byl můj první přímý přenos z divadla do kina a bylo to.... famózní. Zpracování je velkolepý a úchvatný, plus skvělá hudba od Underworld. Nicméně tohle všechno bledne při srovnání s hereckými výkony hlavních herců. Boyle z obou (a hlavně z Cumberbatcha) vymáčkl naprosto všechno co v nich je a snad i to co v nich není. Nevím jak bych to popsal, tohle se prostě musí vidět abyste to pochopili. 98%!!! (12.09.2012)

Hodnocení verze Cumberbatch - Monstrum, Miller - Dr. Frankenstein: Ačkoliv herci ve vedlejších rolích občas poněkud kazí dojem, hra se scénou je úchvatná, scénické střihy a tedy filmové vyprávění vychází Boyleovi na výbornou a přestože Miller v roli Frankensteinea občas prostě nestíhá, Cumberbatch je tu naprosto FENOMENÁLNÍ!!!! Věřím, že obrácená varianta může být mnohem vyváženější, Monstrum je vděčnější role (tzn. Miller může zazářit víc) a Cumberbatch je zase mnohem lepší herec, tedy i s méně vděčnou rolí si nejspíš poradí špičkově... (19.06.2012)

Danny Boyle použil spoustu moderních hraček a známý námět. S nepřeberného množství možností jak uchopit klasickou látku si bohužel vybral to nejméně zajímavé a stokrát použité interpretační hledisko - tvůrce stvořil monstrum, monstrum je však lidštější než tvůrce. Těšil jsem se na sofistikovanou moderní hru na motivy Frankensteina s hudbou Underworld a s Bededictem Cumberbatchem v roli monstra (verzi, kde hraje monstrum Johny Lee Miller jsem samozřejmě neviděl), místo toho jsem dostal předvídatelnou konzervativní a ne příliš nápaditou divadelní adaptaci s místy opulentní a místy minimalistickou výpravou. Cumberbatch a Lee Miller jsou bezpochyby skvělí herci, Underworld vyrábí zajímavý zvuk, ale dalo se z toho vytáhnout mnohem víc. Mám pocit, že Boyle jako režisér spíš zklamal - kvality hry stojí na ostatních. Nejprve uvede celé představení fyzicky-divadelním vstupem Cumberbatche zpodobňujícím zrození monstra, poté pokračuje místy zábavnými fragmenty jeho duševního vývoje za spolupráce dalších postav, přičemž si dost nesmyslně střihne téměř muzikálovou scénu s polovinou hereckého ansáblu jejíž hlubší smysl mi zcela uniká (lacině efektní záležitost). Setkání monstra a jeho stvořitele doktora Frankensteina stanovuje jejich vztah a motivickou rovinu celého vyprávění, tedy onu dualitu lidskost nelidského a vice versa, načež se toto téma až do konce místo dalšího rozvíjení pouze do omrzení opakuje a neustále vysvětluje, jako by na tak jednoduché struktuře šlo postavit moderní adaptaci v 21. století a čekat velkolepé ovace. Dost odbytá záležitost, což je škoda už jen pro ten vysoký herecký potenciál, za který dávám tři hvězdičky. (20.03.2011)

Viděl jsem verzi s Cumberbatchem coby monstrem. To, co ten herec předvádí je absolutní ponor do postavy, do jejího vývoje od dětského prvního roku po dospělý rok třetí. Úvodní plácání se na zemi a snaha zkoordinovat končetiny se skutečně nedá popsat. I přes promyšlenou scénu, která je jen zdánlivě minimalistická, je to představení postavené na hercích, a umím si představit, že by to jako představení obstálo i v méně opulentním provedení. (12.07.2013)

Když zvěsti nelžou. I kdyby National Theatre Live existovalo jen proto, aby nám zprostředkovalo srostlou hereckou dualitu, stálo by to stonásobně za to. Frankenstein totiž nejen v mnou zhlédnuté variantě Cumberbatch = The Creature, Miller = Victor přesahuje divadelní mantinely, řeže do diváka hrubou silou, odlehčuje na nečekaných místech, vizuálně podmaňuje a dopadem mě rozkládá tak, že nemám ještě druhý den slova. Nejomamnější cesta z čistoty do temnot a nejen díky ústřednímu dvojitému výkonu také povýšení věčného příběhu na dojemnou nesmrtelnost. (15.11.2018)