Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrají:
F. Murray Abraham, Tom Hulce, Elizabeth Berridge, Roy Dotrice, Simon Callow, Christine Ebersole, Jeffrey Jones, Charles Kay, Kenneth McMillan, Kenny Baker (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě. Jeden z nejlepších filmů historie, oceněný osmi Oscary, mj. i za kostýmy Theodora Pištěka. Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa... Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii". Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 171)
Teprve, když naplno přijmete to, že hra Petera Shaffera je NAPROSTÁ fikce, dá se na film či hru dívat. Jako neznalý jsem si dříve myslel, že jde snad o nějaký životopis. Musím říct, že je to nejslabší Formanův snímek z těch, které jsem doposud viděl. Líbila se mi režie, kamera, herecké výkony (jednoznačně Abraham před Hulcem), ale zpracování Formanova klasického tématu šlo tentokrát jaksi mimo mě, anebo ho snímek nedovedl podat s náležitou intenzitou. Jakpak by to asi vypadalo, kdybychom byli všichni geniální? ()
Snaživý rutinér a geniální hejsek, to jsou charaktery, jež se spolu utkají v tomto mimořádném filmu. Forman vytvořil nezapomenutelné dílo, v němž jsou naprosto perfektně skloubeny režie, herecké výkony (Hulce a Abraham asi už nikdy nepřekročí tenhle stín), hudba, výprava a samozřejmě Shafferův scénář (odborným poradcem byl Zdeněk Mahler). Velmi dobře je tu zachyceno, jak dokáží skladatelé vnímat hudbu z notového zápisu, jak jim zní v hlavě jejich nápady. Samozřejmě je nutno si uvědomit, že jde o naprostou fikci. Nejde o životopis, ale o Salieriho fiktivní soukromou válku s bohem, který mu podle jeho názoru upřel skutečný talent. Ve skutečnosti je příběh k historickému Salierimu hrubě nespravedlivý (toto jeho vnímání založila Puškinova hra Mozart a Salieri, kterou se Shaffer velmi inspiroval), sama Constanze mu později svěřila hudební výchovu jednoho ze svých synů. Jeho žáky byli také Liszt, Schubert nebo Beethoven. A konečně, taková L'Europa Riconosciuta je podle mě prostě grangiózní opera. No, co se dá dělat, podobných filmových křivd už vzniklo mnoho. ()
S nadsázkou lze říci, že natáčení Amadea západní produkcí mělo pro Prahu 1. poloviny 80. let podobný význam jako výroba Pána prstenů na Novém Zélandu o dvě dekády později. Amadeus, to není jen psychologická studie osudového střetu výjimečně nadaného jedince s průměrným přízemně uvažujícím okolím, ale i krása pražských paláců, kostýmy barrandovského fundusu a špičková práce zaměstnanců barrandovského studia. Po dlouhých letech normalizační izolace se český filmový svět protnul s tím světovým. Pamětníci vzpomínají na atmosféru během natáčení v superlativech. Významnou roli ve snímku hrála i hudba. Forman s Mozartovou pomocí dokázal zprostředkovat dnešnímu divákovi prožitek ze špičkové klasické hudba a z procesu vzniku hudebního díla. Film o klasické hudbě a jejích tvůrcích, který není určen pro úzce vyprofilovanou skupinu diváků, to je sám o sobě kumšt. Forman dostál pověsti tvůrce velkých lidských dramat, který ukazuje hrdiny s kontroverzním charakterem. Jak už zaznělo vícekrát, příběh se neopírá o historická fakta. Pokud někdo z Mozartova okolí přispěl k jeho tragickému konci, byla to jeho mladičká žena, stvoření snad ještě méně zodpovědné než sám velký tvůrce. Celkový dojem: 95 %. ()
Neskutečně působivý film o géniovi, kterému Bůh přál, ale svět ne. O průměrnosti, která se se svou úlohou nedokázala smířit. O císaři, který neměl hudební sluch. O Amadeovi, Salierim, Constance. Díky rozšířené verzi je Amadeus opravdu vymazleným a nadčasovým dílem. Zhlédnout ho v celé kráse je sice dřina, která sebere sílu na celý zbytek dne, ale divácky se vyplatí do poslední minuty. ()
Hned od prvního okamžiku, když začne film prostoupený znějící vznešenou hudbou a na plátně se objeví úžasné starobylé uličky barokní Vídně (vlastně Prahy) a velikost Mozartova genia velebí jeho hudební konkurent Salieri, mám zcela jasno, že to je mimořádný film, který mne dojímá a hlavně dokazuje, že i čeští spolutvůrci opravdu umí natočit perfektní film. ()
Galerie (79)
Zajímavosti (115)
- Ve scéně, kdy W. A. Mozart (Tom Hulce) baví lidi na jednom z večírků hrou na klavír, postává vedle mladý hoch, na kterého se Mozart usměje a ten mu úsměv opětuje. Tento mladý chlapec má být samotný Ludwig van Beethoven, který byl Mozartovým obdivovatelem. Později byl jeho tvorbou ovlivněn a inspirován. (Bohnice05)
- V scéne, kde Mozart (Tom Hulce) koketuje s Constanze (Elizabeth Berridge) v poľovníckom salóniku a hrá s ňou slovné hračky, poukazuje režisér Miloš Forman na Mozartovu údajnú fekálnu úchylku. Svojej manželke a sesternici Mozart písal tiež vulgárne listy. Napríklad v jednom z miernejších skladateľ píše: "bozkávam sestre tvár, nos a jej zadok, ak je však čistý". Úchylke mal nechať priechod tiež v roku 1782 kedy napísal a skomponoval vo Viedni éterickú skladbu "Leck mich im Arsch" (Vylíž mi zadok). Bolo mu v tej dobe 25 rokov, chystal sa ženiť a mal konflikt s vlastným otcom. Preto nevedno, či šlo len pre priechod emócií či spomínanú úchylku. Skladba nebola za jeho života publikovaná ani hrávaná. Avšak sedem rokov po Mozartovej smrti bola vydaná jeho manželkou, ale s pozmenenými slovami "Laßt froh uns sein" (Radujme sa). Nakoniec sa jej aj tak vrátil originálny názov. Niektoré pramene uvádzajú, že autorom hudby nie je Mozart ale Václav Trnka z Křovic a Mozart je iba autorom textu. (MFJD)
- Jeden večer „pražské fáze“ natáčení se Miloš Forman tajně sešel se skupinou tehdejších studentů tamní FAMU. Mezi nimi byl i Václav Marhoul. (kriplozoik)
Reklama