Coriolanus

Zdařile zinscenovat Coriolana není lehké. Jednak je třeba se popasovat s faktem, že nejde o nejlepší Shakespearův kus. Ne že by byl snad špatný, ale vše co v něm autor říká, již řekl v jiných hrách a mnohdy i lépe; a tady je to navíc branné dosti zhurta. Další svízel je ona "antická okázalost". S tou se zde vypořádali svébytně skrze cestu absolutního minimalismu, se kterým se pracuje sice velmi nápaditě (až na ty džíny), ale v mých očích to k tomu ne zcela sedne (především kvůli těm džínám). Působí to kvůli tomu trochu jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jinak bez výhrad; Hiddleston svým výkonem dává zapomenout, že je na Gaia Marcia přeci jen příliš mladý (byť je zarážející, že ho ztvárňuje zcela shodně jako svého Hala v Hollow Crown) a ostatní (až na výjimky v podobě nezásadních vedlejších rolí, že Sørensenová?) rozhodně nikterak nezaostávají; především Gatiss s Findlayovou si to kradou pro sebe. (05.02.2014)

Jedním slovem: Neskutečné. Nestačí to vidět jednou - celé představení člověk shlédne několikrát a nejlepší scény nespočetněkrát. Shakespeara mohou hrát jen ti nejlepší herci a to obvzlášť platí pro hru jako je Coriolanus - hru náročnou a nepříliš známou. Sám Caius Martius je postavou, pro kterou člověk nedokáže najít při čtení dramatu mnoho sympatie. Nebyl by to ovšem Hiddleston aby nedokázal postavu odehrát tak nesmírně emotivně a komplexně, že u toho člověku zůstává rozum stát. Veškeré dialogy jsou pronesené precizně ("I present my throat to thee", "Cut me to pieces, Volsces" - člověk to i dlouho po shlédnutí slyší živě v hlavě). Famózní přednes, neskutečná chemie mezi Coriolanem a Aufidiem - oba herci si své role užívají a hrají je bravurně. Scéna, ve které se vyhnaný Caius Martius setkává s Aufidiem v jeho domě je absolutně neskutečná a člověk při ní ani nedýchá - a to mluvím o záznamu představení. Bezchybné dialogy (je to Shakespeare) s charismatickým hlavním hrdinou - co víc si přát. Jako třešnička na dortu působí provedení divadla. Shakespeare většinou nejlépe působí tak, jak byl zamýšlen - s dobovými kostýmy a kulisy. Shakespeare je to nejlepší, a tak si zaslouží ta nejlepší zpracování. Pokud se divadla snaží o minimalistický přístup či hry převádět do současnosti, nedopadá to dobře. Ovšem v tomto případě to dobře dopadlo. Je těžké si představit, jak skvěle hra musela působit pro obecenstvo vzhledem ke stísněnému prostoru divadla. I v záznamu však člověk ocení to, jak na pódiu herci vynikají. A to není všechno. Kostýmy i kulisy jsou sice naprosto minimalistické, to samé se ovšem nedá říct o provedení soubojů a jiných akčním scén. Hiddleston vše zvládá, jako by pro to byl narozen. Souboj s Aufidiem je neskutečný, člověku při tom zůstává rozum stát - jak je možné, že se tohle odehrálo v divadle? Kde jsou speciální efekty? Kaskadéři? Prostě nářez. Člověk by neřekl, že jsou to "jenom" herci. Odevzdání roli je bravurní. I konec je zvládnutý mistrně a efektivně - kdo by čekal to zvednutí? Prostě a jednoduše: perfektní. Jedna z nejlepších věcí, na co se kdy může člověk podívat. (24.02.2018)

Bizarný zážitok, sedieť na Šejkyho politickej hre v Štúdiu SND plnom Hiddlestonových fanyniek, ktoré počas scény, keď sa Coriolanus pobozká so svojou ženou, kričia NIEEEEEE. Ešte teraz sa na tej spomienke smejem. English is easy ale nie keď pozerám niečo takéto a nielenže 100% nerozumiem jazyku ale niekedy ani nestíham chápať, čo sa všetko deje. Ale zážitok to bol silný a páči sa mi koncept priamych divadelných prenosov z Londýna. Už som videla aj King Lear. (Štúdio SND - 30.1.2014) (10.05.2014)

Hrát na malé scéně výpravnou hru není snadné, přesto si dokázali vystačit s málem a nezmrvit historickou klasiku, jako se to povedlo jiným (například u Marii Stuartovny ve Vinohradským divadle, že...). Udrželi hru na hranici mezi moderním a klasickým, což nijak nerušilo. Hiddleston ve svém věku předvedl dokonalý herecký talent, neméně ho dali na obdiv i ostatní herci v obsazení. Tři plus - naučit se takové monology, klobouk dolů - sympatizování s Marciem (a vážně ne proto, že ho hraje Hiddleston) - a několik vtipných a úsměvných momentek (05.02.2014)

Tady se ukázalo, že není třeba velkého divadla pro působivý zážitek ze hry. Oč byla scéna menší, o to byla nápaditější. Příběh byl výborný (jak taky jinak, když šlo o hru od Shakespearea), překvapivě aktuální a dal by se shrnout do věty: Střezte se ambiciózních matinek...a upřímnosti taky! Přestože šlo o tragédii, našlo by se zde několik až komediálně působících momentů, ačkoli si nejsem jistá, jestli to tak Shakespeare původně zamýšlel nebo jestli to vyplynulo z hereckého podání a kontextu naší doby. A co by to bylo za divadelní hru bez excelentních hereckých výkonů? A mluvím tu hlavně o ústřední trojici, což ovšem neznamená, že by vedlejší postavy nebyly zahrané výborně. Gatiss jako Menenius byl prostě sám sebou, lehce komická postavička zkušeného politika, ale když došlo na tragiku, zvládal ji stejně bravurně, Findlay jako manipulativní Volumnia byla osobou, která ve skutečnosti řídila celý děj, a šlo jí to náramně, takovou matku byste prostě nechtěli. A pak je tu Hiddleston, který jako Coriolanus ukázal tak přesvědčivý výkon, že nebylo těžké nechat se vtáhnout do děje a prožívat tragický osud hlavního hrdiny. Stále nechápu, jak může mít tak mladý herec takové charisma, ten se prostě musel pro Shakespearea narodit. No, asi takhle - hned po představení jsem měla chuť se na to podívat znovu nebo si tu hru alespoň přečíst, tak chytlavé to bylo. (31.01.2014)