Už teď mi chybíš

Snímek nenabízí nic nového v kategorii nevyléčitelná nemoc. Na začátku je ukázka, jak skvělý a plnohodnotný život náš hrdina vede (rodina, přátelé, atd.). V druhé fázi přichází zjištění nemoci, šok, sebelítost, hádky, atd. Další fáze je většinou ukázkou jak srdnatě náš hrdina bojuje a vzdoruje nemoci, která ho nakonec v té závěrečné a nejsmutnější fázi skolí..... V těchto vysoce hodnocených filmech nejde o to co všechno si tvůrci navymýšlí, aby nám zahráli na citečky a oklamali nás lidským neštěstím. Jde pouze a jen o to, jak jsme schopni se vžít do hlavní postavy a vstřebat výkon hlavní aktérky. Vím, že Tony Collete je dobrá herečka a dala do role umírající Miley úplně všechno. Jak už jsem říkal, příběh znám a tak hlavně za její výkon to budou tři hvězdy...... (06.09.2016)

Vlna docela vkusných filmů o umírání pokračuje. Takže kapesníky ven a užijme si poměrně civilní kus i několik slušivých hereckých výkonů. Obě mají fajn manžely, znají se řadu let, a zatímco jedna má po několika neúspěšných pokusech s otěhotněním šťastnou novinu, druhé se kvůli jiné novince rozpadá současný svět. Sledujeme hodně motivů, ale vévodí jim téma pevného přátelství a téma vyrovnávání se s rakovinou. Čímž se projeví mírná marnivost, nestálost a sebestřednost jedné z nich. A právě tím ovlivní všechny kolem. Režisérka Catherine Hardwicke se drží osvědčených amerických postupů (ač film vznikl v britské produkci), stejně jako v podobně laděných filmech svírá otěže citového vydírání pevně ve svých rukou, zároveň je mile sarkastická a lidská. Není to sice tak čisté, zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby jsme viděli jinde lépe, ale Toni Colette a Drew Barrymore se skvěle doplňují, takže nakonec dobré!! (21.03.2016)

Toni Collette by mi chyběla, ale tenhle film rozhodně ne. Největší problém sice ohraného, ale vcelku příjemně pojatého námětu je obsazení hlavních hrdinů. Toni i Drew nás už všechny přesvědčili, že jim můžete do rukou svěřit všechno možné a nikdo jim herecké výkony vytýkat nebude, ovšem tyhle dvě osobnosti k sobe prostě nejdou, i když výše posazený plakát k filmu budí dojem, že tahle nerozlučná dvojka se doplňuje v dobrém i zlém. Bohužel onen poster působí z celého filmu nejpřirozeněji. Co je to teď za podivný Hollywoodský zlozvyk, párovat naprosto nesourodé dvojce k sobě? Herečka v hlavní roli - a to bez urážky, vypadá o 10 let starší a její filmový manžel zase o 10 let naopak. Výsledek je podivný a nevěrohodný už jen když se k sobě přiblíží. Drew Barrymore je zase v jináči s naprosto nesympatickým nimrodem o kterého by v normálním životě vůbec nezakopla. Ale chápu, že v jejím případě to napomáhalo navodit atmosféru té rozumnější a vyklidněnější kamarádky na telefonu. Což je vcelku paradox u někoho, kdo se proslavil rolemi bláznivých nespoutaných volnomyšlenkářek. Takže jsem jen čekal, kdy si tenhle andílek zapálí cigáro, vyskočí na náklaďák a sundá si vršek, těhotenství netěhotenství. (12.06.2016)

Na tento film som sa dosť tešil, a zároveň sa obával, aby to nebol jeden z tých mega-sentimentálnych filmov o žití a umieraní. Bohužiaľ, bol! Mnohí prirovnávajú Miss You Already k famóznemu filmu The Fault in Our Stars, ale toto na Hviezdy rozhodne nemalo - ani náhodou! Ešte viac ako ten sentiment, ktorý sa silou mocou snažil tváriť ako prirodzené anti-klišé, ma ubíjala postava Milly - nechápem ako sa niekto tak milý ako Jess mohol priateliť s takou egocentrickou kravou, ktorá za všetkým videla len a len seba. No a herečka Toni Colette mi je fakt že nesympatická, určite by som sem obsadil niekoho sympatickejšieho (možno by mi potom celá Milly neprišla taká neznesiteľná). Pre mňa sklamanie, ešteže som na to nešiel do kina. (24.02.2016)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)