School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (407)
Až neskutečně aktuální film na téma školství. Zub času se na humoru projevil, ale stále to dokáže vyvolat radost a vykouzlit úsměv :-) ()
Jednoznačně nejlepší komedie ze studentského života. Ladislav Pešek je jako raubíř Čuřil prostě nepřekonatelný a některé scény jsou nesmrtelné. "Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá!";o) ()
Rovněž klasická klasika..:-) ()
Jednoznačně lepší než o rok starší "Cesta do hlubin študákovy duše". Skvělá zábava bez hluchých míst. Krásná ukázka školství s podařeným dějem. O kvalitách především starších herců netřeba diskutovat. Předválečná lahůdka. 90% ()
Zlatá česká klasika, v níž není nouze o perfektní herecké výkony legend naší kinematografie a o kultovní hlášky, z nichž mnohé doslova zlidověly. Příběh sám o sobě také diváka chytne, tudíž nemám problém dát pěkné 4*. ()
Na můj vkus docela nezáživný počin. Tolik povyku kvůli jednomu časopisu, to dneska by studentíci vymysleli jiné, tvrdší kafe na adresu svých učitelů. Cesta do hlubin se mi zdála o něco lepší. ()
klasika:-)) 2 brejlil: hm, on asi ten styl: "když chceš něco umět, musíš se to naučit" asi nezmizí nikdy, víme hochu. A jestli si myslíš, že ti někdo naleje počty a mluvnici do hlavy trycchtýřem, tak se na školu vyser a pořádně makej ()
Platí tady v podstatě to samé, co jsem psal u "Cesty do hlubin študákovy duše". Zlatý klenot československé předválečné tvorby, který i po téměř 80 letech neztratil nic ze svého lesku a vtipu. Hlavně hodiny němčiny a latiny jsou prostě úžasné! ()
Legendární hlášky a skvělé obsazení zaručují, že ač s dnešním školstvím je to filmové nesrovnatelné, tahle komedie nikdy nezestárne! ()
Zparodovaní předavatelé velkých myšlenek poznáníchtivým studentům rafinovaně pátrájí po autorovi jejich tištěného zesměšnění a přitom se pokoušejí oddálit vlastní infarkt při zjištění, kolik si toho žáci z jejich hodin odnesli. Z mého oblíbence Čuřila nikdy nebude geniální matematik ani filosof, ale němčinář je to báječný - http://www.youtube.com/watch?v=csMj7qHhqQU. ()
85% ()
Fričovy výpravy do školních lavic určitě patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších českých černobílých snímků. A hlavně sem na tom vyrostl:) ()
Zdá se mi to malinko slabší (napsat "horší" by bylo příliš silné) než Cesta do hlubin študákovy duše. I tak výtečná klasická prvorepubliková česká komedie. ()
Nesmrtelná klasika z dětských časů mých dědů a babiček. Vztahy žáků a učitelů, studentská léta. Jeden z pilířů lidského života v dobách jeho mladého rozpuku. Název filmu je i životní pravdou, co platí již od dob Marie Terezie. Okamžiky, na které člověk celý život nostalgicky vzpomíná, na křižovatky cest, co ho vedly do světa dospělosti. Na velké momenty světa školních lavic a posledních zvonění. Rok co rok je škola továrnou lidských kolektivů, nových výzev a pohnutých osudů. Dnes stejně jako tenkrát. ()
Veľmi príjemné, staromilsky roztomilé a s niekoľkými výbornými humornými hláškami. Jediné čo mi trocha udrelo do očí bol vysoký vek študentov, kde niektorí mi s tými profesormi splývali, ako keby boli rovesníci (hlavne s novou mladou učiteľkou a tým mladým profesorom). Neviem, nerozumiem tomu, možno to má súvis s tým, že asi v tej dobe bolo málo detských hercov. V každom prípade aj tak vysoko nadpriemerná záležitosť. 85/100 ()
Kultovnejsi nez Cesta do hlubin a celkove by se mi asi i tohle vic libilo, ovsem to by tam nesmel byt odporny zaver "Mano, pobezime kupredu!!" a v Ceste do hlubin by zas nesmel byt mlady Hrusinsky. Mnam. :) ()
Když ne rovnou nejlepší, tak alespoň jedna z nejlepších českých veseloher všech dob. Kvalitně natočená (úvodní předdějová montáž s kolbištěm), zahraná a především napsaná. Co dialog, to perla. Snad každá scéna patří do zlatého fondu. ()
Rovnako trefná cesta do hlbín študentskej duše, ako Cesta do hlbín študentovej duše. Znova nechápem, ako môže študent gymnázia nič nevedieť, dostávať jednu guľu za druhou a byť v septime. No je to komédia, čiže film, takže to ide. Mňa potešilo, že sa tentokrát Frič aspoň trochu sústredil aj na jednu vznikajúcu lásku v triede a jednu peknú pani profesorku, ono to akosi k študentskému životi patrí viac, ako všetko okolo. Zasadenie do doby a filozofovanie nad významami z toho vyplývajúcich prenechám odborníkom, z tohoto hľadiska ma film príliš nezaujímal. Bavil ma hlavne preto, že rozdiely medzi študentami vtedajšej doby a tej mojej, respektíve snáď aj tej dnešnej, sú iba kozmetické. Tá drzosť bola, ak film neklame, stále rovnaká:). ()
Ten konec to trošku kazí, jinak je to ale bájo legrace, ze který si zapamatujete hlavně herecké výkony, ze kterých přímo prýští nadšení. ()
Mnoho z vás srovnává tento film s Cesta do hlubin študákovy duše. Já si tohle srovnání nedovolím, protože bych velmi nerad odpadoval film více než 70 let starý. Bohužel musím tento film hodnotit velmi negativně. Nevím, zda jsem byl špatně naladěn, ale tenhle film mě absolutně nezaujal. Celé se to točí kolem ničeho. Vtip jsem zde nezaznemenal. A nakonec to jaksi divně skončilo. Od odpadu tenhle film zachránily jen herecké výkony, které byly skvělé. ()