Temný případ

Už niekoľko rokov som sa chystal na tento dobre hodnotený seriál. Mal som veľké očakávania a myslím, že sa naplnili aj keď nie úplne na 100%. Po prvých dvoch dieloch som cítil menšie sklamanie, no hneď v úvode tretej som sa chytil skvelou scénou s fanatickým kňazom a skvelým dialógom hlavnej dvojky na tému náboženstvo. M. McConaughy to pomenoval tvrdo, jasne a pravdivo čo zas nemôžem povedať o jeho mnohých iných filozofických úvahách, ktorých je seriál plný. Občas som mal pocit, že bez nich by sme ušetrili jeden diel a seriál by bol o dosť kompaktnejší. Pripomínal mi slávny výrok - "dokáže hovoriť celé hodiny bez toho aby niečo povedal"... Od tretieho dielu seriál iba graduje, dostávame sa čoraz bližšie k vrahovi, ale aj pod kožu hlavných a vedľajších postáv. Poznáme bližšie ich rodinný život, problémy v práci i súkromí. To všetko tvorí kompaktný celok, ktorý drží pohromade. Ak to nachvíľu niečo preruší tak sú to spomínané hlášky M. McConaughyho o všetkom a o ničom. Ten napriek tomu podáva s Harelsonom fantastický výkon, aj tá ich spoločná bitka pôsobila ako skutočná bitka, nie nacvičená choreografia. Určite právom jeden z naj hodnotených seriálov, určite odporúčam. Pre neznalcom dodávam, že 2. a 3. séria nemajú s prvou nič spoločné. Jedna séria = jeden príbeh. Seriál 90%. McConaughy a Harrelson -100%. (10.12.2023)

S01: Televizní krimi multižánrovka z jiné planety. Když vám taky tak sedne, čeká vás úžasných 8 hodin bez jediné slabé chvilky. TRUE DETECTIVE nemusí nikam pospíchat, pečlivě si buduje atmosféru, svou vlastní mytologii a psychologii postav. Největší výhrou bylo geniální obsazení hlavní dvojice - v roli Rusta legendární Matt s nezaměnitelným Woodym oba září jak sami na sebe, tak v kontrastu a ve spojení. “Without me, buddy, there is no you.” A právě charaktery jsou klíčem k celé sérii - nečekejte(!) klasickou detektivku, TD není o případu, nýbrž o životě a svých detektivech. "This is a world where nothing is solved." K tomu správná atmosféra low life amerického zapadákova, prvotřídní soundtrack, prolnutí dvou časových rovin, drsně filozofický přesah, kombinace skvěle suchého humoru a zvráceného rituálního temna na pozadí. V rámci osmi dílů došlo k několika zvratům, skvělým momentům a překvapením a konec byl přesně takový, jaký být měl, nepotvrdila se žádná z debilních fanouškovských teorií. A světe div se, nakonec to není až taková depka... “Once, there was only dark. Ask me, the light’s winning.” 100% S02: Jsem rád, že jsem se tentokrát dostal přes první tři epizody, protože pak to stálo za to - zprvu nesympatický postavy jsem si oblíbil, zorientoval se, dočkal se pár silných finále a užil lokace L.A., hříšné městské aglomerace. Takže ve výsledku žádný fail, překvapil mě Kitsch a skvělý zbytek hlavních herců. Dobrá řada, slabší rozjezd. 80% S03: Řemeslně libovka, mistrovská práce v prolínání časových rovin a od začátku máte jasno, že to jde svou vlastní cestou a přesto ve stopách S01, že tohle prostě JE True Detective. Stejně se vyplatí odprostit od Martyho a Rusta, nebýt tupá sračka (x), obrnit trpělivostí a zbavit se očekávání vyloženě kulervoucích momentů, jen hezky naladit se na vlnu, vnímat nuance, užívat si konzistentní kvalitu a styl. 85% S04: Kterak někdo něčí unylou story napasuje na značku True Detective, načež podprůměrný a špatně napsaný produkt projde přes kontrolu kvality u HBO. Ať je to klidně převýchovně woke a žensky se silou, jen kéž by to nebylo tak chabý a o hovně – atmosféra 0 (což je fakt umění, vzhledem k magický zimní krajině), herecky nezajímavý, plný znuděných postav, emo výrazů a trapností, místy bohužel vyloženě k smíchu. 35% (10.03.2014)

Louisianská sezóna: Aneb kterak si existenciální detektivka à la Dürrenmatt jižansky (a díky Rustymu nihilisticky a díky Martymu pokrytecky) potykala se severským přesahovým thrillerem à la Larsson v esenci jižanského noiru. Výsledkem čehož vznikla (nad)žánrovka s neopakovatelným genius loci, která je velmi existenciální, velmi symbolická, velmi nedoslovně pracující s nevyřčeným mezi řádky, velmi pochmurná, velmi podprahově znepokojivá, velmi narativně mozaiková a především velmi (ale opravdu velmi) dobrá. Arkansaská sezóna: Po koncepčně odvážně jiné (jakkoli ve výsledku ne zcela zdařilé) druhé řadě, se třetí "srabácky" navrací ke všemu, co fungovalo poprvé. A funguje to znovu. Opět tedy jde o hutnou a znepokojivou atmosférou kypící filmařský majstrštyk, kde žánrová zápletka je na druhé koleji a slouží čistě jako katalyzátor pro zevrubnou charakterovou studii nejednoznačných rozháraných živoucích postav napříč časem. Obsazením, výkony, kamerou, výpravou, přehledností navzdory třem časovým liniím... To vše je hodno jedné z vlajkových lodí současné quality TV. Problémová, ovšem pořádně, je pouze linie ze současnosti, která díky papírem šustícím hrátkám s problematickou pamětí slouží čistě jako vějička připravující si půdu pro dílčí i finální (ne)odhalení. A co hůře, v posledních epizodách se z ní stává stěžejní linie. Dojmům neprospívá, že se tvůrci neustále snaží jakože tajemně naznačovat "jen počkejte, vy uvidíte". Přitom pozornému divákovi bude záhy jasné k čemu to směřuje. V žánrově čisté kriminálce, kde případ a jeho (ne)rozuzlení hrají prim, by to na ploše několika mála epizod snad i obstálo. Nikoli však jako spojující linka osmihodinového filmu "o charakterech a vztazích", kterým se i třetí řada snaží být. PS: I HBO samotné s mlžením skrze anotaci "děsivý případ vraždy dětí" na hru tvůrců přistoupilo. Přitom je to na úrovni tvrzení, že Sparta vyhrála, ale když se podíváte na výsledky, tak zjistíte, že nejenže Sparta nehrála, ale zápas navíc skončil remízou. | S1: 5/5 | S3: 3/5 | (28.01.2014)

Mravní imperativ ve mně a hvězdné nebe nade mnou. Zpola ultimátní dialektická existenční detektivka (cca do 5. dílu), následně procedurální metafyzický thriller / horor, odkazující až někam k tradici povídkářských bláznů 19. a počátku 20. století. Závěr je jako bromance podle Immanuela Kanta. Celkově jeden z nejzajímavějších projektů v dějinách bedny, který trochu trpí nevyrovnaností scénáře, ale zarovnává to dokonalou režií, výpravou a hereckými výkony. Pokud existuje důsledná a smysluplná protiváha scandinoir, je to True Detective. Však taky "severské" kombinatoriky řádně vyškolil z přímočarosti. [90%] (12.03.2014)

Ač první díl naznačuje, že by pravý detektiv mohl na poli poctivé policejní práce konkurovat jinak bezkonkurenčnímu The Wire, další díly se uberou trošku jiným směrem. Zkoumaný případ ustupuje do pozadí a seriál (jako většinu seriálů) začnou ovládat charaktery, jejich vztahy a osobní prožitky. Rusty je fenomenálně napsaná a fantasticky zahraná postava, krade si seriál pro sebe. Je nesmírně chytrý, přiměřeně asociální, ale stále zůstává lidský (na rozdíl od přikrášleného Sherlocka a vlastně i Dr. House, který je přeci jen pořád více seriálovou postavičkou, než reálným člověkem). Pomalejší tempo ve prospěch temné atmosféry je také velkým plus, dostáváme se více do hloubky, nahlížíme na duo protagonistů z rozličných úhlů i časové perspektivy. Paradoxně (malou) slabinou Temného případu je samotný případ, který oproti realistickému ztvárnění charakterů a jejich života působí spíše jako fantastická hororová povídka z minulého století. První série 9/10, druhá série 8/10 (31.03.2014)